I český zákazník by tedy měl v rámci své bezpečnosti požadovat od cestovní kanceláře licence všech vodáků, kteří budou držet na divoké řece v rukou jeho zdraví a mnohdy i svůj život. Držitelů licencí IRF v České republice je však jen pár a sezona nákupů se právě rozjíždí.
Ročně využívají v Čechách služeb vodáckých cestovních kanceláří desetitisíce lidí. Z nich v posledních letech každoročně nejméně jeden zahyne kvůli zanedbání bezpečnostních pravidel ze strany cestovky. Jednou je v řece příliš mnoho vody, jindy chybí dostatečné vybavení nebo vedoucí raftů neudrží bezpečné vzdálenosti mezi svými loděmi.
Raftingovou licenci Trip Leader (vedoucí zájezdu) může získat pouze absolvent nižšího školení Raft Guide (vůdce raftu) se dvěma lety praxe. Pro povolení ke splouvání vyžadují místní orgány alespoň jednu osobu s licencí Trip Leader v každé skupině a na obtížných úsecích osoby s licencí Raft Guide v každém plavidle.
„V prvé řadě je třeba prokázat bezpečné a spolehlivé řízení nejen svého raftu, ale celé skupiny,“ říká absolvent zkoušek Adam Mačkal. „Zkušební komise klade důraz i na záchranu, řešení krizových situací ve spolupráci se záchrannými a zdravotnickými organizacemi a hlavně jejich předcházení.“ Závěrečné zkoušky proto neprobíhají v České republice, ale na několika místech v zahraničí.
Oficiálně je zástupcem IRF v Česku Svaz vodáků ČR, jehož jediný instruktor Robert Kazík působí jako zkušební komisař. „České úřady se zatím spokojují s kvalifikací Záchranář na divoké vodě,“ uvádí Václav Jung z Vodní záchranné služby. „Ta však není legislativně sladěna s licencí IRF.“
Kontrola rizika v dalších adrenalinových sportech
Na ultralehká letadla a padákové kluzáky se vydávají pilotní průkazy. Školení a zkoušení pilotů zajišťují letečtí instruktoři jmenovaní Leteckou amatérskou asociací. Její činnost částečně spadá pod dohled státu. Pohyb ve vzduchu je svázán přísnými pravidly a jejich porušování vyšetřují letecké orgány a policie. Stav v letectví odpovídá standardům v zahraničí.
Potápěči na celém světě se sdružují ve dvou organizacích PADI a CMAS. Obě mají podobné způsoby výuky a zájemce o ponory se musí prokousávat školením od nejjednodušších po obtížné. Časem se mohou stát i instruktory. Bez průkazu o absolvování základního kurzu nenaplní v přímořských státech nikdo nikomu ani jednu tlakovou lahev vzduchem. Bez průkazu se nelze ve většině Evropy vůbec potápět, což kontroluje policie.
Horolezci a turisté mohou své vrcholové výstupy uskutečnit sami jako soukromé osoby nebo s horským vůdcem. Ten ručí za každý jejich krok, je pojištěn a hlavně vyškolen. Jeho kurz zaměřený především na bezpečnost klientů trvá nejméně dva roky. Činnost horských vůdců kontroluje UIAGM (Mezinárodní spolek horských vůdců). Bez jeho licence nesmí nikdo vodit za peníze. České cestovní kanceláře často vysílají na hory pouhé průvodce, kteří nemají odpovědnost, zkušenosti ani zákonnou oporu a působí tak v těchto státech nezákonně.
 Služeb vodáckých cestovních kanceláří využívají ročně desetitisíce Čechů, z nichž v posledních letech každoročně nejméně jeden zahyne kvůli zanedbání bezpečnostních pravidel. |
