Kvůli prudkému nárůstu počtu obřích solárních elektráren v Česku, který umožnila v uplynulých dvou letech špatná legislativa, teď hrozí, že příští rok zaplatí domácnosti i podniky v příspěvcích na takzvanou zelenou energii nejméně dvacet a maximálně 29 miliard korun.
To bude představovat v konečném důsledku dle propočtů společnosti ČEZ dvaadvacetiprocentní zdražení proudu pro drobné spotřebitele a bezmála třetinové pro firmy.
"Situace se vymkla kontrole. Zkrátka není možné, aby elektřina tak hrozivě podražila. Jsem přesvědčen o tom, že vláda přijde s řešením, které tomu zabrání. Nechci předpovídat, jaké bude, ale jisté je to, že se bude týkat i už fungujících fotovoltaických projektů," uvedl pro MF DNES ekonomický expert ODS Michal Doktor.
Kritikou na adresu solárních projektů přitom nešetří, neboť jeho strana byla v roce 2005 jediná, která hlasovala proti schválení dnes platné legislativy. Co tedy mohou politici udělat?
1. Dohodněte se na dobrovolném snížení výkupních cen
Když se v Česku solární byznys v roce 2006 rozjížděl, stanovil Energetický regulační úřad (ERÚ) takové výkupní ceny solární energie, aby se peníze vložené do elektráren investorům vrátily za 15 let.
Výkupní cenu na úrovni 14 370 korun za megawatthodinu přitom stát garantoval na 20 let. Nyní jsou však náklady na výstavbu slunečních plantáží na polovině, zatímco výkupní cena se snížila jen na 12 250 korun u menších projektů a na 12 150 u větších.
Zákon totiž neumožnil ERÚ snižovat výkupní ceny tak rychle, jak klesaly náklady na výstavbu fotovoltaických projektů.
Jedna z prvních variant by tak mohla být pokusit se dohodnout s provozovateli všech solárních elektráren na dobrovolném snížení výkupní ceny. Těch je ovšem dnes téměř 9 900, neboť se mezi ně počítají i fotovoltaické články na střechách domů. Okruh by se zúžil, kdyby si politici pozvali k jednacímu stolu desetinu největších solárníků, kteří vlastní 580 z celkově 649 instalovaných megawattů. Pět procent největších má 538 megawattů a procento obrů 300 megawattů.
2. Uvalte na obří fotovoltaické projekty speciální daň
Kdo stihne dokončit a připojit do sítě svou solární elektrárnu do konce roku, ten bude mít na dalších dvacet let garantovány stávající výkupní ceny a na příštích pět let bude osvobozen od placení daně z příjmu. Za tuto dobu se z domácností a podniků přesune k velkým solárním investorům 480 až 730 miliard korun, které zaplatíme v takzvaných ekologických příplatcích.
Elegantní způsob, jak alespoň část těchto peněz ponechat lidem v peněženkách, je zavést například vyšší daň z nemovitostí (na půdu zastavěnou solárními panely) na megalomanské projekty, které vznikají během posledního roku. Peníze, které by solárníci zaplatili státu na dani, by se tak mohly vrátit do oběhu.
3. Rozložte platby za "zelené" příspěvky do více let
Pokud by se nepodařilo ani jednu z předchozích variant prosadit, přichází v úvahu alespoň zmírnění zdražení a jeho rozložení do dvou let. To by ulevilo především velkým průmyslovým podnikům, chemičkám, papírnám či železárnám, které patří mezi největší odběratele elektřiny.
Jako jednu z variant to připouští místopředseda Energetického regulačního úřadu Blahoslav Němeček. Podle nového zákona totiž bude příspěvek na zelenou elektřinu firmám od příštího roku účtovat státní firma Operátor trhu s elektřinou. Ta by si mohla vzít překlenovací úvěr a obrovské platby, které kulminují v nejbližších dvou letech, rozložit díky úvěru třeba na více let. Tento postup však problém nevyřeší, jen jej dočasně přenese na bedra státu.
4. Zvyšte ekologickou daň a peníze vyčleňte jen na OZE
V současnosti platí spotřebitelé takzvanou ekologickou daň z uhlí, z elektřiny či ze zemního plynu. Pokud by ji politici zvedli a stanovili, že peníze z ní půjdou výhradně na podporu energie z obnovitelných zdrojů (OZE), jeden druh energie by financoval druhý. Cena elektřiny, již nejvíc zvedne příplatek na podporu obnovitelných zdrojů, se tolik nezvýší.
5. Snižte výkupní ceny a prodlužte garance
Kontroverzním návrhem, který by už mohl skončit u soudu, může být například radikální snížení výkupních cen energie u již postavených elektráren, které by však bylo zároveň doplněno o prodloužení doby, po niž stát garantuje odběr za pevnou cenu. Problém? Toto opatření by muselo počítat s delší životností solárních panelů než současných dvacet let. Výrobci slibují kolem 25.
Jak z dřívějších vyjádření politiků, tak podle zahraničních modelů je zřejmé, že omezení se mají týkat především velkých fotovoltaických parků, nikoli panelů, které si lidé či firmy dávají na své domy kvůli úsporám.
