Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dotace poškozují ekonomiku, říká ekonom Kohout. Podle něj už nenávratně

  14:27aktualizováno  14:27
Když Evropská unie rozděluje členským zemím dotace, nedělá to nezištně. Byť to dnes nahlas netvrdí, jednou je může chtít v nějaké podobě vrátit, říká v rozhovoru pro server iDNES.cz ekonom Pavel Kohout. Dotace v sobě navíc skrývají celou řadu negativních efektů, které mohou ekonomiku poškodit už navždy.

Ekonom Pavel Kohout | foto:  Michal Růžička, MAFRA

Jak byste zhodnotil dopad evropských dotací na českou ekonomiku?
Dotace poškozují každou ekonomiku a velké dotace ji poškozují ve velkém měřítku. Když vám někdo dává obrovské množství peněz, nikdy to není zadarmo. Buď je to nákup vlivu, nebo určitý druh „půjčky“ s odloženým čerpáním v případě potřeby. Není u ní datum splatnosti ani úrok, ale jednou se může stát, že ty miliardy bude chtít Unie v nějaké formě zpět.

ANALÝZA: Šance za 700 miliard. Jak Česko změnily dotace

Přesto se vláda chlubí tím, že evropské dotace loni výrazně přispěly k rekordnímu růstu ekonomiky.
To je ale jen část pravdy. Představte si třeba továrnu, která vyrábí součástky pro automobilový průmysl. Výrobce si vzal vlastní peníze, půjčil si od banky, rozjel výrobu, slušně ho to živí. A pak vedle vyroste továrna, postavená za evropské dotace. Díky podpoře si ale může dovolit nižší ziskovou marži, takže té první fabrice vyššími platy přetáhne zaměstnance a postupně jí sebere podíl na trhu, takže nakonec zkrachuje.

Na první pohled je to velký úspěch. Otevřela se továrna, vytvořila pracovní místa. Ale že jiná musela zavřít, o tom už se nemluví.

Dotace, které jsou určené k nastartování růstu, jsou tedy špatné?
Tvrdím, že dotace, které jdou do podnikání, jsou těmi nejškodlivějšími vůbec. Vždy se počítá, kolik takové dotace přinesly růstu HDP, ale že to něco stálo v podobě vytěsněných podniků, to už se nevidí. Je to něco podobného jako masové dotace Czechinvestu, které kulminovaly někdy před deseti lety. Tenkrát se říkalo, jak to pomáhá průmyslu, jak vznikají firmy, ale to, že byly vytlačeny jiné, už nikdo neřešil.

Pavel Kohout

Pavel Kohout (48) vystudoval vysokou školu ekonomickou v Praze a studoval také techniku v Plzni. Původně se zabýval vývojem počítačových her, od roku 1993 působí ve finanční oblasti. Pracoval jako analytik pro PPF a další investiční firmy. V roce 2007 spoluzakládal finanční skupinu Partners. Byl poradcem českých ministrů financí a členem ekonomického týmu Topolánkovy a Nečasovy vlády. Je aktivním publicistou a blogerem.

V kterých oborech se toto vytěsňování děje nejvíc?
S tím si nikdo nedá práci, aby to statisticky zpracoval. Často se tím nikdo ani moc veřejně nechlubí. Problém navíc je, že často jsou tyhle dotace získány nějakým podvodem.

Existuje přesto oblast, kde dotace mohou mít smysl?
Uměl bych si představit školství, vědu, výzkum, kulturní památky. Jinak řečeno věci, které jsou ve své podstatě neziskové.

A co dotace do infrastruktury, dopravních cest, kam šel největší podíl evropských peněz? Pomohly Česku?
Určité investice do dopravní sítě jsou zapotřebí, ale nevidím důvod, proč by k tomu bylo zapotřebí evropských dotací. To má zvládnout státní rozpočet, popřípadě nějaká státní agentura, která za tímto účelem vydá dluhopisy. Ale proč kvůli dotacím riskovat všechny negativní efekty...

