Ve své vlastní stáji za Prahou, kam se sjíždí na lekce jezdectví pražská smetánka, teď tráví nejvíc času. Muž, který prožil víc než 12 let v reklamní branži, připomíná americké "selfmademany", kteří bez vzdělání dosáhli vysoké podnikatelské mety.
"Jsem z ulice, nedokončil jsem ani střední školu," říká o sobě.
Klíč pro úspěch v jeho byznysu je podle něj umět komunikovat s lidmi. Vnímat, co lidé chtějí, potřebují, co je oslovuje a proč. I když ani to samo o sobě nestačí k postavení firmy, jež tu celá 90. léta patřila mezi hlavní, které v reklamě udávaly tón.
Skupina okolo agentury MARK/BBDO má dnes obrat 3,5 miliardy korun. V jezdeckém klubu je neustále obklopen lidmi. Sedí na své terase, kývá rukou na každého, kdo přijíždí na trénink, případně se plouží zmožený po tvrdé hodině na jízdárně ke svému autu.
A nápadně často používá slovo "produkt".
"Klienti se musí hladit. Povídám si s nimi, produkt nestačí, péče je důležitá," zdůvodňuje svůj profesionálně vycvičený úsměv, který právě vyslal z terasy svému známému.
Chce to drzost, odvahu a hravost. "A vůbec nejdůležitější je umět kolem sebe najít lidi lepší, než jste sám. Když jim řeknete, budou dělat, stejně většina lidí chce, abyste jim říkal, co mají dělat," zamýšlí se nad svým úspěchem.
| SOUHRN ČLÁNKŮ |
|
|
Dnes už je jiná doba. Reklama je stále obor poměrně otevřený pro někoho, kdo chce prorazit s originálním nápadem. Ale spojit soukromé ministudio, které sídlilo v pronajaté polovině bytu, s americkým gigantem BBDO, který navíc uznává české mozky, by už dnes nevyšlo ani vítězi v závodě o největší sebedůvěru. Chtělo to být u novodobých začátků reklamy v Česku a okamžitě se začít rvát.
"A pak jsem se samozřejmě roky hnal jako magor, soukromí šlo stranou," líčí. V klientském seznamu jeho firmy byly úlovky jako Pepsi, Wrigley's, Léčiva, Henkel či Staropramen.
Marek Šebesťák pomalu hektický svět reklamy opouští. Opodál klubu, odkud řídí svůj byznys, se popásají ovce v pečlivě ohraničeném výběhu. Za fontánou s přírodními balvany se chystá na vyjížďku urostlý jezdec na ještě urostlejším koni. "Byznys se nedá dělat pořád, nenaplňuje donekonečna," tvrdí.
Ale pravda je, že každou přestávku při tomto setkání využije ke krátkému obchodnímu telefonátu nebo zkontroluje nějaké dokumenty.
Marek Šebesťák sice dnes raději než o sobě mluví o koních, ale na svoje začátky vzpomíná docela rád a mluvit o tom, že ve škole nezískal ani maturitu, mu nevadí.
Rodiče - matka Angličanka, otec bojoval v Anglii - si sice přáli, aby dostudoval, ale on nikdy nevydržel se studiem tak dlouho, aby předstoupil před maturitní komisi.
"Chtěl jsem si ji dodělat na zemědělské škole. Přál jsem si umět řídit traktor. Jakmile mi to šlo, zase jsem utekl. Byl jsem vlastně trochu grázl, a navíc komplikovanej," říká.
Bez střední školy sice neměl šanci proniknout na FAMU, po níž toužil, ale k filmu se stejně dostal. Nastoupil do Československé televize a vzal to od píky. Neměl na výběr, a tak začal jako klapka. "Ponižující, byl jsem snad jediná mužská klapka na světě," líčí.
Od sametu k JZD
Když ji pak přenechal jiným, vystřídal několik dalších pomocných profesí. Propracoval se až na pozici, kde přídomek "pomocný" už prý tolik nepřekáží. Stal se totiž pomocným režisérem.
K prapočátkům reklamy se dostal ještě v minulém režimu, ve státní umělecké agentuře ART centrum, která jej najala jako produkčního. Tam už poznal, co znamená obchod.
Agentura prodávala do zahraničí audiovizuální díla i obrazy a Šebesťák v ní strávil 7 let. První podnikatelské finesy - i když ještě v dobách, kdy se podnikat nemohlo - se naučil, když si s kolegou založili studio, jemuž pak ART centrum zadávalo externí zakázky.
Skutečné podnikání přinesl rok 1989. Vycítil příležitost v tom, že o dění v Praze a statisícových demonstracích najednou chtěl vědět celý svět. Pracoval jako pěšák pro štáby zahraničních televizí i díky tomu, že angličtina byla jeho druhým jazykem.
