Mají autoritářské vlády negativní vliv na ekonomiku? Turečtí voliči si to nejspíš nemyslí, když prezidentské volby vyhrál 10. srpna s absolutní většinou Recep Tayyip Erdogan.
Na přitažlivosti Erdoganovy strany AKP (Strana spravedlnosti a rozvoje) má podle pozorovatelů velký podíl rostoucí prosperita země. Erdogan ovšem není jediný, širokou veřejností oblíbený, autoritářský vládce. Premiér Viktor Orbán, jenž údajně také podporuje neliberální vládu, si v Maďarsku udržuje podobně vysokou podporu.
Pokud by se dnes v Rusku konaly volby, prezident Vladimír Putin, by v nich se značnou převahou zvítězil. Podobně i čínský vůdce Si Ťin-pching, který, jak se zdá, činí vládu jedné strany v Číně ještě autoritářštější, by nepochybně vyhrál v případě, že by se vláda obtěžovala volby vypsat.
Úspěšnost těchto vůdců mnohdy dráždí Američany a obyvatele západní Evropy, kteří věří, že pluralitní demokracie je přirozeným politickým uspořádáním moderního světa. Přesto je zřejmé, že v některých zemích se většina voličů rozhoduje pro autoritářské vládce, kteří nestrpí skutečnou opozici a prosazují svou vlastní vizi.
Moderní autoritáři už ekonomiku nedusí
Pravdou je, že autoritářští vládci v minulém století většinou přijímali v konečném důsledku katastrofální přístup k ekonomice. Komunisté i fašisté věřili v silnou státní kontrolu. Na chvíli to, zdá se, fungovalo v Sovětském svazu, kde se ovšem tento sytém nakonec zhroutil. Moderní autoritářské ekonomiky nicméně v tomto ohledu pokročily a usilují o to, aby podnikání prosperovalo. Stát se již nesnaží ekonomiku dusit, snaží se ji vést jen do té míry, aby se ujistil, že o vládu a národ je dobře postaráno.
Čína tak dosahuje mimořádného růstu HDP a velmi dobré výsledky má také Turecko. Z hrozivého propadu ekonomiky se nyní pod pevnou rukou Orbány postupně dostává i Maďarsko. Ve všech těchto zemích patří majitelé malých a středních podniků mezi nadšené zastánce vlády.
Čínský prezident Si Ťin-pching.
Maďarský premiér Viktor Orbán.
Ruský prezident Vladimir Putin.
Méně nadšení jsou již podnikatelé v Rusku, ale i zde se přes značnou korupci ekonomice daří lépe než v časech Sovětského svazu. Pravdou ovšem zůstává, že velké společnosti se sídlem v takovýchto zemích musí s politickým vedením spolupracovat mnohem úžeji než jejich firemní kolegové v zemích se skutečnou pluralitní demokracií. Obě zřízení ovšem mají více společného než odlišného.
Diktátoři se bojí pokroku, liberálové hněvu voličů
Zatímco novodobé autoritářství se od liberální demokracie v politické rovině zřetelně liší, ekonomické modely zas tak odlišné nejsou. A stejně jako v případě USA a evropských zemí má i autoritářský způsob vlády své výhody a nevýhody. Tradiční místní vládci v chudých zemích se například často vyhýbají užitečnému pokroku. Upřednostňování vlastních zájmů lze nicméně považovat za ekonomický problém i v bohatších demokraciích, kde silné vlády například nemusí brát v potaz návrhy na výstavbu nového letiště či městského železničního spojení.
Autoritářské vlády se vyznačují také velkou akceschopností, přičemž rostoucí ekonomický náskok Číny nad Indií vychází právě z odlišného politického stylu. V obou zemích bují korupce, vzdělání je zde podobně ceněné a místní orgány mají přibližně stejné množství autonomie. Centrální čínská vláda je nicméně schopná zajistit mnohem rychleji a mnohem více cest investorům.
Neoautoritářství s sebou přináší i mnohé významné ekonomické nevýhody. Bez silných nevládních organizací neexistuje nikdo, kdo by bránil úplatkářství a korupci. Vládní představitelé a lidé jim blízcí tak mohou ve velkém protiprávně hromadit majetek nebo beztrestně porušovat zákony. Neoautoritářské vlády také všeobecně spíše upřednostňují jiné cíle, než jsou ty ekonomické. Putin a Si Ťin-pching jsou nacionalisté a také Erdogan staví na kulturní a regionální politické agendě, přičemž právě tyto politické ambice mohou ekonomiku poškodit.
V současnosti nejspíš negativa autoritářských ekonomik převažují nad pozitivy. Avšak stejně jako se začal vyvíjet a vzkvétat liberální systém, mohou se i autoritářské ekonomiky vydat podobnou cestou.
