Mladý začínající zaměstnanec renomované investiční banky se dvěma či třemi roky praxe si přišel tak na 200 tisíc dolarů ročně: 80 tisíc byl základní plat, zbytek prémie a bonusy.
To výkonný šéf oddělení s 12 roky praxe vydělával průměrně až 1,2 milionu, z čehož asi pětina byl základní plat. Vyplývá to z údajů šéfa společnosti Johnson & Associates Alana Johnsona, který se specializuje na odměňování manažerů.
Jenže ani milion dolarů ročně není pro život v New Yorku, centru finančního světa, nic moc extra. Téměř polovina sumy, 440 tisíc dolarů, totiž padne na daně. Také je třeba někde bydlet. Za zhruba dva miliony dolarů se dal v roce 1995 koupit apartmán se třemi ložnicemi na Upper East Side.
Splácení hypotéky a měsíční poplatky a daň z nemovitosti přijdou každý měsíc téměř na 11 tisíc dolarů, ročně tedy téměř na 130 tisíc. Prodraží se i děti, které samozřejmě nemohou chodit jen tak na každou školu. Školné za dvě děti v té prestižní stojí ročně 40 tisíc dolarů.
Navíc bývá zvykem dávat škole každoročně finanční dary, a to je dalších dvacet tisíc dolarů. Pak je tu chůva a letní tábor a dalších přibližně 50 tisíc dolarů. Takový investiční bankéř nemůže jezdit v obyčejném autě - roční splátka za nový BMW řady 7 a garáž na něj stojí také 20 tisíc dolarů. Nemůže jet ani na levnou dovolenou.
Vánoční výlet na Jamajku, jarní lyžování v Coloradu a pronájem domu na pobřeží na letní prázdniny ulehčí peněžence téměř o 100 tisíc. Každý bankéř musí asi hrát golf - členství v hodně dobrém klubu stojí minimálně 50 tisíc. A pak ještě roční poplatky, trenér, vybavení...
Když se ještě započítají drobné opakované výdaje, jako 15 dolarů na taxi denně (ročně 3300 dolarů) a třeba spropitné pracovníkům v administrativní budově, kde pracuje (tisíc dolarů ročně), pak vychází, že z milionu utratí manažer přes 830 tisíc dolarů. A to si ještě nekoupil nic k jídlu nebo něco na sebe. Milion dolarů prostě dnes v New Yorku nejsou žádné peníze.
