Computer či PC, názvů je spousta, využijí ti, kdo chtějí pracovat s digitální fotografií, videem, sledovat digitální televizi; láká i svět počítačových her.
| JAKÉ POČÍTAČE JSOU NA TRHU? |
| GRAFIKA ZDE |
Nemluvě o internetu, bez nějž si už třicátníci a mladší většinou neumějí představit život. Právě kouzlo internetu k úvahám o pořízení počítače přivede spoustu nových zákazníků. Kam se však pro něj vydat?
Řekněte si, co potřebujete
Možnosti jsou v zásadě tři: buď jednoduše zajdete do supermarketu a koupíte, co tam nabízejí; nebo navštívíte specializovanou známou firmu - buď v kamenné prodejně, nebo na internetu - a vyberete si z její nabídky; třetí možností je oslovit malého "garážového" sestavovatele, který vám zpravidla navrhne co nejlevnější variantu.
| VŠE O POČÍTAČÍCH A HARDWARU NAJDETE NA TECHNET.CZ |
Je ale důležité vědět, co budete od počítače chtít. Jestli jen surfovat po internetu a občas stáhnout digitální fotky, nebo pracovat s digitálním videem či hrát hry. Od toho se bude odvíjet i cena.
V marketech raději ne
Nákup v hypermarketu je většinou ta nejdražší varianta. Často tam narazíte na počítače, jež sice mají výkonný procesor, tedy "srdce", ale ostatní "orgány" pokulhávají.
"Problémem těchto paskvilů je snaha o nízkou cenu. Lidé mají zafixováno, že podle procesoru se měří výkon počítače, ale to už neplatí. Dnes je PC komplexní stroj, kde rychlý procesor musí doplňovat grafická karta s odpovídající pamětí, operační paměť RAM a spousta dalších parametrů..." vysvětluje Daniel Dyntar, technik firmy ProDos z Dobrušky, která se zabývá i sestavováním počítačů.
Typickým omylem neznalých rodičů třeba je, že "koupí dětem nějaký obyčejný počítač na hry". Právě herní mašinky musí být nejvýkonnější, a tedy nejdražší. "Mnohdy si z marketu přivezou prodavačem doporučený 'hyper' počítač, vybalí ho před synkem a ten to v lepším případě jenom obrečí," říká Dyntar.
S ním souhlasí i Petr Hynčica z Prahy, který staví počítače jako firma levnykomp.cz. "Prodavači v marketu vám o zboží většinou moc nepoví, jen že je velká poptávka a mají pár kusů. Sestavy však často obsahují třeba komponenty, které na trhu končí. A kvůli vysokým maržím jsou navíc předražené," tvrdí Hynčica.
Předražené počítače
Jako příklad uvádí značkový počítač, prodávaný nyní v jednom elektromarketu pod názvem "levná kancelář" s procesorem 2,13 gigahertzu (GHz), pamětí RAM 256 megabajtů (MB), pevným diskem 40 gigabajtů (GB), mechanikou CDROM a základní deskou s integrovanou grafickou kartou.
"Stojí 6990 korun; u nás i jinde ve speciálkách se dá koupit za 5200 korun. To je cenový rozdíl. A technický? Procesor sice na běžné kancelářské věci stačí, ale paměť je malá - dnes je třeba minimálně 512 MB. Malý je pevný disk, navíc sestava má pouze vypalovačku CD disků, ne DVD, takže není možné zálohovat velké soubory. Je to takový lepší psací stroj," říká Hynčica.
Za stejné peníze je podle něj možné pořídit kvalitní sestavu s procesorem Celeron 2,53 Ghz, 512 MB paměti, 80GB pevným diskem, DVD vypalovačkou, základní deskou s kvalitní grafikou. "Jediné doporučení zní: kupovat počítače v prodejnách, které se zabývají výhradně výpočetní technikou," radí.
U malých je nejlevněji
Když nezamíříte do marketu, můžete si vybrat mezi malými "sestavovateli" a velkými tuzemskými či zahraničními producenty jako Mironet, Autocont, Hewlett-Packard, Dell a mnoho dalších známých značek. Ti první nabízejí vesměs nižší ceny, volný výběr komponentů; druzí sázejí hlavně na připravené sestavy a větší jistotu při záručním a pozáručním servisu.
Výhodnější cena je nejvýraznějším argumentem malých firem. "Naše marže je u PC sestav tři až sedm procent, jiné obchody mívají 15 až 30, což je velký rozdíl. Navíc neživíme armádu kancelářských sil," říká Petr Hynčica.
Pokud vyberete "garážového" stavitele, měli byste se v problematice předem zorientovat. "Kompjútr" je totiž složen z mnoha součástek (komponentů) - a jeho sestavovatel si může vybrat mezi stovkami výrobců, zejména z Asie.
"Pro laika je to docela guláš. Existuje mnoho problémových komponent, nevhodných kombinací, špatné instalace a ovladače, prostě spousta možných problémů," varuje Daniel Dyntar a také doporučuje obracet se na odborníky. Nedat ale na často zkreslený názor jednoho člověka a pořádně se rozhlédnout po internetu.
