Tři týdny dělí dvě identity Jana Železného, člena MOV a favorita mistrovství světa v oštěpu
Zajímaví lidé
Jan Železný nesnáší smoking, podle něj přežitek kastářské minulosti. Naopak miluje, když jde s oštěpem zpocený, rozcuchaný a se strništěm na tváři do boje o vítězství.
Jako pro dávné lovce i pro Jana Železného je živobytím oštěp. Závod není pro navoněné frajery, říkává. Jenže dnes si musí zvykat i na obleky, diplomacii a dlouhé schůzování. Patří mezi nejmocnější lidi sportovního světa. Jako zástupce aktivních sportovců je členem Mezinárodního olympijského výboru a rozhoduje o klíčových sportovních událostech. Nedávno v Moskvě volil olympijské město 2008 i nového předsedu Mezinárodního olympijského výboru.
* Cítíte se jako funkcionář?
- To ne, kdepak. V Mezinárodním olympijském výboru jsem za sportovce, a to je přece jen trošku jiná pozice. Musím přiznat, že zase tolikrát jsem neschůzoval. Možná bych se tomu měl věnovat víc.
* A chcete to dělat?
- Nejde jen o cestování a schůze, ale jestli na to člověk má mentálně. Zda může nějak pomoci, nebo ne.
* Tuhle otázku máte vyřešenou?
- Možná, že vypadám velice sebevědomě, ale to jsem se naučil při sportu. Ve sportovní diplomacii jsem vyloženě zajíc a mám o sobě pochybnosti. Potřebuji se spoustu věcí naučit.
* Co třeba?
- Ono se řekne, rozhodneš se tak, nebo tak. Ale člověk se nad tím zamýšlí, aby neuškodil. Když sportuji, uškodím maximálně sobě a malému okolí, které se mnou spolupracuje. V diplomacii musíte vážit slova. Tohle se u nás hodně podceňuje. Na politické scéně se kolikrát řeknou věci. My jsme sice zvyklí brát to třeba s nadhledem, ale ve světě se něco takového podstatně víc sleduje.
* Poznal jste to třeba i v Moskvě?
- Starosta Toronta se před volbou olympijského města nediplomaticky vyjádřil na adresu afrických zemí. Jsem přesvědčen, že to hrozně moc ovlivnilo hlasování ve prospěch Pekingu.
* Dal vám sport něco, co v nové roli můžete využít?
- Sport ovlivňuje osobnost člověka. Vždycky do cesty přijdou překážky. Když se vám něco stane, zjistíte, že spousta lidí s vámi byla jenom proto, že jste byl slavný. Já jsem rád, že jsem tohle prožil. Udělal jsem si názor, že mi spousta lidí může pomoct, ale zároveň ublížit.
* Jste zvyklý žít pořád na vzduchu a většinou ve sportovním oblečení. Je vám nepříjemné vysedávat dlouhé hodiny na schůzích v obleku?
- Sedět od devíti do jedné a od půl třetí do šesti není jednoduché. Sako mi nevadí, ale nemám rád kravatu. Nesnáším zapnutou košili, když nemůžu mít volný límeček. Naštěstí jsou kvalitní materiály, v nichž se člověk může cítit dobře.
* Jak vám bylo, když jste se vrátil z Moskvy a začal znovu pořádně trénovat?
- Psychicky jsem se uvolnil. Už jsem nepřemýšlel o tom, co se dělo v Moskvě. Často vlastně nevím, zda jsem se při jednáních rozhodl správně. Když jsem přijel, vrátil jsem se do struktury, kdy vím, co mám dělat a jsem si jistější.
* Bylo tři týdny před mistrovstvím světa, musel jste v sobě obnovit touhu po vítězství?
- To ve mně zůstalo. A pro mě je lepší říct, že chci vyhrát. Sport je takový. Vyhrajete, nebo prohrajete. Já jsem na velkých soutěžích víckrát prohrál než vyhrál. Ale nikdy ne sám se sebou, o tom jsem přesvědčený.
* Všichni ale neříkají, že chtějí vyhrát...
- To mně vadí, nevím, proč se někdo bojí dát si vyšší cíl. Třeba Američani jsou vždy přesvědčení, že jsou nejlepší, že vyhrají. Ve sportu je to důležité.
* Vy jste se to taky naučil?
- Před olympiádou v Sydney jsem byl na koni. A když při závodě Steve Backley hodil daleko, byl jsem přesvědčený, že ho porazím. To jsou chvíle, které přijdou, to se nedá naučit.
* Říkáte, že nemůžete jít do boje jako navoněný frajer. Radši jste vousatý a rozcuchaný, tohle vám taky pomáhá?
- Vypadat výhrůžně je při sportu někdy dobře. Nechci tím říct, že bych chtěl někomu ublížit. Soupeři vás sledují a pokud vidí, že z vás vyzařuje zarputilost a sebevědomí, může je to rozhodit.
* Jste teď radši elegantním funkcionářem, nebo sportovcem ve zpoceném triku?
- Jasně, že sportovcem. Už jenom proto, že ve sportu už není potom, skončíte a nazdar. Jakmile nevyužijete šanci ve sportu, už se to nedá vrátit.
