Dnes je mnohem levnější, ale s původní rybou, která se žene z moře tisíce kilometrů proti proudu řek, aby přivedla na svět potomky, už nemá moc společného.
Současný losos pluje líně v obřích klecích chovných sádek a o shánění potravy se nemusí starat. Dostává pravidelné přísuny pečlivě připraveného a přesně nadávkovaného krmiva.
A právě lososí umělá potrava je nyní předmětem sporů mezi odborníky. Několik studií totiž prokázalo, že maso chovných lososů obsahuje rakovinotvorné dioxiny a polychlorované bifenyly (PCB), pocházející právě z krmiv na bázi rybí moučky a rybího oleje.
Poslední poplašná zpráva přišla začátkem ledna, když světové deníky otiskly výsledky americko-kanadské studie uveřejněné v prestižním odborném časopise Science. Říkala, že maso chovných lososů z Evropy má výrazně vyšší podíl škodlivin než maso volně žijících lososů a že by se jejich konzumace měla omezit na jednu porci měsíčně.
Je to skutečně tak vážné?
Protože nám nestačilo ujištění veterinární správy, že všechny ryby na českém trhu jsou bezpečné, chtěli jsme se přesvědčit sami. Zakoupili jsme 18 vzorků lososů ve všech možných formách - čerstvé, mražené, uzené, marinované i konzervované a nechali je v Ústavu chemie a analýzy potravin na pražské Vysoké škole chemickotechnologické analyzovat na obsah PCB.
S jakým výsledkem? Chovaní lososi skutečně obsahují polychlorované bifenyly, ale v množství, které je hluboko pod hygienickým limitem. I toho nejvíce zamořeného lososa si můžeme dát bez většího rizika zhruba jednou týdně. Člověk vážící 65 kilo by ho musel sníst víc než 50 až 200 gramů denně (ten rozptyl proto, že vědci nejsou při stanovení rizika úplně zajedno), aby zatížil svůj organismus dávkami, které už nepovažuje Světová zdravotnická organizace za bezpečné.
Na druhé straně daly analýzy za pravdu závěrům americké studie, že chovaný losos je víc zatížen škodlivinami než losos volně žijící v moři. Nejnižší kontaminace byla zjištěna u lososů z Tichého oceánu.
"Z osmnácti vzorků tři měly statisticky významně nižší obsah těchto látek než všechny ostatní," říká Jana Hajšlová z Vysoké školy chemickotechnologické, která studii vedla. Jak jsme později zjistili dotazem u dovozců všechny tři byly uloveny ve vodách Pacifiku. Všechny ostatní pocházely z evropských farmových chovů.
PCB: smutné dědictví minulosti
Polychlorované bifenyly se už dávno nepoužívají, protože se zjistilo, že mají toxické účinky, některé jsou dokonce rakovinotvorné. Přesto stále přežívají v životním prostředí a z něj se pak dostávají do potravinového řetězce.
Protože se ukládají v tucích živočišných tkání, nevyhýbají se ani rybám, zejména těm tučným. A neobcházejí ani sladkovodní ryby, které konzumujeme častěji než mořské. Není divu, bývalé Českolovensko bylo dlouho výrobcem PCB.
Návrat lososa do Čech?
Každého milovníka přírody potěšilo, když se předloni vrátili do Kamenice u Hřenska vytřít lososi, které tam rybáři o čtyři roky dříve vysadili. Naposledy byli lososi v Labi v roce 1950.
"Pro zajímavost jsme kontaminaci lososa srovnali s výsledky u chovných kaprů z jihočeských rybníků a pstruhů z řeky Tiché Orlice," říká profesorka Hajšlová. "Průměrná kontaminace sladkovodních ryb byla jen mírně nižší než u souboru vzorků lososů. A obsah PCB v pstruzích z dolního, tedy více znečištěného toku Tiché Orlice se potom blížil k nálezům nejvíce kontaminovaných lososů."
Jíst, či nejíst lososa?
Losos je důležitým zdrojem kvalitních bílkovin, vitaminu D, ale především jeho konzumace chrání před chorobami srdce a cév, což prokázala řada epidemiologických studií. Za tyto vlastnosti vděčí kombinaci nenasycených mastných kyselin, které zajišťují udržení cholesterolu v krvi na nízké úrovni.
"Přínos konzumace těchto ryb do jisté míry vyrovnává rizika spojená s příjmem škodlivin," míní Jana Hajšlová. Celá diskuse, zda jíst, či nejíst lososy, podle ní připomíná diskusi na podobné téma: kojit, či nekojit.
"Třebaže škodliviny z mateřského mléka představují pro děti určité riziko, přínos kojení předčí rizika, takže doporučení pediatrů je jednoznačné: kojit." A odpověď na otázku, zda lososa jíst, či nikoli? Tu si musí odvodit každý sám.
Výsledky, k nimž dospěl test MF DNES, však dávají spíš za pravdu těm hlasům, které tvrdí, že jde spíš o konkurenční boj mezi americkými rybáři a evropskými chovateli ryb a že americká studie opomněla přínos pravidelné konzumace chovného lososa, který uznávají jiné vědecké práce.