"Nač dávat pozor? Až na výjimky doporučuji počítače sestavené ze značkových dílů. Nepodceňujte kvalitu napájecího zdroje, účinnost chlazení, neinvestujte do ořezaných neboli méně výkonných grafických karet (označení LE, SE). Dobré je sbírat rady na internetových fórech jako pctuning. cz či svethardware.cz. Prostě nebát se zeptat," radí Dyntar.
Pozor na "super ceny"
Právě o cenách součástek se dá na internetu hodně zjistit. "Občas narazíte i mezi menšími výrobci na nesolidní firmy," říká Petr Hynčica z levnykomp.cz.
"Lidé by si měli dávat pozor na podezřele nízké ceny v inzerátech: PC sestava s procesorem P4 2,6 GHz za 4790 Kč. Slíbí, že to sestaví, další den však tvrdí, že komponenty došly a že je mohou nahradit jinými, dražšími. Pak chtějí 9000 korun za sestavu, inzerovanou za polovic. Vy ale můžete na internetu zjistit, že jen takový procesor stojí ve velkoobchodu 2500 korun, takže je nemožné za zbylých 2300 sestavit počítač," říká Hynčica.
Malí prodejci vesměs nabízejí záruku podle toho, jakou ji mají komponenty: pevné disky většinou tři roky, procesory dva; některé paměti i deset. Velké firmy dávají většinou garanci na celou sestavu. Právě délka a jistota záruky a pozáručního servisu je pro mnoho lidí argumentem pro návštěvu větší specializované firmy, i když tam za počítač zaplatí o něco více.
"Dáváme standardně tříletou záruku, přičemž první rok probíhá oprava přímo u zákazníka. Za poplatek je možné rozšířit záruku i na pět let. Ale hlavně, mezinárodní firma dává mnohem vyšší záruku dodržení garance než malý lokální dodavatel, z nichž řada každý rok z trhu zmizí," říká Miloslav Doubrava, manažer největšího světového výrobce počítačů - firmy HewlettPackard.
Vyvrací zároveň jeden z nejčastějších argumentů proti výrobcům značkových počítačů. "O záruku nikdo nepřijde, ani pokud počítač dodatečně opatří vlastními komponenty, třeba grafickou kartou nebo dalším pevným diskem. Někteří jiní výrobci počítače plombují, aby se nebylo možné dostat dovnitř; při porušení plomby zákazník přichází o záruku," vysvětluje Doubrava.
Internet pomůže i u velkých firem
A jak je to s cenami počítačů velkých značkových výrobců? "Z pohledu domácího uživatele už neplatí mýtus, že značkový počítač je výrazně dražší než postavený nebo neznačkový. Rozdíly dnes existují maximálně v řádu stokorun, ale dostane řadu výhod," tvrdí Doubrava. Podle něj to je hlavně fakt, že sestavy jsou navrženy a otestovány jako celek a tak se také vyrábí.
"Máme pod kontrolou dodavatele všech komponentů, a jsme tak schopni podstatně lépe kontrolovat kvalitu. Počítače jsou pak lépe sladěné, a tedy při zdánlivě stejné konfiguraci mohou být výkonnější, protože si jednotlivé komponenty mezi sebou lépe ,rozumí‘, a především jsou spolehlivější. Nejlepším důkazem je pohled do bazarů s výpočetní technikou - drtivou většinu zboží tvoří značkové počítače světových výrobců - ty místní neznačkové jdou většinou přímo do šrotu," argumentuje Doubrava.
A co říkají velké firmy na námitku, že na rozdíl od malých výrobců nejsou schopny postavit počítač na přání? "Není to pravda. Naopak si myslím, že připravit nabídku na míru je nejlepší. Lze to provést buď přes internetový on-line konfigurátor, nebo na prodejně po dohodě s prodejcem," říká Tomáš Neuberg z firmy Mironet, jednoho z největších tuzemských dodavatelů domácích počítačů.
Individuální přístup nabízí i Hewlett-Packard. "Na internetu máme program TopConfig, kde si každý může nakonfigurovat ideální sestavu. Počítač mu pak doručí náš autorizovaný partner, který jej může případně doplnit o komponenty, které nedodává přímo naše firma," říká Doubrava.
Operační systém cenu zvedne
Při výběru počítače je ovšem třeba myslet na fakt, že kromě strojových součástek, o nichž byla dosud řeč (hardware), je do něj nutné nainstalovat programy (software). Jinak by byl jen kusem mrtvého kovu. Základem je operační systém, bez nějž počítač ani nespustíte. Nejrozšířenějším je dnes systém Windows XP od Microsoftu, který stojí v domácí verzi minimálně tři tisíce korun.
"Kdo chce opravdu šetřit, může mít sestavu i s operačními systémy LINUX nebo freeDOS, které jsou zdarma," říká Miloslav Doubrava z Hewlett-Packard. Jejich ovládání však dosud není tak snadné a intuitivní jako u Windows, které si díky tomu drží celosvětově obrovský náskok.
Počítejte s tím, že čím víc věcí budete chtít s počítačem dělat, tím více specializovaných programů - na psaní, úpravu obrázků, videa, pro fungování digitální televize - budete potřebovat. Spoustu z nich však dostanete k počítači zdarma.
