Štěpán se prakticky jako jediný z předlistopadových vůdců vyjadřuje k minulosti. "Zase budu mít narozeniny," říká se smíchem k datu, kvůli němuž byl odsouzen na čtyři roky vězení. Štěpán rád používá komunistickou rétoriku.
Souhlasíte s tím, že po listopadu 1989 měli největší šance vplout do byznysu ekonomičtí ministři, šéfové velkých firem a ředitelé podniků zahraničního obchodu?
Pokud nebyli v důchodovém věku, tak měli předpoklady. Ale to nebyla první liga soudruhů. To byli lidé, kteří uměli pracovat. Znali lidi, možnosti a metody. Obracely se na ně zahraniční firmy, protože kam jinam by se obracely.
Komunisté a byznys- Komunisté měli jednodušší vstup do byznysu |
Zápaďáci členství v KSČ neřešili?
To řeší snad jen lidé v České republice. Venku to nikoho nezajímá. Ani ty Američany to nezajímá. Možná se s komunisty někdo chvíli nebavil tady, ale už se to daří lépe (smích).
Vy jste se někdy v byznysu setkal s tím, že by vaše členství v KSČ bylo na překážku?
Já jsem byznys nikdy moc nedělal, spíše jsem doporučoval jiné lidi. Dnes se na to používá slůvko lobbista. S problémem jsem se nesetkal, protože když jsem se angažoval, tak jsem se zase obracel na lidi, kteří dobře věděli, kdo jsem.
Takže rudá knížka byla po revoluci vlastně plus?
Podívejte, já byl po revoluci dva roky a dva měsíce v base. Sice se o mně pořád píše, že to bylo 11 měsíců, ale to je nesmysl. Takže já jsem obrovsky časově ztratil, já tady nebyl, mohl jsem vše sledovat jen z novin. Ti, co byli draví, měli hroší kůži a žádný ostych se hned zase objevit na veřejnosti, měli velkou šanci.
co dělají bývalí straníciJak po revoluci ne(uspěli) v podnikání vysoce postavení funkcionáři a šéfové státních podniků čtěte zde |
Obrazně řečeno měli klíče od těch domů, od těch fabrik a museli o tom tedy vědět více než ti, kteří do té doby jen fantazírovali o svobodě. Ale já mám občas pocit, že se tady všichni narodili 17. listopadu a teď slaví dvacetiny. I když jim je třeba sedmdesát. V Česku nikdo předtím nikde nebyl, nic nedělal a za nic nemohl. Všichni chtějí zapomenout.
Co jste dělal po návratu z vězení? Prý byznys s nemovitostmi.
To vůbec ne. Nejdřív jsem měl problémy, všichni se mě báli, asi tři roky jsem byl bez zaměstnání. Za našeho režimu bych byl označen za příživníka. Chtěl jsem třeba dělat dělníka v Zentivě na noční směně, ale prý to nebylo vhodné. Pak jsem chtěl jezdit s fekálním vozem, ale ani tam mě nevzali. Přitom mi to říkali nějací kádrováci, kteří tam dělali už za komunistů. Pak jsem si udělal živnostenský list a začal jsem se živit poradenstvím.
Takže v druhé půli devadesátých let se vás už přestali štítit a mohl jste se začít věnovat lobbingu?
Pak už se to všechno zase ustálilo. Udělali jsme firmy na činnost ekonomických poradců a přimlouvali se někde v železe nebo v energetice. Ale to nechci rozvádět.
