"Dělal jsem tady pětatřicet let. Nejsem šťastný, že to musím opustit, ale je jiná doba, musím se s tím nějak smířit. Když k tomu má ale člověk lásku, tak se to těžko opouští," přemítá před prázdnými varnami nejzkušenější vařič ve firmě, Vladislav Prchal. Věří ale, že to není konec jeho umění. Své zkušenosti v rozpoznávání, zda je mýdlo správně uvařené, bude moci využívat jako mistr výroby.
Hospodyňky, které při praní stále používají "mýdlo s jelenem", by si podle vedení firmy neměly ničeho všimnout. "Mýdlo s jelenem si necháváme vyrobit na zakázku od externí firmy. Vše je podle našich receptur. Ostatní mýdla budeme dále vyrábět z nakupovaných mýdlových vloček," říká mluvčí společnosti Marie Logrová.
Důvody uzavření provozu byly podle mluvčí především ekologické. "Při vaření mýdla vznikaly v provozu spodní louhy, které nepříjemně zapáchaly. Ukončením vaření se zápach výrazně sníží," uvedla. Přiznala také, že by firma do obnovy zastaralé technologie musela investovat přes deset milionů korun, což by se jí nevyplatilo. Na místě, kde se mýdlo vařilo, počítá Setuza s jiným provozem.
Co by řekli Schichtové?
Georga Schichta, který v roce 1848 v Rynolticích u Liberce s mýdlařskou živností začínal, by z tohoto rozhodnutí zřejmě zabolelo u srdce.
Nejspíš by si vzpomněl na počátky firmy v ponurém sklepě rodinného domku, kde se do práce zapojovali všichni členové rodiny. Hlavní heslo Georga Schichta bylo: "Nakupuj levné suroviny, prodávej levně dobré zboží".
Tato strategie zabrala a finanční poměry umožnily postavit v roce 1867 obytný dům, o pět let později novou varnu mýdla. Vagóny se zbožím jezdily do Lovosic a Ústí. Suroviny se dovážely z Hamburku do Drážďan po Labi, železnicí do Bílého Kostela a povozy do Rynoltic.
Georg Schicht předal podnik roku 1878 svým čtyřem synům, z nichž nejschopnější byl Johann, který v roce 1882 přesunul rodinný podnik do Ústí. Nejvhodnějším místem se nakonec ukázalo být rozhraní obcí Kramoly a Novosedlice v dnešní části města Střekov. Továrnu tehdy tvořily dvě budovy s jedním komínem, kůlnou a několika povozy.
Jméno zakladatele Schichta přetrvalo, pravděpodobně z komerčních důvodů pro zavedenou značku, v názvu podniku až do roku 1951. Znárodněná firma poté nesla název Severočeské tukové závody, v devadesátých letech se název zkrátil na Setuza.
