Na posouzení vady výrobku, je čas, který určuje zákon

Hana Metlická z Prahy 10 si koupila společenské šaty téměř za 3000 korun. Po prvním oblečení se na stranách šatů látka roztřepila, a tak paní Metlická šaty reklamovala. Prodavačka však reklamaci neuznala, neboť prý šatů prodala více a nikdo je nereklamoval. Nabídla paní Metlické, že pokud si to přeje, zašle šaty na posouzení dodavateli, avšak v případě, že ten reklamaci neuzná, bude muset paní Metlická zaplatit 1000 korun. V opačném případě peníze zaplatí prodejna. Paní Metlická chtěla vědět, zda mají v prodejně právo požadovat v případě neoprávněné reklamace uvedenou částku a jak si má ověřit, že prodavačka šaty skutečně někam posílala k posouzení.

Podle zákona o ochraně spotřebitele rozhoduje o reklamaci prodávající nebo jím pověřený pracovník. Zákon se také zmiňuje o odborném posouzení vady. Odbornost však dále nijak nespecifikuje. Z uvedeného vyplývá, že je plně na uvážení prodávajícího (nebo jím pověřeného pracovníka), jaký způsob posouzení vady zvolí, zda vadu posoudí sám nebo vzhledem ke své neodbornosti posouzení zadá znalci, výrobci či dodavateli. Vzhledem k této skutečnosti paní Metlická není v této fázi povinna hradit žádné náklady za odborné posouzení. K opačné situaci by mohlo dojít pouze na základě pravomocného soudního rozhodnutí.

Zákon č.634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, §19, odst. 3:

Prodávající nebo jím pověřený pracovník rozhodne o reklamaci ihned, ve složitých případech do tří pracovních dnů. Do této lhůty se nezapočítává doba přiměřená podle druhu výrobku či služby potřebná k odbornému posouzení vady. Reklamace včetně odstranění vady musí být vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se prodávající se spotřebitelem nedohodne na delší lhůtě. Po uplynutí této lhůty má spotřebitel stejná práva, jako by se jednalo o vadu, kterou nelze odstranit.