Vláda má před sebou dost nelehké rozhodování. Prodat "rodinné stříbro", tedy České aerolinie, za pakatel, nebo si je dál podržet a pokusit se je ještě oživit?
Každá varianta má teď velmi silné zastánce, a ať se úřednická vláda rozhodne jakkoliv, čeká ji za to jistě velká kritika.
Současná vláda však sklízí jen plody neschopnosti státu chovat se jako odpovědný vlastník, a ne jako majitel, který do aerolinek odklízí neschopné či rychlého výdělku chtivé lidi.
Květnový výrok prezidenta ČSA Radomíra Lašáka o hodnotě aerolinek ve výši osm miliard s odstupem času aspiruje čím dál tím více na ekonomický vtip roku. Teprve výsledek tendru ukázal hodnotu ČSA v plné nahotě.
Prodělek aerolinek je v řádu miliard, na trhu zuří největší krize v historii letectví a ČSA během ní létají poloprázdné. Většina linek je v minusu. Náklady na každý kilometr a sedačku jsou mnohonásobně vyšší než u řady konkurenčních a srovnatelných dopravců. Do toho ještě přidejte napjaté vztahy mezi odboráři a vedením, které zatím malovalo své výsledky do růžova rozsáhlými výprodeji majetku, a máte hodně třaskavý koktejl.
Kupec získá známou značku, ale i obří dluhy
Česko-islandské konsorcium Travel Service/Unimex nabídlo za aerolinky, které je samy dříve chtěly pohltit, miliardu korun. S podmínkou, že stát srovná vlastní jmění na nulu. Dosud je totiž vlastní kapitál kvůli obřím ztrátám záporný, zhruba kolem miliardy korun. Výsledná cena je tak pro stát prakticky nula.
Za to se zbaví odpovědnosti za firmu, kterou svými manévry dovedli politici až ke krachu. Co by Travel Service s Unimexem koupí získaly?
Zaprvé značku a image dlouhodobě spolehlivého dopravce. V době, kdy šéfové velkých aerolinek současně tvrdí, že zásluhou množství výhodných cenových nabídek jsou ZM klienti mezi aerolinkami mimořádně promiskuitní, však nemusí jít zas o tak vysokou hodnotu.
Druhým benefitem by byl poloviční podíl na trhu v Praze, který však rychle může převzít v případě pádu někdo jiný. Třetí kladnou položkou jsou pak slušně ziskové části firmy, jako je odbavení na letišti, údržba letadel nebo duty free obchody. Ale vedle plusových hodnot k ČSA náleží také řada negativ.
Třeba čtrnáct miliard závazků, zejména na leasingových smlouvách.
ČSA nakupují, ostatní šetří
Současné vedení, které tolik kritizovalo nákupy nových letadel svými předchůdci, totiž využilo opce a nakoupí i příští rok nová letadla. To vše v době, kdy ostatní aerolinky objednávky ruší nebo výrazně zmenšují. Připočtěte ještě velkorysé kolektivní smlouvy a přebujelou administrativu. Tři roky se o propouštění v ČSA jen mluvilo, začíná teprve teď a zdaleka ne tak razantně, jak by bylo potřeba.
Vedle prodeje je ve hře ještě druhá varianta: aerolinky neprodávat a pokusit se je oživit. Po skončení krize by se z nich pak mohl stát opět výdělečný podnik.
Aerolinkám by v tomto případě mohlo pomoci výdělečné Letiště Praha, které díky svému lokálnímu monopolu vytváří dostatečné zisky a už jednou ČSA pomohlo tím, že od nich odkoupilo budovy.
Sám stát peníze do ČSA kvůli jejich záchraně nalít nemůže: ihned by se ozvala Evropská komise kvůli nedovolené podpoře. Zbývá tedy cesta dalších výprodejů: například odbavení nebo údržby. Jak výhodné jsou tyto prodeje pro ČSA a pro investory, ukazuje dostatečně jedna faktura za jídlo na palubě od firmy, jíž ČSA prodaly catering: plátek citronu 28 korun.
Vlastnictví aerolinií státem však ještě neznamená záruku jejich přežití. Příkladem jsou před rokem padlé řecké Olympic Airlines nebo čerstvě zkrachovalé srbské JAT. Pokud se Česko nechce přidat na seznam hrobníků, musí se v případě ponechání si firmy pustit do její restrukturalizace.
