Poměr spokojených uživatelů a kritiků nové měny je sice v rámci eurozóny vyrovnaný, jenže reptání je slyšet více než jásot. Přitom euro se po zavedení do oběhu ani nezhroutilo, ani nezesláblo - naopak zesílilo. "V roce 2002 je euro fackovacím panákem. Na něj se svaluje všechno," stěžoval si proto před Vánocemi Wim Duisenberg, šéf Evropské centrální banky.
Největšími skeptiky jsou Němci. Ve srovnání s markou u nich euro prohrává na všech frontách. Mnoho lidí v Německu (ale i jinde) má pocit, že nové peníze jen ztěžují život a podporují "cenové okrádání".
Hlavním terčem kritiky v celé Evropě je růst cen. Statistici sice dlouho ujišťovali, že se nic takového nekoná, ale lidé v běžném životě vidí, co je bezprostředně obklopuje: rajčata jsou zase dražší a parkovné také.
Bankovní studie začínají až teď připouštět, že vliv nové měny na růst cen tu je - i když omezený. "Měli jsme být čestnější. Měli jsme projevit schopnost vysvětlit, že omezený dopad eura na ceny bude," říká nyní šéf evropské banky Duisenberg.
Euro získává nelichotivou přezdívku: teuro
Na "honění bycha" je však už pozdě: unií se volně šíří nelichotivá přezdívka pro euro. Pro řadu lidí je to jen "teuro" - slovo, v němž se spojuje název nové měny s německým slovem teuer - drahý. V Německu je nyní teuro "slovem roku".
Komické je, že největší růst cen, způsobený eurem, byl zaznamenán tam, kde lidé proti euru nic nemají nebo kde je silně podporují: v Irsku, Řecku, Itálii a Portugalsku. Zato naříkající Německo patří k zemím, kde byl inflační dopad eura nejslabší.
Některé ceny však rostou viditelně: v restauracích, v opravárenských službách, u holiče a u kadeřníka. To je terčem kritiky, která v mnoha lidech oživuje touhu po starých "jistých" penězích.
Nostalgie je tak silná, že se lidé čas od času vracejí ke starým penězům - tak jako v městečku Kropp na severu Německa. Tam si před Vánocemi zajistili slušný boom, když všechny místní obchody začaly opět přijímat staré marky. Totéž se v různých obměnách odehrává v mnoha městech ve Francii, Rakousku a Belgii. Před letošními Vánocemi přišla s takovou akcí třeba celoevropská síť obchodů s oděvy C&A.
Bankéři se radují
Bankéři si začínají pomalu uvědomovat, že nové peníze neprodají tak snadno, jak si dříve mysleli. A přitom se mohou díky euru pochlubit řadou úspěchů: od udržení cenové stability (inflace je zhruba dvouprocentní) po řadu úspěchů ve světě.
Novou měnu totiž dychtivě přijímají obchodníci v Praze stejně jako ve Varšavě či Moskvě. Při mezinárodních půjčkách se euro nyní používá skoro stejně často jako dolar a stále více slouží i jako rezervní měna v ústředních bankách mimo Evropskou unii.
Jenže pro dvě pětiny lidí v eurozóně zůstává nová měna psychologickým problémem a pro další desetinu je to rovnou "zlý sen". A na tom mnoho nezměnilo ani léto strávené na dovolené někde ve Španělsku či Řecku, kde se dalo volně platit tím, co měl člověk v kapse.
Edgard Meister z vedení německé Spolkové banky proto odhaduje, že bude trvat ještě dva až tři roky, než si Němci na euro zvyknou. To je asi příliš optimistický odhad, zvláště v zemi, kde jsou s eurem nespokojeny plné dvě třetiny obyvatel. "Bude trvat jednu generaci, než se euro plně asimiluje," soudí opatrněji psycholog a expert francouzského ministerstva financí Jacques Birouste.
Noví členové si na euro několik let počkají
Už příští rok se bude obyvatelům deseti zemí, které vstoupí do Evropské unie, snadněji cestovat, ale výměny zlotých, korun či forintů za euro se ještě pár let při výpravě za pomyslné hranice nezbaví.
Získat euro namísto domácí měny dovolují podmínky EU nejdříve po dvou letech od vstupu. Za nejdřívější termín je tak svorně považován rok 2007. Většina kandidátských zemí by svým občanům chtěla euro přinést právě v tomto roce.
