Novou tvář v americké administraci musí ještě schválit Senát. Ale opoziční demokraté zatím nevytasili nic, co by nominaci mohlo zablokovat.
Šedesátiletý Paulson patří mezi nejlépe placené finančníky planety. Ročně si vydělává několik desítek milionů dolarů. Posledních sedm let šéfoval investiční bance Goldman Sachs, která loni dosáhla zásluhou lstivých finančních tahů astronomického zisku ve výši necelých šest miliard dolarů.
Po mzdové stránce si tedy Paulson přestupem nepolepší, američtí ministři berou ročně platy v rozmezí sto až sto padesát tisíc dolarů.
Bankéř, který nekouří, nepije, chodí do kostela a živě se zajímá o ochranu životního prostředí, si přesto vzal jen jeden den na rozmyšlenou, než přijal Bushovu nabídku.
"Naše hospodářství je úžasné, ale tak tomu nemusí být navěky. Musíme tu pozici ubránit," řekl sebevědomě v pondělí na tiskové konferenci. Jenže o co větší je obecná shoda o Paulsonových kvalitách, o to menší je přesvědčení, že se mu coby svěžímu kormidelníkovi veřejných financí podaří zvrátit dosavadní neblahé trendy.
Ekonomika USA sama o sobě vykazuje skvělá čísla. V prvním čtvrtletí letošního roku rostla nejrychleji za poslední dva roky a půl. Také nezaměstnanost je rekordně nízká.
Rozpočtový schodek státu se však jen prohlubuje, příští rok by měl dosáhnout 348 miliard dolarů. Velké daňové škrty, které Bush oznámil po svém znovuzvolení v roce 2004, uvízly v Kongresu na mrtvém bodě. A zásadní reformu penzijního systému, za kterou Bush bojoval, poslali kongresmani už vůbec k čertu.
Americe hrozí inflace. A to není vše.Washington uložil k ledu návrhy, jak omezit přemisťování peněz z rozpočtu na projekty v jednotlivých volebních obvodech kongresmanů.
Tento drahý, ale nejjednodušší způsob, jak si pojistit voličskou přízeň, se za Bushovy vlády rozmohl – i když by konzervativci měli postupovat opačně, aby zůstali věrní svému ideálu omezené vlády.
Jenže podzimní kongresové volby se blíží, takže fiskální populismus triumfuje. O Paulsonově úspěšnosti zkrátka mohou rozhodnout věci, na které on sám nebude mít vliv.
Jako poslední záležitost lze zmínit deficit v obchodní bilanci se světem. Číňané do USA ročně prodají o 202 miliard dolarů více, než tam sami nakoupí.¨
Paulsonovu předchůdci Johnu Snowovi se ani po vytrvalém diplomatickém úsilí nepodařilo přimět Peking, aby přestal systémově podhodnocovat svůj jüan, a napomáhat tak obchodnímu nepoměru.
Nic nenasvědčuje tomu, že by nový ministr financí věděl, jak být úspěšnější. Jenže to vše si Paulson jistě uvědomuje. Coby všemi mastmi mazaný znalec z Wall Streetu možná ví, kudy hledat cestičky, jak dát státní finance do pořádku.
Washington Post o něm napsal, že se coby manažer vždy "vyžíval v krizových situacích". Třeba celý svět překvapí.
