Česká národní banka už více než dva roky intervenuje, aby kurz koruny neposílil pod 27 korun za euro. Je to správná politika?
Z hlediska měnové politiky bylo toto opatření v pořádku. Teď se ukazuje, že banka měla optimističtější prognózy ohledně vývoje ekonomiky, když k oslabení kurzu přistoupila. A ty se nenaplnily, což toto rozhodnutí vlastně podporuje. Je jasné, že kdyby kurz zůstal na 25 korunách za euro, tak bychom měli deflaci a nebylo by to dobré pro ekonomiku. Ale já nejsem schopen oprostit se od toho, že tato politika má nejen začátek, ale také konec. A toho konce se bojím. To že ten konec přijde později, než se původně plánovalo, ale neznamená, že to nebude problém. Stále s obavami čekám, jak se nám z toho podaří vystoupit.
Luděk Niedermayer (49)Vystudovaný informatik a kybernetik nastoupil na začátku 90. let do České národní banky. Z řadového referenta se během pěti let propracoval až do bankovní rady ČNB, v letech 2000 až 2008 byl jejím viceguvernérem. Po skončení mandátu přešel k poradenské společnosti Deloitte. V květnu 2014 se na kandidátce TOP 09/STAN probojoval do Evropského parlamentu. Za dva měsíce oslaví padesátku. |
Hrozí opakování „švýcarského scénáře“, kdy tamní centrální banka překvapivě ukončila intervence a frank skokově posílil o víc než 20 procent?
Určitě to může způsobit problém. V okamžiku, kdyby došlo k uvolnění kurzu najednou, mohou se stát dvě věci. Vznikne velké očekávání k posílení kurzu, a to značnému. Ekonomika si vede dobře, což by samo o sobě vyvolalo posílení. Zároveň ale nesmíme podcenit to, že se firmy se budou na uvolnění kurzu připravovat. S předstihem budou prodávat své budoucí eurové příjmy do korun za dnešní kurz kolem 27 korun za euro. A může se stát, že v okamžiku ukončení intervencí bude na trhu nedostatek eur. A to by znamenalo, že koruna, místo toho, aby začala posilovat, oslabí. Nestabilita kurzu je přitom velký nepřítel podniků.
Jiří Rusnok, který s největší pravděpodobností v polovině roku vystřídá Miroslava Singera v křesle guvernéra, už připustil, že banka intervence opustí nejspíše až na začátku roku 2017. Přijde tedy ukončení intervencí spíše později, než dosud centrální banka avizovala?
Členové bankovní rady i pan Rusnok říkají to, co jim napovídá jejich inflační prognóza. Ale může se to měnit, prognózy se mění každého čtvrt roku. V Evropě je deflace nebo nízká inflace, my teď nemáme inflaci odkud dovézt. Jde o to, jak rychle tu inflaci, tedy bankou cílený růst cen kolem dvou procent, přinese růst naší ekonomiky. Mimo jiné jsem rád, že u nás začnou růst mzdy, ani ekonomiku ani většinu firem by to nemělo dnes ohrozit. Ale nemíním tím, že stát začne přidávat státním zaměstnancům, ale že porostou v soukromé ekonomice, která si na ně vydělá.
Na trhu je boj o zaměstnance, o dobré zaměstnance, firmy jsou ziskové, v takové situaci by měly platit vyšší mzdy. Ty by se mohly promítnout do zvýšení cen služeb. Záleží na tom, jak to půjde rychle a jaké faktory proti růstu cen půjdou. Z toho vyjde nějaká prognóza inflace a na jejím základě se ČNB rozhodne, kdy režim ukončí.
Řada podniků, hlavně exportéři, slabou korunu vítají. Co se pro ně změní, až kurzové intervence skončí?
Pro některé podniky to může být nápor na konkurenceschopnost. Firmy budou jednak platit vyšší mzdy a část zisků jim pak může vzít právě posílení kurzu.
A kdybyste uvažoval o exitu vy, kdybyste v bankovní radě seděl?
Osobně bych asi víc před dvěma lety bojoval, aby vůbec nedošlo ke vstupu do toho intervenčního režimu, nebo aby to oslabení nebylo tak velké a kurzový závazek tak silný. Teď už je to rozehraná hra, pro ekonomiku je stabilita kurzu dobrá. Pokud banka nebude cítit, že z inflačních důvodů potřebuje vystoupit, tak nemá cenu konec intervencí nijak urychlovat. Spíše jde o to dobře si rozmyslet strategii, jak to udělat. Což není opravdu malý úkol, jeho výsledek hodně ovlivní naše hospodářství.
Zdá se, že vyspělejší země Evropy kupí hromadu ekonomických problémů. Vypadá to, že přešlapují na místě. Co se děje?
Před rokem 2008 byla určitá část růstu „na steroidech“, penězích, které poskytoval finanční sektor i rozhazovačná politika vlád. Nebylo to v pořádku. Teď, bez těchto steroidů, západní ekonomiky porostou pomaleji než v minulosti. Růst nebude o tři procenta, ale třeba o jedno, o dvě. Pomohou nám i vnější změny. Třeba v Číně rostou náklady, a tím ztrácí konkurenceschopnost, některé výroby se odtamtud budou přesouvat zpět do Evropy. Evropě pomáhají i nižší ceny ropy a surovin.
A jaká největší rizika vidíte pro ten slibně nastartovaný růst české ekonomiky?
Naše ekonomika je neobvykle zdravá, firmy jsou na tom dobře. A stát má jen málo nástrojů, jak by to pokazil. Ale musíme si stále opakovat, že náš růst je založený na poptávce zvenčí. Ohrozit nás mohou hlavně otřesy zvenku. A proto potřebujeme stabilní Evropu.
