"Museli jsme přemýšlet, co bude, když začalo být jasné, že federace nevydrží," popisuje.
Na rozdíl od politiků byli centrální bankéři k existenci měnové unie o dost skeptičtější. Ta by oproti dnešní Evropské měnové unii musela skloubit politiku dvou centrálních bank.
Na šanci vyzkoušet neotřelý model však nedošlo. Zahraniční investoři, podniky ani lidé systému nevěřili a výměnou československé koruny za devizy to dali jednoznačně najevo.
"V půlce ledna bylo proto svoláno tajné zasedání užší vlády, kde jsme přednesli náš plán měnové odluky. Klaus se sice bránil, ale nakonec bylo rozhodnuto o odluce a letělo se za Mečiarem," vzpomíná Kysilka.
Slovensko nemělo tehdy příliš na výběr, protože zažívalo ještě větší nápor na své devizové zásoby než Češi. Plán, jak nahradit federální měnu vlastní, převzalo od Čechů.
"Předávali jsme si dokumenty, pili borovičku, jedli guláš a dělali odluku," popisuje Kysilka jednání v Trenčianských Teplicích.
Velkým problémem bylo zejména načasování celé operace. Z oběhu totiž bylo nutné stáhnout hodně peněz, aby mohly být okolkovány, a hrozil tak kolaps ekonomiky.
|
Ospalé koruny slaví výročí oslabením |
Samo kolkování měla na starost Komerční banka, jejíž lidé oblepovali staré bankovky ve dne v noci.
"Jednou dokonce jeden člověk u kolkování omdlel a rozbil si hlavu. A teprve, když mu po pár týdnech sundali obvaz, se zjistilo, že má na čele kolek, který se nemohl najít," vypráví Kysilka.
Celá akce však nakonec byla úspěšná. Česko se propracovalo s modelem měnové odluky i do světa. "Později jsme pomáhali k vlastní měně Moldávii, Gruzii či Tádžikistánu."