"Pak jsem pochopil, že na tom jde vydělávat víc. Potkal jsem jednu Kanaďanku z rozhlasu, přemluvil ji, aby do toho šla, a koupili jsme vlastní kameru," vzpomíná na svou první porevoluční firmu.
Jakmile začal zájem západních televizí pomalu vychládat, Šebesťák si toho všiml včas. Přemýšlel, co by se dalo dělat s miniaturním filmovým štábem a zařízením, do kterého investoval.
"Reklama byla profese, která tu nebyla, založil jsem tedy se dvěma kamarády reklamku." První spot, který natočili, si dodnes pamatuje. Bylo to deset minut záběrů z prasečince, vizitka pro nějaké JZD.
David, americký Goliáš a Viktor Kožený
K propojení s reklamním obrem BBDO došlo zanedlouho. Už v roce 1991 potkal zase správného člověka.
Zástupce známé značky Johnny Walker se právě poohlížel po nových trzích, které se objevily po pádu železné opony.
Narazil na Šebesťáka, který mu nejprve zařídil, aby nafukovací chodec, kterého má slavná whisky ve znaku, mohl kráčet po Václavském náměstí. Pak rychle přebudoval pokoj, který studio pronajímalo, na kancelář a pozval Angličana na obchodní jednání, kdy mu nabídl místo ve firmě.
"To byla drzost, promítali jsme mu těch deset minut prasat a tvrdili, jak jsme skvělí," směje se.
Za tři týdny měla Šebesťákova firma anglického partnera a ten vytipoval, že kus Mark studia by bylo možné nabídnout americkému BBDO. Šebesťák si při vstupu investora prosadil, že on i jeho partneři zůstanou minoritními akcionáři.
Spojené MARK/BBDO řídil naplno až do roku 2000. První pokus předat firmu nevyšel. "To bylo snad nejtěžší. Věděl jsem, že mám člověka, který je hladovější a lepší než já. Jenže jsem tam pořád seděl a lidi chodili za mnou a já byl rád, že choděj. Nepovedlo se to."
Kolik času kdysi denně trávil ve firmě, raději ani nechce říkat. "To se radši ptejte mých dětí," říká.
Skupina firem pod značkou MARK/BBDO má dnes obrat kolem tří a půl miliardy korun. Proslulé jsou například její televizní spoty na pivo Staropramen ze série Chlapi sobě. Ale kolik vydělal Marek Šebesťák, na to lze získat zase jen spíš šalamounskou odpověď. "Jsem už starý a mám špatnou paměť," směje se. Jeho podíl na firmě činí dnes něco přes deset procent.
Kromě slavných a zvučných jmen klientů stojí podpis MARK/BBDO také pod reklamou na Harvardské fondy Viktora Koženého. Televizními spoty strhly k zájmu o kuponovou privatizaci statisíce Čechů, ale fondy jsou dodnes největším vyšetřovaným skandálem na kapitálových trzích.
"Ten produkt, který jsme komunikovali, splnil všechny slogany. Kdo chtěl desetinásobek, dostal jej. Až pak se to začalo řítit jinam. Měli si jej vzít všichni a jít," říká.
Teď pracuji na tom, co mě přežije
"Inspirace, to je, když člověk dře jako kůň," objeví se na webových stránkách Šebesťákovy firmy, když kliknete na panáčka, nad jehož hlavou se vznáší v bublině jméno hudebního skladatele P. I. Čajkovského. Reklama často využívá výroky slavných. A Marek Šebesťák má rád reklamu i koně.
Říká, že to je dobré spojení. Deset let se zabýval vytvářením obalu a prodával něco, co sám nevytvořil.
Začal silně toužit po něčem, co zůstane. A bude také vydělávat! "Kvůli tomu vzniklo tohle," rozmáchne se kolem sebe na terase jezdeckého klubu. Pole na okraji Radimovic u Prahy proměnil v komfortní areál pro koně a jezdce.
První dojem, že jde jen o místo, kam se budou jezdit bavit jeho bohatí přátelé a klienti trávit volný čas pozorováním bývalých modelek, které se vrhly na jezdectví, Šebesťák odmítá.
Chce, aby se z Horse Academy, jak anglicky své stáje a společnost nazval, stala firma, která jednou bude vydělávat a která pozvedne úroveň jezdectví v Česku. Poslední sen je pak ryze sportovní a hodně ambiciózní. Vytvořil už podmínky pro jednoho z nejlepších českých jezdců disciplíny všestrannost a ten se letos dostal na olympiádu do Atén.
Šebesťák už uspěl v jiném oboru a hodně vydělal. "Je to výzva zkusit s těma koněma dokázat, že se dají dělat jako zdravý podnikání. Koni je navíc u zad, jestli jste úspěšný ředitel, nebo kydáte."
