Česko bylo v minulém sedmiletém období největším příjemcem evropských dotací na hlavu. Několik odsouzených dotačních úředníků, zkrachovalé projekty, dočasné pozastavení některých programů nebo kritika čerpání ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu však dokazují, že ne vždy si s miliardami z Bruselu věděli Češi rady. iDNES.cz a MF DNES požádala čtenáře, aby zaslali redakci své tipy, kde se podle nich utratily peníze zbytečně. Přinášíme přehled projektů, které považují čtenáři za nejbizarnější.
1. Cesty, které nikam nevedou
Většina lidí se shodne, že dopravní infrastruktura je oblast, kam peníze směřují oprávněně. Z nových silnic a železnic totiž profitují opravdu všichni. Vůbec nejčastěji se však mezi čtenářskými tipy na špatně vynaložené prostředky objevovaly právě příklady vyasfaltovaných polních a lesních cest, po kterých nikdo nejezdí nebo nikam nevedou. „Cesty do nikam“ tak lze označit za absolutní špičku nejbizarnějších dotačních projektů, které rozčilují většinu lidí.
„Představenstvo obce nechalo z evropských fondů zbudovat tři zpevněné polní cesty, které na konci našeho katastru končí, takže dál pokračují opět jako polní cesty. U dvou těchto cest bych ještě pochopila jakousi frekventovanost, ale u poslední, po které prošli denně maximálně dva pejskaři, opravdu nechápu její účel. Navíc začíná za zemědělským družstvem a končí před rozvodnou elektrického vedení, kde opět pokračuje jako polní cesta,“ popisuje Jitka Sklenářová z Telnice u Brna.
Zdaleka nebyla jediná. „Asi v roce 2012 před obcí směrem od Senice byl zabrán a oplocen asi jeden hektar zemědělské půdy a byly tam vysázeny listnaté stromy a vedle toho zbudována široká asfaltová cesta k lesu. Jezdím okolo někdy i třikrát za den, ale ještě jsem na té silnici nikoho neviděl. Nemohu pochopit, proč to vzniklo, jak toto mohl někdo schválit. Obyvatelé mají dosti zeleně na svých zahradách a do lesa to mají bez asfaltové cesty přes zahradu kousek,“ popisuje čtenář cestu v katastru Odrlice u Litovle. Asfalt uprostřed polí vadí navíc řadě lidí nejen kvůli plýtvání finančních prostředků, ale v řadě případů především proto, že hyzdí venkovskou krajinu.
Čtenář z jižních Čech navíc upozorňuje, že i prospěšná oprava komunikace se může zvrhnout ve zbytečné plýtvání, pokud je projekt špatně načasovaný. Jako příklad uvádí opravu silnice mezi jihočeskými obcemi Zdíkov a Masákova Lhota, se kterou byli občané až do nedávna spokojeni. „Před dvěma měsíci se tato komunikace uzavřela a prostředkem silnice se dělá kanalizace. Otázka zní jednoznačně: to nešlo pořadí otočit, tedy nejprve vybagrovat starou rozbitou a tu pak nahradit novou, pěknou?“ ptá se čtenář.
2. Vzdělávání v soukromých firmách
Za zcela nesmyslné považují čtenáři posílání miliard korun na vzdělávání zaměstnanců soukromých firem. V operačním programu Vzdělání pro konkurenceschopnost bylo v uplynulém dotačním období vyčleněno více než 43 miliard korun a jak před časem upozornil v MF DNES ekonom Petr Zahradník, je u podobných projektů jen velmi těžko ověřitelné, zda naplnily svůj účel, nebo zda se vůbec uskutečnily. „Často pouze kolují prezenční listiny bez toho, aby se dané školení vůbec uskutečnilo,“ řekl Zahradník.
Na stránkách Evropského sociálního fondu lze najít seznam realizovaných projektů. Téměř 11 milionů šlo například na „Komplexní rozvoj zaměstnanců Hamé s.r.o. a jejích dceřiných společností“, necelé čtyři miliony dostal projekt „Systematické vzdělávání pro vyšší konkurenceschopnost“ výrobce gumárenských produktů Gumotex. „Neměla by si něco takového hradit samotná firma?“ podivuje se čtenář Petr Raška.
3. Muzea bez návštěvníků, rozhledny bez rozhledu
Muzea, kam nikdo nechodí, rozhledny, ze kterých není nic vidět, nebo nová turistická informační centra v těsné blízkosti již existujících informační kanceláří mají na žebříčku dotačních přešlapů rovněž velmi vysokou pozici.
„Obec Velehrad vybudovala s pomocí dotace Regionální operačního programu Střední Morava takzvané Turistické centrum, ačkoli ve vedlejším objektu bylo v rámci projektu Ministerstva kultury na obnovu Velehradu předtím dokončeno podobné zařízení, v němž jsou instituce se stejným zaměřením. Zařízení je bez návštěvníků,“ dává jeden z mnoha příkladů čtenář Josef. Právě malé „vesnické“ rozhledny, minimuzea nebo akvaparky byly i terčem kritiky Nejvyššího kontrolního úřadu (více zde: Rozhledny, ze kterých se nerozhlédnete. Absurdní vyhlídky Bílých Karpat za miliony).
Nemenšímu počtu lidí vadí peníze směrované do soukromých projektů, jako jsou hotely či lázně, které mají podpořit turistický ruch. V řadě případů však panují o přínosu podobných projektů a účelnosti vynaložených miliard značné pochybnosti.
4. Neobdělaná pole
Z ankety MF DNES a iDNES.cz vyplývá, že řadě lidí vadí také peníze směřující do zemědělství. Agrárních dotací existuje celá řada a je potřeba mezi nimi rozlišovat. Nejčastěji čtenáři považují za nesmyslnou podporu pozemků ponechaných ladem. Cílem je, aby se na pozemcích nepoužívaly pesticidy a hnojiva, což má přispět ke zlepšení kvality půdy. Pro velké zemědělské podniky bude od prvního ledna 2015 dokonce povinné vyčlenit pět procent plochy na takzvané ozelenění.
Jak však upozorňuje jedna ze čtenářek, peníze z Bruselu směřují i na projekty, které devastaci půdy naopak urychlují. Jde o podporu bioplynových stanic, jejichž rozvoj sebou přináší i rozmach kukuřičných polí. Její intenzivní pěstování má na půdu naopak velmi neblahý vliv. „Krajina dostává na frak, protože všude jsou kukuřičná pole. Když přijde prudký déšť, tuny ornice končí v údolích,“ upozorňuje čtenářka.
Podpora pěstování technických plodin je u většiny lidí vůbec velmi neoblíbená. Vedle kukuřice vadí většině lidí i povinnost přimíchávání biosložky do paliv, která vede k rozmachu pěstování řepky. To však nelze úplně označit za dotaci.
