Na mladé ředitele si lidé těžce zvykají

P r a h a - Na jedné straně stolu sedí osmadvacetiletý mladík, proti němu dvakrát tak starý muž a hovoří spolu o snižování firemních nákladů. Kdo je šéf? Mladík je ředitelem a padesátník jeho podřízený. Ve světě nevídaný obrázek je pro české podniky čím dál tím častější. Když však takový mladík do podniku přijde, pak má kvůli svému věku těžký úkol. Starší podřízení se totiž těžce smiřují s realitou, že je vede člověk o jednu generaci mladší. "Znám příběh šéfa, který přišel pln energie, ale neuspěl, protože proti němu intrikovali podřízení. Reakce lidí na mladého manažera totiž většinou není příznivá," říká psycholog Karel Humhal.

Podobnou zkušenost má jeden ze špičkových tuzemských manažerů ze svého bývalého působiště. "Ne že by mně lidé ve firmě házeli klacky přímo pod nohy, ale pořád tvrdili, jak plní úkoly, a nebyla to pravda. Po čase jsem musel přibrat nové lidi zvenčí," říká šéf jedné z velkých českých firem.

Při nedávné krizi tuzemských velkých podniků a bank si ale již mladí šéfové přiváděli s sebou zcela nové týmy. To je případ Romana Vávry z Komerční banky nebo Martina Romana ze Škody Plzeň.

"Ideální je tým sestavený z lidí s praxí z mezinárodních firem a doplněný schopnými zdroji z podniku," říká jedenatřicetiletý šéf Škody Martin Roman.

Další překážkou mohou být jednání s obchodními partnery, kteří jsou ve věku otců mladých manažerů. "Ze začátku bylo při jednáních znát, že si manažeři myslí: Hele kluci, tak přijďte za týden a uvidíme, haha," říká čtyřiadvacetiletý Oldřich Bajer, ředitel marketingu internetového portálu Centrum.cz. Vzhledem k mládí podle něj na začátku delší dobu trvalo navázat obchodní vazby. Nyní se však už s nedůvěrou nesetkává.

Lidé, kteří se s mladými manažery dostávají do kontaktu, o nich většinou tvrdí, že jsou schopní a pracovití a mají touhu něco dokázat. "Negativem je, že neznají v životě prohry, což je při určitých situací v jednáních nevýhoda. Na druhou stranu jsou ještě tvární. V mém případě to byla výhoda, dokázali se přizpůsobit mým požadavkům a pracují pro tým," říká pětačtyřicetiletý šéf krizového vedení oceláren Vítkovice Václav Novák.

Ten loni po svém nástupu do firmy najal několik třicátníků. "Zvolil jsem mládí proto, že v zemi není dost kvalitních manažerů středního věku," říká Novák. Jeho blízký spolupracovník, třatřicetiletý člen představenstva Vítkovic David Kostruh, říká: "Musel jsem se rozhodovat velmi rychle. Prodal jsem vlastní firmu a rychle nastoupil ve Vítkovicích. Byla to výzva, která se neodmítá," říká Kostruh. Podobně rychle se vyšvihli i další mladíci - například šestadvacetiletý strategický ředitel Mostecké uhelné společnosti Petr Pudil. Po střední škole si založil reklamní a marketingovou agenturu, jejímž největším klientem se stala uhelná firma.

Do představenstva Mostecké uhelné společnosti se dostal v pětadvaceti letech. Rychlý postup však nemusí být pouze věcí komerční sféry, o čemž svědčí příklad sedmadvacetiletého Tomáše Kronese z Konsolidační banky. Ten byl ještě před rokem tiskovým mluvčím, dnes již banku zastupuje v dozorčí radě Spolany Neratovice. "Hlavní je na sobě neustále pracovat," říká Krones.