Kuponové starosti

Premiér Miloš Zeman trvá na tom, že to byl podvod století. Jeden z jejích "otců", Václav Klaus, ji zase dodnes obhajuje. Kuponová privatizace. Zpočátku to byla originální privatizační metoda, která neměla ve světě obdoby. Hlasy kritiků byly ojedinělé, naprostá většina ekonomů rýsovala světlé zítřky a Světová banka ji doporučovala všem reformním zemím. S postupem doby však přicházelo rozčarování.

Ať je její význam z hlediska vývoje "velké" ekonomiky jakýkoliv, jedno je jisté - osm milionů Čechů a Slováků, kteří za dva tisíce koupili v obou vlnách kuponovou knížku, mělo šanci vydělat.

Mnohým se to nepovedlo. Proč? V řadě případů určitě kvůli velkým majitelům podniků či fondů, kteří je prachsprostě okradli. Ale také kvůli svému nezájmu.

Hlavně v prvních letech po skončení kuponové loterie to byla zásadní chyba. Ceny akcií byly relativně vysoko a prodat je znamenalo zisk. Šance na něj většinou končila nabídkou nového velkého majitele, že akcie od ostatních odkoupí.

Kdo ji propásl, měl smůlu. Každý spolumajitel podniku - tedy i držitel jedné akcie - mohl občas nahlédnout do kursovních lístků burzy.

Nic mu ani nebránilo jednou do roka zavolat do "svého" podniku a zjistil co se s ním děje. Nestarat se o majetek většinou znamená přijít o něj.