Kulhánek občas pozdě brzdí

Závodní octavia najíždí prudce do zatáčky, jako by neměla brzdy. O zlomek sekundy později se převrací přes střechu, kolem létají jiskry. Publikum sleduje hrůzně vypadající karambol, auto je totálně zdemolované. Ještě než ale na místo dorazí záchranka, z auta se vysouká muž v kombinéze a směje se. "Všechno v pohodě, jen mě bolí za krkem," křičí.

Epizoda ze závodů? Ne. To jen šéf největší firmy v republice, automobilky Škoda, šel zase trochu pozdě na brzdy. To se osmapadesátiletému Vratislavu Kulhánkovi občas za volantem stává. Rychlostí je totiž posedlý. V autě i v práci. A na pedál šlape o setinu později, než by bylo záhodno, nejen když sedí za volantem.

V čele firmy Škoda Auto je už čtvrtým rokem a podniku se mimořádně daří. "Má úžasnou schopnost rychle analyzovat problém a najít řešení. Ta rychlost je skutečně obdivuhodná," říká jeden z lidí, kteří jsou mu blízko.

"Když se sestavovalo konečné znění zákoníku práce, jednání na vládě se protahovalo a měl naspěch. I v tom presu rozpoznal důležité body a obhájil zájem podniků. Výsledkem je, že zákon vyznívá pro zaměstnavatele docela příznivě," přiznává šéf odborového svazu Kovo Jan Uhlíř.

"Je otevřený, věcný a dívá se dopředu," hodnotí ho kolega z vedení Škody a dnes člen představenstva Volkswagenu Detlef Wittig. Rychlost rozhodování jako jednu ze stěžejních Kulhánkových vlastností potvrzují i mnozí další - dodavatelé, odboráři i lidé z vlády.

Shodnou se však na více rysech: Občas prý rychleji jedná a mluví, než přemýšlí. "Takhle mě hodnotí? No, není to tak daleko od pravdy," přiznává Kulhánek. Pár příkladů: při první tiskové konferenci, když byl ve fabrice pár dní, vystoupil s plánem vyrábět menší vůz než tehdejší felicie - levné auto pro masy. Manažeři z Německa zvedali oči v sloup a za pár dní musel svůj nápad odvolat.

Jindy v euforii prozradil, jak rychle jel prezident Havel s první fabií, a byl z toho poprask. Poté zase překvapivě tvrdil, že prodloužené octavie nejsou pro vládu vhodné. Přitom s nápadem udělat speciální vůz pro ministry přišel vloni právě on.

Vratislav Kulhánek je totiž rád středem pozornosti, nenechá si ujít příležitost udělat vtip. Pak zapomíná, co říct a co už ne. To ho odlišuje od předchůdce a velkého přítele, tragicky zesnulého Ludvíka Kalmy, jenž každé slovo vážil.

Jinak však jde jihočeský patriot Kulhánek v jeho stopách. Stejně jako on pracoval v budějovickém Motoru a později mu šéfoval. Pak převzal žezlo po Kalmovi i ve Škodovce. "Ludvíkův osud mi často připomínají, zvlášť když se snažím závodit. Moje žena i lidi v práci říkají, že moc riskuju," řekl v jednom z rozhovorů Kulhánek, jenž miluje automobilový sport. Jezdil dokonce v sedmdesátých letech se Škodou 110R soutěže jako spolujezdec. Jak? "Lepší průměr," hodnotí se.

Z titulu šéfa automobilky podporuje tovární tým a jako dobrý jezdec má šanci vynikat i ve vedení koncernu Volkswagen. Tam všichni manažeři musí jednou za měsíc testovat nové vozy vlastních stájí i konkurence. A bývalý závodník Kulhánek má díky tomu respekt.

