Takových zaměstnanců a živnostníků je podle odhadů ministerstva práce na šedesát tisíc. Budou odvádět méně na daních, ale i na sociálním a zdravotním pojištění, které se z částek nad 86 tisíc nebude platit.
MF DNES zjistila, že velké úspory mají několik háčků. Například ani skvěle placení zaměstnanci, ani firmy nebudou inkasovat hned od ledna, jak se zatím zdálo.
Háček je ve stropu
Úředníci vymysleli a vláda s poslanci posvětili model, který je výhodný pro státní kasu a nevýhodný pro zaměstnance a firmy.
První nepříjemný detail je v zavedeném a toužebně očekávaném stropu na sociální a zdravotní pojištění. Politici jej dosud prezentovali ve výši čtyřnásobku průměrné mzdy. Kdo příští rok vydělá nad 86 tisíc korun měsíčně, nezaplatí z příjmu nad tuto úroveň ani korunu na pojištění.
V zákoně je však limit dán nikoli na měsíc, ale na rok. To znamená, že sociální a zdravotní pojištění přestanou platit teprve tehdy, až se vyplácená mzda v průběhu roku načte přes roční limit 1,03 milionu korun. Zaměstnanec se stotisícovým platem tak uvidí úsporu na sociálním pojištění až ve výplatě za listopad a prosinec.
Neznamená to, že by od ledna příštího roku byl proti letošku v minusu. Ušetří na nižší patnáctiprocentní dani, protože dnes platí z vyšších příjmů až 32 procent. Úspora však nebude zpočátku tak velká, jak se mohlo dosud zdát.
Kdyby bylo sociální a zdravotní pojištění zastropováno měsíčně, dostal by stotisícový zaměstnanec každý měsíc navíc 2,5 tisíce korun. Ty však dostane najednou vyplaceny až v prosinci a po Novém roce. Do té doby bude dotovat státní kasu.
Celkem takto stát odsune výplatu zhruba šesti miliard korun. Platí přitom, že čím více si takový člověk vydělá, tím dříve se placení sociálních odvodů úplně zbaví. Tím více mu však bude čistý výdělek v průběhu roku lítat.
Například šéf podniku s 300 tisíci měsíčně nebude platit žádné sociální a zdravotní pojištění už od května. Proti lednu mu stoupne čistá výplata o více než 50 tisíc korun na měsíc.
"Roční systém byl zvolen proto, aby nedocházelo ke zvýhodňování některých zaměstnanců a jejich zaměstnavatelů, kteří by mohli odměny přizpůsobovat úpravě v zákoně," říká za ministerstvo práce a sociálních věcí, které tento výpočet vykoumalo, mluvčí Jiří Sezemský.
Vláda se totiž bála, že při měsíčním zastropování by mohla firma svému manažerovi celý rok platit minimální mzdu (a platit tak i minimum na pojištění) a až koncem roku mu dát odměnu dva miliony. A z nich by zaměstnanec i firma zaplatili jen pojištění odpovídající mzdě 86 tisíc korun a hodně by tak ušetřili.
V půlce roku práci neměňte!
Nový způsob počítání mezd má i další skryté nástrahy. "Problém nastane tehdy, pokud má zaměstnanec v jednom roce dva nebo více zaměstnavatelů, ať už zároveň nebo postupně," říká Petr Frisch, šéf přes daně v PricewaterhouseCoopers. V takovém případě totiž strop pro sociální pojištění běží u každé firmy, ale i při změně zaměstnání úplně od nuly.
Například zaměstnanec s 300tisícovým platem dosáhne na strop v květnu a začne mít 257 tisíc čistého. Když v červenci změní práci, bude inkasovat při stejném hrubém platu první tři měsíce o 50 tisíc korun méně.
Bude mít přeplatek na sociálním i zdravotním, ale ten dostane až po Novém roce. A bude to znamenat i víc papírování: od obou zaměstnavatelů musí získat potvrzení, kolik zaplatil, vyplnit formuláře pro správu sociálního zabezpečení a pro zdravotní pojišťovnu. A počkat si další měsíc až dva na peníze.
Hůř však dopadne firma, která během roku ztratí dobře placeného zaměstnance a přijme jiného. "Přeplatky na sociálním pojištění se vrací jen zaměstnancům, firmě nikdy," říká náměstkyně ministra financí přes daně Dana Trezziová.
A konečně poslední háček: v těchto případech se nevrací nikomu přeplatek na dani samotné. Pokud změní takový člověk práci, zaplatí v součtu za celý rok na dani více, než kdyby zůstal u jedné firmy.
Daň se totiž platí ze součtu mzdy a pojistného placeného firmou. A ten je při změně zaměstnavatele vždy vyšší. Rozdíl zpět od finančního úřadu nezíská, potvrzuje Trezziová.
