Místo aby platila daně, odevzdává umělkyně úřadům každoročně jeden obraz ze své produkce. V Mexiku, které si tato Američanka zvolila za svůj druhý domov, totiž existuje speciální ustanovení, které tamním umělcům jejich kolegové z jiných částí světa mohou jen závidět.
Program Pago en Especie (Placení v naturáliích) umožňuje umělcům splnit daňovou povinnost, aniž by museli sáhnout do peněženky - stačí, když odevzdají nějaký z vlastních uměleckých výtvorů.
Z takto získaných děl vznikla za poslední desetiletí státní sbírka čítající několik tisíc exponátů, což ji řadí mezi největší v Latinské Americe.
Funguje to už půl století
Generální ředitelka zodpovědná za podporu kultury v rámci ministerstva financí Juana Inés Abreuová vysvětluje, že program iniciovaný v 50. letech od začátku sledoval dvojí cíl.
Stát chtěl jednak podpořit umělce tím, že jim ulehčí placení daní. Druhým cílem pak bylo vytvořit reprezentativní sbírku národního umění.
Od roku 1994 má ministerstvo financí v majetku i vlastní galerii v bývalém arcibiskupském paláci, nádherné koloniální budově, kterou Španělé vystavěli roku 1530 nad ruinami aztéckého chrámu Tezcatlipoca a již získal mexický stát při vyvlastnění církevního majetku roku 1867.
S myšlenkou zavést tento ojedinělý program prý přišel jeden z nejznámějších tvůrců mexických monumentálních maleb David Alfaro Siqueiros (1896-1974), který se na finanční úřad šel přimluvit za kolegu v nouzi a zaujal svým nápadem jednoho z úředníků nadšeného do umění.
Siqueiros sám však žádné dílo státu neodevzdal. V roce 1974 byl celý systém dále precizován. Vyhláška nyní určuje, že čím více obrazů nebo soch umělec za rok prodá, tím více jich také musí odevzdat státu.
Obrázkové je i penále
Do pěti prodaných děl za rok stačí dodat na ministerstvo jeden vlastní výtvor, naopak maximální odvod činí šest uměleckých prací v případě, že umělec prodá více než dvacet exemplářů ze svého ateliéru za rok.
Rippeyová se specializuje na malé grafiky, dodává ovšem na přání ministerských úředníků místo šesti malých obrázků jeden velký. Pokud přiveze své dílo až po stanoveném termínu, činí pokuta z prodlení jeden malý obrázek za čtvrtletí.
Jste nevkusný, přijďte znovu
Ne všechna umělecká tvorba však obstojí před přísnými zraky odborné komise, ve které zasedají experti Národního institutu krásných umění. Odmítnutí kandidáti mají ještě dva opravné pokusy.
Podle Abreuové se dříve mnozí umělci pokoušeli podstrčit bernímu úřadu díla, která nikdo nechtěl koupit. To se však změnilo, když byla otevřena galerie, neboť ta nabízí malířům atraktivní fórum.
Třetina všech děl putuje do jedenatřiceti mexických federálních států. Ovšem ne všechny obrazy, které výběrčí daní akceptovali, se dostanou do galerie nebo na výstavu. Pokud nejde o špičkovou kvalitu, pověsí se do kanceláří státní správy.
