A když si podávají ruku, blíží se k vám skoro medvědí tlapa.
"Na tu práci je nutná i fyzička, vždyť musí tahat a dávkovat byliny z velkých pytlů," říká provozní ředitel Becherovky Viktor Šebík.
"Měsíčně se tu spotřebuje deset až patnáct tun bylin," doplňuje Šitner. V Becherovce je to za týden jedna plná avie.
Oba muži působí v likérkách desítky let - Šitner přes dvacet a Pich třicet let. Svou práci berou spíše jako koníčka než povinnost. „V dřívějších dobách se v tomto oboru moc dobře neplatilo, takže kdo vydržel tak dlouho, musí mít svou práci hodně rád,“ vysvětluje výrobní ředitel Stocku Vladimír Steiner.
Na otázku, zda by někde - třeba jen omylem - prozradili recepty svých likérů, ani jeden s odpovědí nezaváhá.
"Je to něco jako stavovská čest," říká Pich. "Ani když nejde jen o seznam bylin, ten by příliš nikomu nepomohl. To nejpodstatnější je sám výrobní postup," doplňuje Šitner. K prozrazení by je prý nesvedla ani krásná dívka. Zkusit z nich vymámit recepturu v opilosti nemůže být řeč, nejsou to žádní drobečkové a ochutnávání mají na rozdíl od ostatních zaměstnanců v popisu práce.
Asi třicet kilometrů od Plzně Václav Šitner míchá své byliny. Na statku ve vesničce Prádlo dělá nejen hořký likér Fernet Stock, ale i vodky včetně těch módních ochucených, whisky či brandy.
Čtvrtstoletí starou recepturu na fernet nosí jen tak v hlavě. Na papíře leží u notáře, kam by se muselo k nahlédnutí najednou dostavit pět vybraných lidí. Recept je však živá věc, která ctí základ, ale není dogma. "Každý rok je jiný, byliny jinak vyzrají," říká Šitner s tím, že základem je laboratoř, kde se určí, jak dlouho a v jakém poměru budou byliny ležet v lihu.
"Včera naložené byliny se dostanou v lahvi k lidem na Vánoce," říká Šitner.
Otec tří dcer a dnes už dědeček byl nejšťastnější, když mu do Prádla dorazila řezačka na byliny. "Každá bylina potřebuje jiný řez, nevyčichne tolik," vysvětluje Šitner. Svou práci povýšil na hobby a jediné, co práci sekunduje, je střelba a myslivost.
Šitner tvrdí, že pod čím je podepsaný, nejsou dryáky. "Všechna ochucení jsou přírodní aromata," říká s tím, že nových chutí namíchá spoustu. Podle sebe, ale hlavně na přání marketingu. Nakonec se jich chytí třeba jen pět. Ve srovnání s ročním prodejem šestnácti milionů litrů fernetu se však i půl milionu prodaných litrů novinky může jevit jako slabý odvar.
"Trochu mě mrzí, že i po takové době u lidí při výběru pití pořád rozhoduje cena, ne kvalita," podotýká Šitner.
 |
Základem fernetu od Stocku je čtrnáct bylinek z celého světa. Pouze dvě se pěstují u nás. Fernet obsahuje například hořcový kořen, chininovou a pomerančovou kůru, zeměžlučovou nať, heřmánek římský a nať čubetu benediktu. Když ochutnáte vylouhovaný základ bylin, ještě půl hodiny se nemůžete zbavit opravdu výrazné hořkosti v ústech.
Oborový kolega Bohuslav Pich do karlovarské likérky chodil v 70. letech na brigádu. Oficiálně v Becherovce nastoupil až po vojně v roce 1983. Od té doby je výrobě žaludečního likéru věrný.
Jako sklepmistr stál u celé výroby becherovky - od příjmu bylin až po namíchání do konečné podoby a stáčení do lahví. Jaké je přesné složení, poměr dvaceti bylin, se dozvěděl až před sedmi lety. Byl vybrán jako nejdůvěryhodnější osoba. "Předání receptu proběhlo bez velkých ceremonií. Napsané to mít nemusím, nosím si to v hlavě," říká Pich.
Jinak je původní receptura zapečetěná a uschovaná v trezoru. Podle tradičního receptu z roku 1807 Pich jen s malými rozdíly každý týden namíchá sestavu z bylin, se kterou už pak mohou pracovat i další z jeho lidí ve výrobě. Stejně jako to dělal sám ještě před deseti lety.Ve sklepě a laboratoři má devět lidí, kteří ročně vyrobí miliony litrů bylinného likéru. Přesná čísla Becherovka nesděluje, ale třetina z produkce směřuje na export a podle zástupců likérky se produkce nepropadá.
Bylinný likér mají hotový za tři měsíce. "Nic se nemá uspěchat," tvrdí Pich.
Ženatý rodák z Karlových Var má dvě dcery a vysedávání po hospodách ho prý moc neláká.
"Na pivo moc nejsem. Když už, tak si dávám víno nebo něco namíchat. Jinak chutnám místní. Tvrdím, že je dobré ochutnat místní jídlo i pití," říká Pich.
Člověk by podle něho neměl ustrnout a celý život jen chutnat becherovku. Proto v laboratoři zkouší různé možnosti a příchutě. Ale stejně jako v případě Stocku, o tom, co se bude prodávat, rozhoduje marketing a průzkumy trhu.
