Češi jsou přitom jako vždy o něco pozadu za svými západními sousedy. "I ve vinařství jsou módní trendy, dnes je prožíváme. Některé státy už od barriqueu zase opouštějí, ale v Česku je považováno za extra víno," říká spolumajitel obchodu s víny Tomáš Beseda.
Název barrique (čti barik), pod nímž si většina lidí představí spíše venkovského voříška, označuje vína, která dozrávají ve vypalovaných dubových sudech. Právě v nich vína "chytí" charakteristickou chuť. Dnes totiž vína běžně nezrají v dřevěných sudech jako dříve, ale v nerezových nádobách.
"Víno zmohutní, vyzdvihnou se některé jeho vlastnosti, získává tóny kakaa, čokolády, vanilky," popisuje Beseda. Proto se také na barrique hodí hlavně červená vína, především těžší odrůdy jako Cabernet Sauvignon, Merlot, Shiraz. Francouzi "barriqueují" i Chardonnay, ale bílá vína tím spíše trpí.
Vyrobit dobré barriqueové víno není snadné. Rozhoduje kvalita dřeva, objem sudu, odrůda vína, a především odhad vinaře.
Pokud jde o dřevo, u vinařů zvítězil dub, a to především francouzský a americký. Jiná dřeva příliš neuspěla. Metodou pokusů se také nakonec ustálil jako nejlepší sud o objemu 225 litrů. Pořídit si takový sud přitom dnes není levná záležitost.
Navíc jej lze používat jen tři roky, což se odráží v ceně. Láhev barriqueu je v případě českých vín dražší alespoň o dvacet korun. Záleží na odrůdě vína, zdali jde o víno s přívlastkem či pouze odrůdové.
Cena jakostních vín barrique by neměla být nižší než 70 korun a vína s přívlastkem než 170 korun. Cena je také základním, ale i jediným vodítkem, pokud se chce člověk vyvarovat koupě vína sice s označením barrique, ale bez toho, aby prošlo procedurou zrání v dubových sudech.
Vyšší náklady na výrobu barriqueů totiž vedou některé vinaře k vynalézání levnější výroby. "Používají se třeba hobliny. Do tanku se spočítá objem hoblin a vína, piliny se nechají vylouhovat, pak se víno stočí a máme barriquea," popisuje Beseda.
Už i výroba pilin je přitom zvláštní byznys, hobliny jsou různé kvality. Záleží na tom, jak moc jsou vypálené, ty nejčernější získaly příznačný název topinky.
Běžný člověk přitom nemá šanci rozeznat víno barrique zrající v dubových sudech a to pilinové. Pod nálepku barrique se dokážou schovávat méně kvalitní vína, protože chuť dřeva jejich nedostatky skryje.
"Nemáme odpito potřebné množství, abychom mohli posuzovat, jaký je správný barrique, a obchodníci toho zneužívají," připouští Beseda.
Éra barriqueu však nebude trvat věčně. Dnes jde na jeho výrobu asi pětina vína, postupně to bude spíše méně. Podobně tomu bylo i jinde, například v Rakousku.
Místní vinaři po vstupu do Evropské unie poznali, že konkurovat tamním vinařům a jejich barriqueům nemá cenu, a vrátili se k vlastní tradici.
