Podle § 60 a) novely zákoníku práce může zaměstnavatel poskytnout odstupné nejméně ve výši dvojnásobku průměrného výdělku. V praxi to znamená, že lze odstupné nově poskytovat i ve vícenásobku průměrného výdělku.
Tomuto novému znění pak odpovídá i ustanovení § 60 b) zákoníku práce, kde se stanoví, že pokud se zaměstnanec po skončení pracovního poměru vrátí zpět do podniku, který mu vyplatil odstupné a nastoupil tam do zaměstnání před uplynutím doby určené podle počtu násobků průměrných výdělků, z nichž byla odvozena výše odstupného, je povinen vrátit zaměstnavateli poměrnou část odstupného, která se stanoví podle počtu kalendářních dnů od nového nástupu do zaměstnání do uplynutí doby, z níž bylo odstupné stanoveno.
Protože se v ustanovení zákoníku práce hovoří o zaměstnání a nikoli pouze o vzniku pracovního poměru, lze z toho odvodit, že zaměstnanec by byl povinen vrátit poměrnou část odstupného, i když by uzavřel pouze dohodu o pracovní činnosti.
Například zaměstnankyně ukončila pracovní poměr k 31. lednu 2001 a bylo jí přiznáno odstupné ve výši pětinásobku průměrného výdělku. Do podniku zpět nastoupila dne 1. června 2001. Zaměstnankyně bude povinna vrátit odstupné za červen, to je za třicet kalendářních dnů.
