Nahrávací firmy na rozhodnutí soudu reagovaly se značným údivem. Společnosti tento týden podaly další sérii žalob na lidi, kteří si ze sítě internet stahují skladby a vyměňují si je z dalšími uživateli internetu.
Žaloby se týkají 29 Kanaďanů, nahrávací firmy ale zažalovaly i lidi v Německu, Dánsku a Itálii. Dříve žaloby mířily většinou na Američany.
Soudce rozhodl, že stahování hudebních souborů z internetu a jejich uchovávání na pevném disku v počítači ve složkách, které lze volně sdílet s dalšími uživateli internetu, neznamená podle současných kanadských zákonů porušení autorského zákona.
"Nebyl předložen žádný důkaz, že tito údajní narušitelé distribuovali, nebo povolovali reprodukci zvukových nahrávek. Oni jen umístili vlastní kopie do sdílených adresářů, kam mají přístup také jiní uživatelé internetu přes službu P2P," zdůvodnil své rozhodnutí soudce Finckenstein.
"Vzbuzuje to pochybnosti, zda je možné podle nynějších zákonů o ochraně autorských práv v Kanadě stíhat jednotlivce," prohlásil Michael Geist, profesor Univerzity v Ottawě a expert na obchodní právo v kybernetickém prostoru. Geist rozhodnutí soudu označil za ohromující.
Soudce případ přirovnal k tomu, když někdo využívá kopírku v knihovně a vytváří si kopie. "Nevidím žádný skutečný rozdíl mezi knihovnou, která umístí kopírku v místnosti plné chráněného materiálu, a uživatelem počítače, který umístí vlastní kopii do sdíleného adresáře spojeného se službou P2P," řekl.
Nahrávací průmysl v Kanadě už před měsícem pohnal před soud pět poskytovatelů internetových služeb, od nichž se snažil získat identifikaci 29 lidí, kteří si stahují hudbu přes internet. Soud ale jejich žádost zamítl. Nahrávací společnosti tak nemohou podat konkrétní žaloby do té doby, než budou znát identitu lidí, které pokládají za piráty.
Nahrávací firmy jsou zatím schopny piráty odhalit jen díky IP adrese jejich počítače. Obsílky pak zasílají internetovým firmám, přes které se piráti připojují k internetu. To, zda se firmy dočkají také odkrytí identifikace za účelem žaloby konkrétního člověka, závisí na tom, zda jsou poskytovatelé ochotni identitu člověka odkrýt. To ale bez soudního příkazu nikdo z nich nedělá.
