Bytová výstavba se tak dostala do situace, kdy stavební firmy nabízejí hlavně středně velké a větší byty, na než většina rodin nemá peníze.
Mezi hlavní zájemce přitom patří čerstvě dospělé nejsilnější populační ročníky z počátku 70. let.
"Většinou lidé přijdou s tím, že mohou dát za byt jen určitou maximální sumu, a do toho se musí vejít bez ohledu na metry," říká majitel realitní agentury Ivo Gavlas.
Největší zájem je proto podle něj o malé a levné byty v ceně do milionu a půl.
Právě těch je však na trhu málo. Firmám se totiž příliš nevyplatí takové byty stavět.
"Postavit na jednom patře osm malých bytů namísto tří velkých je dražší. Spotřebuje se tím víc místa na příčky, víc materiálu. Přitom má jít o levné byty," vysvětluje marketingový šéf IPS Reality Jiří Mejdrech. Přiznává zároveň, že právě malé byty mezi 35 a 50 metry čtverečními patří k těm, jež se nejrychleji prodají.
"V nových stavebních projektech proto počítáme s tím, že by i přes menší výnosnost měly zahrnovat větší podíl malometrážních bytů," dodává Mejdrech.
Loni se také podle Českého statistického úřadu zastavil trend postupného zvětšování průměrné plochy nových bytů. Zatímco v roce 1998 měl průměrný nově dostavěný byt v činžovním domě plochu 52,9 metru čtverečního, loni to bylo téměř o dva metry méně.
Kromě malometrážních bytů se ovšem stejně dobře prodávají i velké luxusní rezidence, většinou na dobrých adresách.
"Lidé, kteří je kupují, dobře vědí, že až Česká republika vstoupí do Evropské unie, cena nemovitostí v té správné lokalitě rychle stoupne," říká odborník na statistiky bydlení z ministerstva pro místní rozvoj Jaroslav Kubečka.
"Ukládání úspor do nemovitostí určitě existuje. Lidé si koupí byt a předpokládají, že ho po pár letech prodají se ziskem. Sami jsme zachytili nabídku bytů, které jsme stavěli, a po několika letech je majitelé prodávali s velmi zajímavou marží," říká ředitel IPB Real Jaroslav Trubka.
Spoléhat na to, že cena bytů po vstupu do Evropské unie automaticky stoupne, je však podle realitních agentů nejisté. "Poptávka po běžných bytech se s největší pravděpodobností nezmění. Největší šanci na zhodnocení mají hlavně luxusní byty," míní majitel realitní kanceláře Ivo Gavlas.
Středně velké standardně vybavené byty se přitom neprodávají nijak dobře ani dnes. "Kdyby se hodnotil jenom zájem o byty, pak se dá říci, že o ty středně velké okolo 60 metrů čtverečních je zájem největší. Problém je, že na ně lidé nemají, a tak nakonec spíše koupí byt malý," tvrdí Jiří Mejdrech z IPS Reality. Podle něho u těchto bytů také trvá prodej delší dobu. "Přijde se na ně podívat třeba pět až šest rodin, než se prodají. To u malých bytů či u luxusních rezidencí nebývá zvykem, lidé je kupují rychleji," dodává Mejdrech.
Těm, kdo mají peněz málo a snaží se získat malý byt alespoň do pronájmu, zatím příliš nepomohl ani stát. A to i přesto, že výstavbu nájemních domů podporuje dotací 320 tisíc korun na jeden byt a 80 tisíc korun na potřebnou infrastrukturu.
Dotace byla původně určena pro obce, které s její pomocí měly z vlastních peněz stavět nájemní byty pro lidi, již se jinak k vlastnímu bydlení jen těžko dostanou. "Obce však na takovou investici nemají peníze a musely by se zadlužovat. Proto se dotace používá tak, že spoluinvestorem nejčastěji není obec, ale družstvo složené z budoucích nájemníků," vysvětluje předseda představenstva Svazu podnikatelů ve stavebnictví Miroslav Králík.
Lidé, jimž měla dotace pomoci, tedy v tomto systému musí stejně složit stovky tisíc korun, ještě než začnou bydlet. Namísto nájemníků se pak nakonec stávají vlastníky nebo členy družstva.
"Výstavba domů se státní dotací je ovšem pochopitelně levnější než v případě čistě soukromých projektů. Dotace tedy nakonec devastuje trh s byty," říká Ivo Gavlas. Příkladem je podle něho město Pardubice, kde se s dotací postavilo několik set bytů, které byly ihned rozprodány. Naopak vedlejší dům postavený soukromým investorem má s prodejem značné potíže.
Mezi byty, které se zatím letos v bytových domech dokončily, přitom hrály byty stavěné se státní dotací poměrně významnou roli. "Statistika uvádí jejich podíl na 43 procent, domnívám se však, že je to o něco více. Stavební úřady je totiž mnohdy vykážou jako komerční nájemní výstavbu právě kvůli spoluúčasti budoucích nájemníků," vysvětluje Jaroslav Kubečka z ministerstva pro místní rozvoj.
"Výstavba bytů pro komerční nájemní využití má ve statistice váhu 18,7 procenta, přitom ve skutečnosti se komerční nájemní domy téměř nestavějí," dodává.