Myslíte, že by se tratě a silnice jen za státní peníze postavily levněji či lépe?
Určitě by tam byl větší tlak na hospodárnost a na kvalitnější plánování. U dotací, tedy peněz zdánlivě zadarmo, jde především o to, aby se čerpalo a aby se vykázalo, že se prostavělo za x miliard.

Takže, když se hovoří o tom, jak jsme dobří, že jsme z evropských peněz vyčerpali tolik a tolik...
... tak mne to strašně pohoršuje, přijde mi to vyloženě sprosté. Byly to peníze, které patřily nějakým lidem, a někdo jim je sebral. A cpe je někam, kde se s nimi zachází, jako s něčím, co nemá žádnou cenu.

Dotace už ekonomiku poznamenají navždy

Podívejme se na příští období. Vycházejme z toho, že se dotacím nevyhneme. Co bychom měli udělat, abychom je efektivně využili?
Už jsem zmínil, jak škodlivé jsou dotace do podnikání. Ty by se měly zcela eliminovat. Podpora podnikání má vypadat tak, že se vytvoří dobré podmínky, vhodné instituce, srozumitelné zákony a rozumné daně.

Co se týče dopravní infrastruktury, kde se tomu opravdu nedá vyhnout, je třeba vylepšit kontrolu. Zpravidla je založena na tom, že jeden úředník dá jinému razítko na papír a všechno je v pořádku. Je s podivem, že se nenajde dost peněz na to, aby se zaplatil tým znalců, kteří by byli schopni dojet na místo a prozkoumat, zda byly použity materiály, které jsou uvedeny v projektu, zda to není šizené. Tento tým by musel být složen ze zahraničních expertů, protože ti domácí jsou obvykle napojeni na zhotovitele.

A co současná snaha nedávat přímé dotace, ale podporovat podnikání spíše pomocí záruk za úvěry?
To je zase morální hazard. Takové garance jen posouvají hranice, umožňují pouštět se do velmi rizikových projektů bez toho, aniž by se předem zhodnotila jejich životaschopnost.

KOMENTÁŘ: Skutečně čerpáme dotace z EU lépe a radostněji?

Jak se projeví v české ekonomice, která je teď na evropské peníze zvyklá, až jednou peníze z Bruselu přestanou téct?
Může to být problém, právě proto by měl být objem peněz postupně minimalizován. Když se teď budeme snažit vydojit z Bruselu maximum a pak se ten penězovod zastaví, bude to mít velký dopad na růst. Nicméně hospodářství to poznamená už navždy. Když dlouhou dobu nosíte malé boty, zdeformuje se vám chodidlo. Ani když nakonec dostanete normální obuv, už nikdy nebudete chodit dobře.

Nejen řecký příklad ukázal, že růst ekonomiky sice může na papíře působit impozantně, ale nakonec ukáže, že vzestup nebyl zdravý. Tedy že se stavěly stavby, které neměly účel, že se dotovaly podniky a vytvářela se pracovní místa, která neměla ekonomické opodstatnění.

Třeba o Irsku se ale říká, že mu dotace velmi pomohly pozvednout ekonomiku.
Určitě by se dalo tvrdit, že Irsku dotace pomohly, ale přinesly s sebou i vedlejší efekty. Díky dotacím masivně rostl objem peněz v ekonomice, což vedlo k velkému nárůstu objemu úvěrů. A když potom v roce 2008 přišla bankovní krize, ukázalo se, že v podstatě všechny irské banky jsou nesolventní. Kdyby měla vláda jejich sanaci sama zaplatit, byla by rázem také nesolventní. Irové museli nakonec žádat o pomoc Evropskou unii, aby problém nějak hasila.