Když závodí s profesionály, občas nadělá zlou krev. Třeba letos v červnu nedbal při Octavia Cupu signalizace pořadatelů a zkřížil cestu rychlejšímu jezdci. Ten pak utrousil něco v tomu smyslu, že takoví prominenti nemají na trati co dělat. "No v tomhle případě jsem v tom nevinně. Já byl naopak vpředu a narazili do mě, nic neférového to z mé strany nebylo," říká Kulhánek.

Vratislav Kulhánek

* 58 let, ženatý

* Vzdělání: VŠE Praha, european Business School

* Milníky kariéry:
1967-1977 Okresní stavební podnik Český Krumlov

19814 - 1992 Motor Jikov

1992 Robert Bosch České Budějovice - výkonný ředitel

1997 Škoda Auto - předseda představenstva

Bydlí v soukromém rodinném domě v Českých Budějovicích. Jezdí služebním vozem Audi A8. Je příznivcem kvalitního vína a piva značky Budvar.
Sportovního ducha Kulhánkovi upřít nelze. Hrál první ligu volejbalu, dodnes hraje tenis. "Znám ho především jako nadšeného sportovce, například jako ekonomický náměstek v Motoru běhal každý den přes polovinu Budějovic. Všechno dělá na sto procent, kdyby něco měl dělat jen na devadesát, tak toho raději nechá. Příklad: když jsme postoupili do vyšší soutěže a on povýšil na ředitele, řekl nám na rovinu: Už bych nestačil dát do trénování úplně všechno, takže raději odcházím. V kariéře si šel za svým cílem, ale cestu si nikdy nerazil tvrdými lokty, nýbrž na sobě ustavičně pracoval a vzdělával se. Když jsem za ním přišel jednou v neděli večer, měl stůl plný ekonomických rozborů, dělal zkrátka dlouho do noci," říká o něm Karel Štepány, kapitán volejbalového týmu v Českých Budějovicích, který kdysi Kulhánek trénoval.

Přechod ze středně velkého podniku do největší firmy podle lidí, kteří jej znají, zvládl dobře. "Po zkušenostech z jeho předchozího působení z firmy Bosch jsem se však domníval, že bude v rozhodování samostatnější. Na české poměry je to stále nadprůměr, ale jeho pozice v tomto směru není taková jako na předchozím působišti," říká člen dozorčí rady Škody Jan Uhlíř.

"Já ho považuji za schopného manažera, jednoho z mála, který pochopil, co je to globalizace a že se bez zapojení do velkých celků česká ekonomika neobejde," prohlásil o něm Jan Mládek, bývalý náměstek ministra financí.

Šéf Škodovky Kulhánek je známý jako velmi společenský člověk. Nezkazí žádnou zábavu, říkají lidé, kteří ho dobře znají. "Jednou jsme po nějaké schůzi a následném programu v půl třetí v noci na náměstí v Litomyšli s jedním známým operním zpěvákem ve třech zpívali před sochou Bedřicha Smetany Prodanou nevěstu. To je zážitek, na jaký se nezapomíná," říká šéf Karosy Vysoké Mýto Rudolf Černý.

Vratislavu Kulhánkovi také rozhodně nechybí sebevědomí. "Když jsme ho lanařili z Bosche do čela Škodovky, zval jsem ho k nám do kanceláře, že mám pro něj výbornou nabídku. Nejdřív souhlasil, pak ale řekl: Proč bych měl chodit já za vámi? Jestli mě chcete, přijďte vy za mnou," říká Václav Baloun z personální agentury Boyden. "To se mi za mou kariéru stalo zatím jen dvakrát. Manažerů, kteří se mohou chovat tak sebevědomě, je tady tak deset," dodává.

Vratislav Kulhánek ale často nepůsobí jako člověk, který velí dvaceti tisícům lidí a dvakrát týdně jedná s šéfy čtvrté největší světové automobilky. "Dodnes jsem si nezvykl, že jsem nějaká šajba z Prahy. Každý víkend se strašně těším domů. Za Táborem vždycky odbočím k rybníku a vím, že jsem už v jižních Čechách. Tam jsem nejspokojenější," říká.