Maďarsko, Polsko i Slovensko vyhlásily strategie, jak se s ekonomickými kritérii, které je třeba splnit, vyrovnat. A shodly se, že tak učiní do roku 2006. Výjimkou je Česko. Oficiální názor na to, jak rychle by mělo usilovat o výměnu korun za eura, zveřejnila jen Česká národní banka, vláda se tím zatím nezabývala. Doporučení ČNB tak sice zní "co nejrychleji", tedy v roce 2007, ale splnit je bude asi nemožné. ČNB sama dodává, že nynější stav veřejných financí tento plán předem odepisuje.
To, kdy budou moci Češi vyrážet i do místních obchodů a restaurací s eury, závisí především na tom, jak odvážně přistoupí vláda k dlouho odkládané reformě státních financí.
Ministerstvo financí už s určitým plánem přišlo, kabinet jej však bude projednávat až v lednu. Sami politici se dosud k rychlému přijetí eura příliš vřele nestavěli. Premiér Vladimír Špidla podle svých nedávných slov považuje vstup Česka do klubu zemí používajících euro za reálný až v letech 2009 až 2011.
Brzké přijetí společné evropské měny bude totiž v případě Česka brzdit neutěšený stav veřejných financí, jejichž schodek se každoročně prohlubuje. Země, které přibudou v květnu roku 2004 do Evropské unie, totiž mohou vyměnit svou měnu za euro, teprve až budou po dva roky plnit několik ekonomických podmínek, a mezi nimi tříprocentní podíl schodku veřejných financí na výkonu ekonomiky.
Příští rok se čeká, že v Česku dosáhne více než šesti procent. Do rozumných hranic má narůstající deficity srazit několik let očekávaná reforma veřejných financí. Problémy s vysokým státním dluhem však nemá jen Česko, potýkají se s ním i okolní kandidátské země.
I pro ně bude zřejmě hlavní překážkou na cestě k euru. To dokazuje i agenturou Reuters provedená anketa mezi více než 40 ekonomy, kteří soudí, že dříve než v roce 2008 euro na východ od Evropské unie nebude.
Analytici stejně tak jako Evropská centrální banka nabádají raději ke zdrženlivosti a doporučují novým členům, aby se nejdříve vypořádali se strukturálními reformami a posílily konkurenceschopnost hospodářství.
Po přijetí eura se budou totiž muset státy vzdát možnosti hýbat podle potřeby ekonomiky s úrokovými sazbami. Na případnou pomoc, pokud růst ekonomiky začne zvolňovat, jim tak zbude jen rozpočtová politika. A ta je všude bez rozdílu zatím kvůli vysokým schodkům bezzubá.
|
Frankům a lirám se nechce umřít Marky, franky ani liry už neplatí - a přece platí! Aspoň v hlavách lidí. A také v ústředních bankách. Setkávat se s nimi budou ještě lidé, kteří se narodí teprve dnes. Staré peníze totiž umírají pomalu. Více než čtyři pětiny Rakušanů dodnes přepočítává své nákupy na šilinky. A v Německu či Francii to není o moc lepší. Francouzi dokonce uvažují o tom, že ještě na pět let uchovají nynější systém dvou cen zboží (ve staré měně a v euru). I v Itálii, kde se postupovalo nejradikálněji, musí úřady dělat ústupky: v médiích se stále uvádí přepočet na liry, a i když dvojí ceny zmizely z většiny obchodů již před několika měsíci, velké nákupy (aut či domů) se bez přepočtu na liry ještě dlouho neobejdou. "Je to normální, protože u velkých investic chce mít zákazník přesnou představu o tom, co získal," soudí šéf italského svazu spotřebitelů Condacon Carlo Rienzi. Pro Luca Bartharése z francouzské Unie pro obchod v městských centrech UCV je to důkaz, že "duchovní přechod na euro je daleko pomalejší, než se čekalo". Na tom však není nic zvláštního. Podobné to bylo i při dřívějších měnových reformách. "Počítání v sou, které oficiálně zmizelo za francouzské revoluce, přežilo do druhé poloviny 20. století. Podobně Britové oceňovali zboží jako šaty až do sedmdesátých let v guinea, která vyšla z oběhu už na počátku 19. století," připomíná francouzský ekonom Jean-Michel Servet. Má to svůj smysl. Jisté povědomí o starých měnách si musí uchovat i příští generace - aspoň na deset dvacet let. Bude to přece rozdíl, když za dvacet let někdo najde v prádelníku po babičce tisíc lir nebo tisíc marek. První nález bude už jen pěkný suvenýr, protože výměna lir končí za deset let. Zato s tisícovkou marek se i po letech vyplatí zajít do banky. |
