Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Prospívá vláda silné ruky ekonomice? Ne vždy, lidé však vůdcům věří

  13:59aktualizováno  13:59
Mnoho ekonomů se domnívá, že průmyslový rozvoj v moderní době vyžaduje silnou občanskou společnost, jíž se daří pouze v demokratickém prostředí, kde mezi sebou o hlasy voličů soupeří sobě rovné strany. Jinými slovy, že autoritářské ekonomiky jsou ze své podstaty nestabilní. Tak jednoduché to ovšem není, píše v analýze agentura Reuters.

Turecký premiér Recep Tayyip Erdogan zdraví v Ankaře své příznivce po triumfu své strany v komunálních volbách (30. března 2014). | foto: Reuters

Mají autoritářské vlády negativní vliv na ekonomiku? Turečtí voliči si to nejspíš nemyslí, když prezidentské volby vyhrál 10. srpna s absolutní většinou Recep Tayyip Erdogan.

Na přitažlivosti Erdoganovy strany AKP (Strana spravedlnosti a rozvoje) má podle pozorovatelů velký podíl rostoucí prosperita země. Erdogan ovšem není jediný, širokou veřejností oblíbený, autoritářský vládce. Premiér Viktor Orbán, jenž údajně také podporuje neliberální vládu, si v Maďarsku udržuje podobně vysokou podporu.

Pokud by se dnes v Rusku konaly volby, prezident Vladimír Putin, by v nich se značnou převahou zvítězil. Podobně i čínský vůdce Si Ťin-pching, který, jak se zdá, činí vládu jedné strany v Číně ještě autoritářštější, by nepochybně vyhrál v případě, že by se vláda obtěžovala volby vypsat.

Úspěšnost těchto vůdců mnohdy dráždí Američany a obyvatele západní Evropy, kteří věří, že pluralitní demokracie je přirozeným politickým uspořádáním moderního světa. Přesto je zřejmé, že v některých zemích se většina voličů rozhoduje pro autoritářské vládce, kteří nestrpí skutečnou opozici a prosazují svou vlastní vizi.

Moderní autoritáři už ekonomiku nedusí

Pravdou je, že autoritářští vládci v minulém století většinou přijímali v konečném důsledku katastrofální přístup k ekonomice. Komunisté i fašisté věřili v silnou státní kontrolu. Na chvíli to, zdá se, fungovalo v Sovětském svazu, kde se ovšem tento sytém nakonec zhroutil. Moderní autoritářské ekonomiky nicméně v tomto ohledu pokročily a usilují o to, aby podnikání prosperovalo. Stát se již nesnaží ekonomiku dusit, snaží se ji vést jen do té míry, aby se ujistil, že o vládu a národ je dobře postaráno.

Čína tak dosahuje mimořádného růstu HDP a velmi dobré výsledky má také Turecko. Z hrozivého propadu ekonomiky se nyní pod pevnou rukou Orbány postupně dostává i Maďarsko. Ve všech těchto zemích patří majitelé malých a středních podniků mezi nadšené zastánce vlády.

Si Ťin-pching vystoupil i na půdě Moskevského státního ústavu mezinárodních

Čínský prezident Si Ťin-pching.

Maďarský premiér Viktor Orbán tleská při pohledu na výsledky parlamentních...

Maďarský premiér Viktor Orbán.

Ruský prezident Putin během projevu na Krymu (14. srpna 2014).

Ruský prezident Vladimir Putin.

Méně nadšení jsou již podnikatelé v Rusku, ale i zde se přes značnou korupci ekonomice daří lépe než v časech Sovětského svazu. Pravdou ovšem zůstává, že velké společnosti se sídlem v takovýchto zemích musí s politickým vedením spolupracovat mnohem úžeji než jejich firemní kolegové v zemích se skutečnou pluralitní demokracií. Obě zřízení ovšem mají více společného než odlišného.

Diktátoři se bojí pokroku, liberálové hněvu voličů

Zatímco novodobé autoritářství se od liberální demokracie v politické rovině zřetelně liší, ekonomické modely zas tak odlišné nejsou. A stejně jako v případě USA a evropských zemí má i autoritářský způsob vlády své výhody a nevýhody. Tradiční místní vládci v chudých zemích se například často vyhýbají užitečnému pokroku. Upřednostňování vlastních zájmů lze nicméně považovat za ekonomický problém i v bohatších demokraciích, kde silné vlády například nemusí brát v potaz návrhy na výstavbu nového letiště či městského železničního spojení.

Autoritářské vlády se vyznačují také velkou akceschopností, přičemž rostoucí ekonomický náskok Číny nad Indií vychází právě z odlišného politického stylu. V obou zemích bují korupce, vzdělání je zde podobně ceněné a místní orgány mají přibližně stejné množství autonomie. Centrální čínská vláda je nicméně schopná zajistit mnohem rychleji a mnohem více cest investorům.

Neoautoritářství s sebou přináší i mnohé významné ekonomické nevýhody. Bez silných nevládních organizací neexistuje nikdo, kdo by bránil úplatkářství a korupci. Vládní představitelé a lidé jim blízcí tak mohou ve velkém protiprávně hromadit majetek nebo beztrestně porušovat zákony. Neoautoritářské vlády také všeobecně spíše upřednostňují jiné cíle, než jsou ty ekonomické. Putin a Si Ťin-pching jsou nacionalisté a také Erdogan staví na kulturní a regionální politické agendě, přičemž právě tyto politické ambice mohou ekonomiku poškodit.

V současnosti nejspíš negativa autoritářských ekonomik převažují nad pozitivy. Avšak stejně jako se začal vyvíjet a vzkvétat liberální systém, mohou se i autoritářské ekonomiky vydat podobnou cestou.

Autoři: ,






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.