"S jejich výrobou začal v Kopřivnici v roce 1921 praděda Jan Gold. Po jeho smrti v roce 1945 převzal živnost děda Josef, ale nepekl dlouho. V roce 1948 mu pekárnu komunisté vzali. A tím výroba tyčinek skončila. Teď na tom místě stojí panelák. Děda je ale pekl dál, i když jen pro rodinu - na Vánoce, na oslavy. Moc si přál, abychom pokračovali," líčí Radim Honč.
S výrobou začali bratři před dvěma měsíci. V malé pekárně v Příboře pečou denně přes dva tisíce tyčinek různých příchutí. "Recepty nám děda předal ve staré knize receptů," ukazuje Radim.
Radim Honč při výrobě Goldových tyčinek.
Kdysi vyhlášené Goldovy tyčinky se vrátily na trh.
Knihu otevírá jen lehce, aby nic neprozradil. "Když praděda před devadesáti lety začínal péct v parní peci, dělal tři příchutě - slané, kmínové a makové. Dnes jich máme čtrnáct. K nejoblíbenějším patří česnekové, parmazánové nebo pikantní s chilli. Děláme ale i zdravé, například špaldové nebo celozrnné," přiblížil Radim.
Bratři pečou i prodávají. Většinou na trzích a poutích. "Především v Kopřivnici si někteří starší lidé na tu chuť ještě vzpomínají," doplnil bratr Tomáš.
Zda opravdu vymyslel tyčinky praděda, nebo je přinesla do rodiny prababička, která pocházela z kopřivnické pekařské rodiny Axmanů, bratři s jistotou neví. "Snažíme se vypátrat, kdy to vlastně začalo. Jisté ale je, že jsou to tyčinky Gold, tedy zlaté. Obzvláště hned, když je vytáhneme z pece."
