Šikanování velkých malými, které už nemá nic společného s ochranou drobných akcionářů, se nedaří v Česku vymýtit.
Podle právníků a poradců se tato praxe stala velkým strašákem i pro zahraniční firmy, které se tu usazují.
"Ten problém je velký a neustále mění tvář. Ti, kteří podobné praktiky dělají, se čím dál víc profesionalizují. Odrazuje to solidní zahraniční firmy od řady transakcí či od toho, aby se zajímaly o vstup na burzu," upozorňuje investiční poradkyně Petra Wendelová z Ernst & Young.
Obstrukce? Raději zaplatím
"Tady nikdo dobrovolně nedá na trh akcie. Mohl by po nich skočit někdo, kdo umí pořádně zatopit. V Německu by podle našich vlastníků něco takového nešlo," potvrzuje její slova Martin Petrášek, šéf plzeňského výrobce Fernetu Stock.
Likérka sice díky svým vysokým dividendám proslula jako jedna z nejštědřejších k vlastním akcionářům, ale klid si tím nezískala. Žalobami jí poslední dobou hrozí dva malí akcionáři za to, jak vykupovala akcie od svých zaměstnanců.
Ředitel však o sporech s Romanem Minárikem a Alešem Hodinou, který proslul tím, že 10 měsíců blokoval navýšení kapitálu Komerční banky či tři roky zdržoval fúzi největších pivovarů v zemi, nechce moc mluvit. "To by byla spolehlivá cesta, aby zažalovali mě," dodává.
Mnohé silné firmy se raději s akcionářem, který napadá platnost valné hromady či blokuje pro ně životně důležitou akci, srovnají penězi. "Vydírání je běžnou praktikou malých akcionářů. Setkával jsem se s tím při šetření jiných případů. Firmy raději zaplatí výpalné. Policie se tím jako trestným činem moc nezabývala. Razila názor, že institucí dohlížejících na práva akcionářů je tu dost," říká někdejší vyšetřovatel finanční kriminality Václav Láska.
Sám Aleš Hodina už roky popírá, že by patřil mezi ty, kteří se znepříjemňováním života firem živí. Označuje se za hlídače spravedlnosti a obránce malých akcionářů a dál platí desítky tisíc, aby se mohl soudit.
Ačkoliv žádný ze svých sporů proti kolosům nedotáhl do vítězství, tvrdí, že tím jen nutí firmy, aby se chovaly lépe. Patří mu akcie ve stovce firem a nakupuje další, hlavně neobchodovatelné tituly.
S MF Dnes sice o své činnosti mluvil, ale nesouhlasil s tím, aby jeho názory publikovala. Důvod? "Nechci si snižovat šance u soudu, až se budu bránit proti tomu, že mě uvádíte v takových souvislostech." Strach z toho, že si někdo koupí akcie, aby komplikoval chod firem, panuje na všech trzích, ale v českých poměrech jej znásobuje pomalost a nepředvídatelnost soudů.
Malí proti malým
Na to například doplatily desítky tisíc podílníků fondu Kvanto Kombinovaný. Soudní spor udělal na čas z jejich podílových listů neprodejné papíry. Rok poté, co se z bývalého investičního fondu stal podílový, soudce rozhodl, že rejstříkový soud, který proměnu stvrdil, nepostupoval dobře.
To vše na podněty lékaře Jana Vokrouhleckého, který žalobami držel v šachu až 15 fondů. "Přeměny fondů jsou zářný příklad, jak problematické fungování soudů může dělat obrovské potíže. Rázem se z nich stal největší problém kapitálového trhu, jsou ohroženy miliardy," tvrdí Marek Belšan z právní kanceláře Weinhold Legal.
Právníci také upozorňují, že bránit se proti vyděračům je těžké. To, co dělají, je navenek legální. "Hlavní je nedat jim záminku. Soudit se v ČR je stále levné, a to láká. Pak už většinou nezbývá než se bránit," soudí Martin Hrodek z Baker & Mc Kenzie.
"Boom těchto případů je pryč, ale nedaří se je vymýtit. Bohužel se vyhrocují právě ty, jež mají vážný dopad na veřejnost," říká člen prezidia Komise pro cenné papíry Aleš Husták.
