Bratři McDonaldovi se v roce 1930 vystěhovali z New Hampshiru a snažili se prorazit na opačné straně USA v Hollywoodu. Po deseti letech se přesunuli do San Bernardina. V Americe se právě rozbíhal automobilismus, a tak šlo o podnik drive-in, kam zákazník zajíždí ve voze a je obsloužen, aniž by z něj vystoupil.
Nabízeli tu jídelní lístek s devíti položkami, přičemž to hlavní byly hamburgery, hranolky, koktejly a zákusek. Nepotřebovali žádné židle a stoly, i nádobí nahradili papírem a plastovými příbory na jedno použití.
Dokázali stlačit ceny, hamburger byl za 15 centů a hranolky za deset. A pak se objevil Ray Kroc. V roce 1953 zavítal tento obchodní cestující a potomek českých imigrantů do San Bernardina - a podnik bratrů McDonaldů jej zaujal. Přesvědčil je, aby s ním uzavřeli dohodu o tom, že může používat jejich prodejní systém a jméno firmy. Ve vlastní režii si zřídil poblíž Chicaga obdobnou restauraci, která hned po svém založení v roce 1955 začala prosperovat.
Nadšený Kroc dohlížel v kuchyni a chodil dokonce čistit parkoviště od žvýkaček. Vymýšlel restaurační síť, která by pokryla USA od Atlantiku k Pacifiku. Inspiroval se Henrym Fordem a jeho pásovou výrobou.
Obložené housky dostaly naprosto přesnou podobu, byla stanovena váha, obsah tuku i množství cibule, přibyla laboratoř, která zkoumala, jak usmažit co nejlepší hranolky.
Zautomatizovat se podařilo i zákazníka, který má dodnes předvídatelná přání, vystojí si frontu, rychle se nají a sám po sobě uklidí.
Symbol americké kultury
Nové restaurace vyrůstaly jako houby po dešti na celém americkém středozápadě. V roce 1967 měla firma 710 poboček, její obrat přesahoval 170 milionů dolarů a dosáhla vyrovnaných financí. Novou vlajkovou lodí nabídky celé firmy stal dvoupatrový hamburger Big Mac.
Na počátku 70. let se McDonald’s stal nejrozsáhlejším řetězcem rychlého občerstvení v Americe a spolu s tím jedním ze symbolů americké kultury a způsobu života.
Expanzi do zahraničí zahájila firma koncem 60. let, první neamerické pobočky se objevily v Portoriku a Kanadě. V roce 1971 zapustilo impérium kořeny v Asii (Tokio) a Evropě (Mnichov a Amsterdam).
Ve východní Evropě se první pobočky objevily už před pádem železné opony, v roce 1988 se otevřel McDonald’s v Bělehradě a Budapešti a v koncem ledna 1990 i v Moskvě. A o dva roky později v Praze.
Neuvěřitelně příšerné jídlo, psali kritici
S úspěchem narůstala kritika, jak ze strany konkurence, tak v médiích. „Jídlo u McDonald’s je neuvěřitelně příšerné,“ psal například New York Magazine a do hranolků a hamburgerů se začali trefovat propagátoři zdravé výživy.
Tvrdili, že typické mcdonaldovské menu zvyšuje obsah cholesterolu v krvi a vede k srdečním onemocněním. Společnost na to reagovala nabídkou salátů. A na obvinění z neúcty k životnímu prostředí zase tříděním odpadu.
Kritika nekritika, dnes si v restauracích se žlutými oblouky písmene M blaženě přecpávají žaludky děti i dospělí. Pod heslem „kvalita, obsluha, čistota“ mohou lidé kdekoliv na světě žvýkat do dvou minut úplně stejný hamburger.
Tržby firmy za rok 2013 přesáhly 28 miliard a zisk činil 5,5 miliardy dolarů. Sama zaměstnávala 440 tisíc lidí, včetně franšíz a společných podniků skoro dva miliony. Centrála firmy je v illinoiském Oak Brooku.
