"Bezbariérovost je, nadneseně řečeno, filozofická otázka," míní pražská architektka bezbariérových úprav Daniela Filipiová. "Bariéry jsou spíše v lidech než v samotném technickém řešení. To se podle mě většinou dá najít." Tento názor projektantky, jež se sama dívá na svět z vozíčku, zůstává ve skutečnosti jen přáním. Velká většina testovaných budov zůstává pro vozíčkáře nepřístupných. Nejdále, kam se dostanou, bývá pouze ulice před nedobytným objektem. Nejhůře v testu dopadly největší bibliotéky. V Jablonci nad Nisou, Liberci, Pardubicích, Brně a Hradci Králové si vozíčkáři do knihoven nezajedou. Ať už je důvodem nedostatek peněz nebo fakt, že právě probíhá rekonstrukce staré či stavba nové budovy (Brno, Pardubice, Liberec), jisté je, že dveře jsou otevřené pouze pro zdravé. Pověst těchto stánků moudrosti zachraňuje pouze pražská Městská knihovna, která však bohužel rovněž není bez chybičky. "Po budově se člověk může pohybovat bez obtíží, sjezd a výjezd po příkré plošině u vchodu je ale výkon pro vzpěrače," uvádí vozíčkář Jaromír Tvrz, který s redaktory testoval pražské budovy. Přitom se jedná o nově rekonstruovaný dům, ve kterém by měl být bezbariérový přístup vybudován přesně podle stavební vyhlášky. O mnoho lépe na tom nebyly dopravní inspektoráty či hlavní pošty. Schody a schůdky zůstávají jedním z nejčastějších zaříkávadel, jež tato místa používají k zahnání všech vozíčkářů. Těm nezbývá nic jiného, než přihlášení vozu či zaplacení účtenek vyřídit na ulici s úředníkem, kterého je nutné nejdříve přivolat. Že nejde o ojedinělé případy, potvrzuje také anketa, kterou mezi 430 vozíčkáři v republice uspořádala redakce. Víc než polovina dotázaných považuje pošty ve svém regionu za zcela či částečně bariérové, u dopravních inspektorátů to je 48 procent dotázaných. Mnohem horším zjištěním než bariérové budovy byla lidská bezohlednost, s níž se testující setkali bez výjimky na všech parkovištích. "Když už se poštěstí a před budovou jsou vyhrazená místa pro vozíčkáře, máte téměř absolutní jistotu, že je zaberou zdraví řidiči," potvrzuje Vojtěch Vašíček, testující vozíčkář z Brna. "Pokud se vám už podaří zaparkovat, riskujete zase, že u vás někdo zastaví tak těsně, že s vozíkem nenastoupíte." Na druhé straně nelze přehlédnout ani snahu některých měst problémy řešit. V Hradci Králové například také díky finančním příspěvkům Úřadu města funguje společnost DOSIO. "Ta zajišťuje přepravu vozíčkářů po městě v upravených vozech Ford Tranzit, navíc za cenu jízdného městské dopravy," uvádí Luděk Panenka, vozíčkář testující toto východočeské město. "Umožňuje i případný vstup do bariérových budov pomocí speciálních schodolezů." Jinak bariérová radnice je tímto způsobem zpřístupněna i lidem na vozíku. V Liberci se zase o sociální služby pro zdravotně postižené stará centrum Universium. Tyto vlaštovky se však ke škodě vozíčkářů příliš nehoufují, létají spíše jednotlivě. Málokdo si uvědomuje, že bariéry vadí nejen lidem na vozíku, ale i rodičům s dětmi či starším osobám.
Výsledky ankety mezi 430 vozíčkáři: v grafech
v tabulce
Kontakty na organizace vozíčkářů
Jsou všechny nové nebo rekonstruované budovy přístupné vozíčkářům?
76% vozíčkářů říká NE
Pramen: anketa MF DNES mezi 430 dotazovanými
 Když se najdou pomocné ruce, nemusí být ani schody překážkou. Tak ale bezbariérovost podle stavební vyhlášky nevypadá. |
 Pouze část bankomatů je pro vozíčkáře dosažitelná. |
 Některé nájezdy jsou fyzicky náročnou záležitostí. |
