"Zdá se, že rozdíl se dál zvětšovat nebude. Stačí se podívat na letošní vývoj mezd. Je to poprvé od začátku devadesátých let, co se růst mezd špičkových odborníků příliš neliší od růstu dělnických platů," říká Dana Formánková z Pricewaterhouse Coopers, která platovou studii podle údajů z více než stovky tuzemských podniků zpracovala.
Platy manažerů stouply oproti loňsku o 8,7 procenta a mzdy zaměstnanců ve výrobě o 6,7 procenta. Dvouprocentní rozdíl je mnohem menší než dříve.
Podle Ivo Baštýře z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí končí doba, kdy se odměny manažerů zvyšovaly téměř automaticky. "V uplynulém desetiletí to mělo svůj smysl, protože platy šéfů za socialismu nebyly příliš povzbudivé. Firmy je musely zvýšit, aby přilákaly schopné odborníky. Ale teď už je jiná doba, platy manažerů už jsou dost vysoké a bude spíš potřeba najít nějaký způsob, jak jejich další růst pevně navázat na výkonnost firmy," soudí Baštýř.
Tlak na odměňování šéfů firem podle toho, jak jejich podnik hospodaří, přitom v poslední době skutečně sílí. "V posledních dvou letech se začínají široce prosazovat nové motivační programy. Objevují se věci, které jsou pro manažery ze střední Evropy úplně nové, například odměny z výnosu akcií nebo z výnosu při prodeji firmy strategickému partnerovi," upozorňuje Zdeněk Pasák z personální firmy Madson &Taylor, specializované na hledání manažerů.
Větší snaha navázat platy na pracovní výkon se přitom dá očekávat i u řadových pracovníků.
"Tato tendence opravdu sílí. Letos už existovala spojitost mezi odměnou a výkonem u 99 procent dotazovaných firem," uvádí Dana Formánková.
Podle sociologa Jiřího Večerníka, který se zabývá rozvrstvením společnosti, by tento trend mohl konečně zaplnit bílé mezery, které se na škále všech platů vyskytují mezi nejvyššími a nejnižšími mzdami. "Dá se čekat, že sice škála platů už zůstane stejně rozevřená, ale bude se rozvrstvovat uvnitř - podle pracovního výkonu jednotlivých lidí, podle perspektivnosti jejich profese, podle jejich aktivního a tvůrčího přístupu k práci," míní Večerník.
O tom, že rozdíly mezi nejvyššími a nejnižšími platy jsou nyní v České republice již srovnatelné se západoevropskými zeměmi, svědčí i poslední mzdové šetření organizované ministerstvem práce.
Podle něj v letošním roce deset procent nejlépe placených lidí bere měsíčně víc než 22 524 korun. Naopak deset procent nejhůře placených lidí má mzdy nižší než 7767 korun. Horní hranice je tedy 2,9krát vyšší než dolní.
To je větší odstup, než jaký statistici vypozorovali například v západním Německu. Česká republika jinak v mezinárodním srovnání stojí zhruba uprostřed poměr nejhorších a nejlepších platů se v západní Evropě pohybuje od 2,2 ve Skandinávii až po 3,9 v jižní Evropě.
Velikost této mezery záleží na tradicích v každé zemi, což je třeba příklad Francie, kde je odstup dobře a špatně placených profesí velký. "Ve Francii bylo typické, že nejhůře placené práce vykonávali většinou přistěhovalci, a těm se mohly platit i velmi nízké mzdy. Tím vznikla velká mezera mezi vysokými a nízkými platy," říká Ivo Baštýř.
Naopak v sousedním Německu bylo přistěhovalců daleko méně a i nejnižší profese vykonávali Němci. "Těm ovšem odbory zaručovaly slušné platy, a tak se tam mezera mezi nejhůře a nejlépe placenými profesemi tolik neroztáhla," dodává. Zeměmi s tradičně vysokými rozdíly v platech jsou kromě jižní Evropy i Velká Británie a Spojené státy.