Zajímaví lidé
Jan Železný nesnáší smoking, podle něj přežitek kastářské minulosti. Naopak miluje, když jde s oštěpem zpocený, rozcuchaný a se strništěm na tváři do boje o vítězství.
Jako pro dávné lovce i pro Jana Železného je živobytím oštěp. Závod není pro navoněné frajery, říkává. Jenže dnes si musí zvykat i na obleky, diplomacii a dlouhé schůzování. Patří mezi nejmocnější lidi sportovního světa. Jako zástupce aktivních sportovců je členem Mezinárodního olympijského výboru a rozhoduje o klíčových sportovních událostech. Nedávno v Moskvě volil olympijské město 2008 i nového předsedu Mezinárodního olympijského výboru.
* Cítíte se jako funkcionář?
- To ne, kdepak. V Mezinárodním olympijském výboru jsem za sportovce, a to je přece jen trošku jiná pozice. Musím přiznat, že zase tolikrát jsem neschůzoval. Možná bych se tomu měl věnovat víc.
* A chcete to dělat?
- Nejde jen o cestování a schůze, ale jestli na to člověk má mentálně. Zda může nějak pomoci, nebo ne.
* Tuhle otázku máte vyřešenou?
- Možná, že vypadám velice sebevědomě, ale to jsem se naučil při sportu. Ve sportovní diplomacii jsem vyloženě zajíc a mám o sobě pochybnosti. Potřebuji se spoustu věcí naučit.
* Co třeba?
- Ono se řekne, rozhodneš se tak, nebo tak. Ale člověk se nad tím zamýšlí, aby neuškodil. Když sportuji, uškodím maximálně sobě a malému okolí, které se mnou spolupracuje. V diplomacii musíte vážit slova. Tohle se u nás hodně podceňuje. Na politické scéně se kolikrát řeknou věci. My jsme sice zvyklí brát to třeba s nadhledem, ale ve světě se něco takového podstatně víc sleduje.
* Poznal jste to třeba i v Moskvě?
- Starosta Toronta se před volbou olympijského města nediplomaticky vyjádřil na adresu afrických zemí. Jsem přesvědčen, že to hrozně moc ovlivnilo hlasování ve prospěch Pekingu.
* Dal vám sport něco, co v nové roli můžete využít?
- Sport ovlivňuje osobnost člověka. Vždycky do cesty přijdou překážky. Když se vám něco stane, zjistíte, že spousta lidí s vámi byla jenom proto, že jste byl slavný. Já jsem rád, že jsem tohle prožil. Udělal jsem si názor, že mi spousta lidí může pomoct, ale zároveň ublížit.
* Jste zvyklý žít pořád na vzduchu a většinou ve sportovním oblečení. Je vám nepříjemné vysedávat dlouhé hodiny na schůzích v obleku?
- Sedět od devíti do jedné a od půl třetí do šesti není jednoduché. Sako mi nevadí, ale nemám rád kravatu. Nesnáším zapnutou košili, když nemůžu mít volný límeček. Naštěstí jsou kvalitní materiály, v nichž se člověk může cítit dobře.
* Jak vám bylo, když jste se vrátil z Moskvy a začal znovu pořádně trénovat?
- Psychicky jsem se uvolnil. Už jsem nepřemýšlel o tom, co se dělo v Moskvě. Často vlastně nevím, zda jsem se při jednáních rozhodl správně. Když jsem přijel, vrátil jsem se do struktury, kdy vím, co mám dělat a jsem si jistější.
* Bylo tři týdny před mistrovstvím světa, musel jste v sobě obnovit touhu po vítězství?
- To ve mně zůstalo. A pro mě je lepší říct, že chci vyhrát. Sport je takový. Vyhrajete, nebo prohrajete. Já jsem na velkých soutěžích víckrát prohrál než vyhrál. Ale nikdy ne sám se sebou, o tom jsem přesvědčený.
* Všichni ale neříkají, že chtějí vyhrát...
- To mně vadí, nevím, proč se někdo bojí dát si vyšší cíl. Třeba Američani jsou vždy přesvědčení, že jsou nejlepší, že vyhrají. Ve sportu je to důležité.
* Vy jste se to taky naučil?
- Před olympiádou v Sydney jsem byl na koni. A když při závodě Steve Backley hodil daleko, byl jsem přesvědčený, že ho porazím. To jsou chvíle, které přijdou, to se nedá naučit.
* Říkáte, že nemůžete jít do boje jako navoněný frajer. Radši jste vousatý a rozcuchaný, tohle vám taky pomáhá?
- Vypadat výhrůžně je při sportu někdy dobře. Nechci tím říct, že bych chtěl někomu ublížit. Soupeři vás sledují a pokud vidí, že z vás vyzařuje zarputilost a sebevědomí, může je to rozhodit.
* Jste teď radši elegantním funkcionářem, nebo sportovcem ve zpoceném triku?
- Jasně, že sportovcem. Už jenom proto, že ve sportu už není potom, skončíte a nazdar. Jakmile nevyužijete šanci ve sportu, už se to nedá vrátit.
