Pár let poté, co byla osada počátkem třicátých let založena, vyrostla v ní taky stejnojmenná hospoda, starou gardou osadníků dosud nazývaná kantína (vyslovuj měkce). Dnes stojí přímo na břehu řeky, pamětníci však nezapomínají dodat, že kdysi tekla neregulovaná Berounka až tam, kde jsou "tůňky".
Podnik slouží především uzavřené komunitě několika generací chatařů, ať už hospodou a v hospodě žijí, nebo jen zajdou se džbánem či PET lahví k pípě. To však neznamená, že by tu hospoda nebyla i pro cizince.
Šerif osady je však sleduje bedlivým okem, a především pro jejich informaci by měla ve výčepu viset cedulka dodnes viditelná v barech na americkém Západě: Be good, or be gone! Chovej se slušně, nebo zmiz!
Nejednou, když si tu rozjaření přespolní začali vyskakovat a výčepní se chystal zakročit, pravili mu místní štamgasti: "Jen se drž pípy," a sami se jali dělat pořádek. Výtržníci končili obvykle v řece.
Dřív by bylo nepředstavitelné dojet si až ke zdejší hospodě autem. Bylo by to považováno za tupé barbarství. Mravy domácích i hostí však upadly. Mnoho tak vzácného místa kolem kantíny zabírají vozy všech kubatur.
Pocestný, který se k ní blíží od západu, zaznamená nejprve bohatou žlutou vlajkoslávu firmy Algida. Pod přístřešky z vlnitého laminátu podobné barvy se mačkají klasické čtvercové stoly s hnědou umakartovou deskou. Podél nich vedou lavice. "Pivo, tlačenka a utopenci," pomyslí si poutník a vstoupí do výčepu. "Nanejvýš ještě opékaná sekaná," napadne ho při pohledu na šedá litinová kamna.
Zákoutí vpravo za dveřmi ho však bez nadsázky šokuje. V rozhicované kuchyni se míhá kuchař v bělostném dresu a buší paličkou do masa. Pánve syčí a voní. Nabídka nad futrem bere dech: čtyři druhy hovězích steaků. A k tomu ještě pár minutek z kuřecího masa. Steak New York (180 Kč) volně navazuje na klasický New York Strip. Půl kila vláčného marinovaného roštěnce se tu servíruje medium, přelité zahuštěnou šťávou s žampiony a zeleným pepřem. Ordinérní hranolky jsou k dispozici, rozumnější je však zvolit jako přílohu třeba křupavé zelené fazolky na slanině a česneku, mexické fazole nebo dušenou kukuřici.
Skvělou kuchařovou vizitkou jsou také tři úpravy třicetidekových rumpsteaků - s bylinkovým máslem, na drceném pepři i na česneku. Každý přijde na 100 Kč. Náležitě ostré nože jsou samozřejmostí - jako v pravém steakhousu.
Je-li počasí, bývá venku i uvnitř nabito a u výčepní stolice se tvoří fronta. Lidé čekající na místo u stolu neposedávají u baru - ten tu ostatně neexistuje, ale na úzké lavičce pod skalou. Za poslední roky se tu k malé radosti osadníků rozmohla takzvaná steakturistika. Samozřejmě motorizovaná. Na druhé straně se však nelze divit. Takový výlet stojí za to.
Maká jako šroub a jistá drsnost k podniku této ražby patří. Chlazení neselhává ani v největších hicech, a tak je zdejší smíchovská desítka velice přijatelným aperitivem i long drinkem. Určité zklidnění mysli lze nalézt v zadním lokále, kde stojí futrálem zahalený kulečník, který se dostává ke slovu většinou až na podzim. Když den má dost na vzteku svém, je spočinutí s výhledem na tiše plynoucí řeku příjemné.
Přímo ze zahrádek jako dlaň nahazují rybáři své návnady. Po železničním mostě nad všenorským jezem rachotí pantograf od Berouna, na pár vteřin ho zastiňuje expres Franz Kafka, který má namířeno do Švýcar. I tam je dobře. Ale v chatařské hospodě V Lavičkách v tuto chvíli nejlíp.
Restaurace V Lavičkách, chatová osada Lavičky Otevřeno po-čt 16-23, pá 16-24, so 11-24, ne 11-22. Zhruba 75 míst uvnitř i v přístřešcích.
Pět hvězdiček znamená nejvíc, žádná nejméně. Útratu v bodovaných podnicích si hradí autoři sami, majitelé ani personál o hodnocení nevědí.
Staropramen 10° 13 Kč ***
Kvalita obsluhy ****
Celkový dojem ***
- středa 12. července 2000
