Mangiano bene! - mručeli by konšelé ze šenku v Domažlicích

Brouzdám se po pás spadaným listím kopcovité krajiny Českého lesa, nasávám vůni tlejícího podzimu rozechvívanou vějíři barev. Ve světobolné dimenzi a marnosti počínání jako by mi bylo dáno prožít Podzimní příběh Itala Tommasa Landolfiho. Zvečera, v náladě hodné zasmušilého melancholika, se již procházím po kočičích hlavách uliček mezi prastarými domy za náměstím v Domažlicích. Štíty stavení vrhají fantastické stíny a netušené průhledy zavádějí zrak do strání za městem. Na rohu jedné z uliček mě znejistí vůně bazalky, česneku a rajčat. Do restaurantu Konšelský šenk (s vývěskou inzerující plzeňské pivo a pokrmy italské kuchyně) vstupuji zcela nevyhnutelně.

Ve starých klenutých místnostech, kde kdysi usedali po své namáhavé práci konšelé nad kalichy slasti, lze mi dnes pohodlně domýšlet Landolfiho příběh tajemné lásky. Dvě volně spojené místnosti v barvě okrové a karmínové jsou ukončeny přepažením z hrubých cihel, leč opticky rozšířené velkým zrcadlem historizujícího rámu. Velmi citlivě řešený interiér pochopitelně upoutá i výčepem. Jeho přední část je opět z hrubých cihel, opatřena roubením a završena skutečnou stříškou, pokrytou taškami. Výčep tak připomíná studnici s rumpálem, pomocí kterého namísto věder chladivé vody jsou pozdvihovány půllitry zlatavého moku. Na stolech (pro dvě až 12 osob) z lehce voskovaného a tónovaného přírodního dřeva hoří svíce. Milé a příjemné jsou pestrobarevné polštářky, položené na lavicích a thonetových židlích. Originální je i osvětlení restaurace pomocí modrých skleněných kornoutů na zdech a od stropu visících trychtýřů vydávajících tajemné světlo. Na věšáku jsou zavěšeny bambusové držáky novin a zdánlivě zapomenutý slaměný klobouk. Ve výklencích zdí lze nalézt rozličné doplňky interiéru - dlouhé válce se špagetami, sádelňák s pečlivě aranžovanou květenou, rádio zvané kaplička... Jen co utrmácený chodec usedá, již mu úslužný a diskrétní jinoch předkládá jídelní lístek a nevtíravě navrhne specialitu dnešní kuchyně. Sjednáte si ponejprv červené polosuché Montepuciano (0,25 - 40 Kč) a spolu s vrtulí větráku na stropě se probíráte vůněmi i psanou nabídkou. Z několika předkrmů vás osloví Platto di colori (parmská šunka, milánský salám, mozzarela, olivy, feferony - 130 Kč), z nemnoha ryb okuste lososa s brokolicí a mrkví na vinné omáčce (130 Kč). Pokud vyloženě netoužíte po pizze (zde 26 druhů od 50 do 200 Kč) či špagetách, sjednejte si zapékané těstoviny. Lasagne dello chef (rajčatová omáčka s mletým masem, bešamelem, parmazánem - 75 Kč) se servírují přímo v rozkošném keramickém pekáčku. Překvapivě chutná výsledek této směsi. Má v sobě až cosi hudebního - malou sonátu pro flétnu, housle a klavír. Po jídle se uvolte pro sklenku napoleona (40 Kč)... a hle, co to pijí dívky u vedlejšího stolku? Prý zde velmi oblíbený hruškový džus, sděluje pokradmo pikolo, zatímco jejich psíček pije čirou vodu, kterou mu personál se samozřejmou ochotou servíruje na kamennou dlažbu podlahy v čisté nerez misce. Nenuceně přisedněme k dívkám na pár slov a dopřejme si společně "malinový oheň" (zmrzlina, horké maliny a šlehačka - 45 Kč). "Tady je pohřbeno moje srdce" - přeříkávám si poslední slova Podzimního příběhu, když kráčím vzhůru tmou kostrbaté uličky a nechávám za sebou příjemné zahálčivé chvíle.

Autor je spolupracovníkem redakce

Pizzerie-restaurace Konšelský šenk, Vodní 33, Domažlice. Otevřeno: úterý-čtvrtek: 11-14; 18-23 hodin, pátek-sobota: 11-14; 18-24 hodin, neděle-pondělí: zavřeno. Asi 70 míst. Jedna hvězdička je nejmíň, pět nejvíc. Útratu v bodovaných podnicích si hradí autoři sami, personál ani majitelé o hodnocení nevědí.

Pilsner Urquell 22 Kč ****
Kvalita obsluhy ****
Celkový dojem ****

Restaurace se nachází na rohu jedné z uliček města Domažlic.