Takže obrovské množství peněz, které s dotacemi přijde, je také špatně?
Z laického pohledu to může vypadat dobře. Ale ekonomice, která není dostatečně produktivní, přinese příliv peněz nárůst nákladů. Třeba v Řecku došlo od roku 1980 k deindustrializaci, klesl podíl HDP vytvořený průmyslem. Jak v Řecku přibývaly peníze, rostly náklady, tedy například i mzdy. Když tomu neodpovídá produktivita, následuje přesun do jiných odvětví. Řecko zavřelo svůj průmysl ještě před tím, než ho stačilo rozvinout. A pracovní síly se přesunuly do služeb, nejen do hotelů a restaurací, ale také do úřadů a pochybných státních podniků.

Řešením může být konkurence daněmi

Prvotní ideou evropských dotací byla snaha pomoci znevýhodněným regionům, aby se zabránilo jejich vylidňování. Co si o tom myslíte?
Příklady z historie ukazují, že řešit to dotacemi je špatné od samého počátku. Ekonomická úroveň regionů ani zemí se nedá vyrovnávat tím, že se tam pošlou peníze. Klasický příklad je Sicílie, které měl po válce pomoci bohatý italský sever. Nikdy se nic nevyrovnalo, naopak se to zhoršilo. Jediné, čeho se dosáhlo, je, kvalifikovaní pracovníci přešli do státní správy, protože nabízela více míst a lépe placených. Postavila se sice síť dálnic a silnic, které vedou paralelně vedle sebe, protože se musely proinvestovat ty prostředky, které přišly z Říma. Peníze shrábly stavební firmy a mafie na ně napojené.

A jak tedy problém s odlivem lidí řešit?
Existuje jediný způsob, v Evropě funguje prakticky jen ve Švýcarsku. Je to relativně vysoká autonomie jednotlivých územních celků. Ve Švýcarskou jsou daně na úrovni federace, kantonu i měst. Když má nějaký kanton či město pocit, že potřebuje přilákat investory a rezidenty, nasadí nízkou daň. V těch nejatraktivnějších zase tamním rezidentům nevadí, že platí vyšší daně. Proto nejsou ve Švýcarsku jednoznačně chudé kantony. Když se ale podíváte do každé jiné země Unie, vždy tam najdete problémové regiony.

Jen daňová konkurence?
Když zavedete dotace, bude následovat rozhodování, co s těmi penězi dělat, když je jich tolik. A to je první krok k plýtvání. Podívejte se na historii naší země. Její největší rozmach byl v období, kdy naši předkové nedostávali žádné dotace, ale naopak museli platit daně do Vídně. Období od roku 1860 do první světové války bylo dobou nejrychlejšího průmyslového rozmachu českých zemí.

Můžete uvést příklad ze současnosti?
Třeba Velká Británie, kde jsou velké rozdíly. Je tam Londýn, nejbohatší region EU vůbec, a pak celá řada poněkud zanedbaných regionů - severní Anglie, velká část Walesu a severního Irska. Hlavní problém je v tom, že Británie je centralizovaná země, kde platí jedna daň z příjmu. Skotský parlament sice může teoreticky odhlasovat svoji daň, ale jen směrem nahoru, daň nemůže snížit. Kdyby Británie zavedla daňový federalismus, mohlo by Skotsko konkurovat tím, že by si zavedlo nižší daně a možná by dosáhlo toho, že by se do Edinburghu přestěhovala nějaká banka nebo velká firma. Důsledkem toho centralismu je, že v Londýně jsou tak drahé věci, že člověk s normálním příjmem už si tam v podstatě nemůže koupit nebo pronajmout byt. Což na periferii není problém, ale zase tam není práce.

To trochu připomíná i Česko.
Právě proto to uvádím, připomíná to Česko, respektive dřívější Československo. To naše „Skotsko“ už se oddělilo, funguje docela dobře, mimochodem i proto, že si může stanovit vlastní daně. A tím pádem lákat zahraniční investory. A určitě by prospělo, kdyby existovala daňová konkurence na úrovni krajů. Nyní jsou krajské volby jen závody ve slibování. Strany říkají: my vám zabezpečíme, my vám postavíme. Tedy přeloženo: u pražské centrální vlády budeme lobbovat, aby nám poslala co nejvíc peněz. Takový systém předem favorizuje strany na levé straně spektra.



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.