Je lepší nakupovat v běžných obchodech, nebo prostřednictvím internetu? Odpověď zní: Přijde na to, jak které zboží. Obecně však platí, že klasické nakupování je stále jednodušší, rychlejší a levnější. Prokázal to test deseti internetových obchodů, který proběhl v září. V porovnání se situací přesně před rokem, kdy příloha TEST DNES provedla obdobný test, se ovšem situace výrazně zlepšila. Do měsíce po objednání zboží pošta doručila osmdesát procent položek, zatímco loni to byla pouhá polovina. Zlepšila se také celková úroveň prodeje - počínaje technickým řešením a konče grafikou testovaných stránek. Provozovatelé klasických obchodů však mohou v klidu spát: internetové prodejny pro ně konkurencí zatím nejsou a zřejmě hned tak nebudou.
Vinu na tom nesou jak provozovatelé obchodů, tak například i nekvalitní služby České pošty. Asi největším problémem jsou vysoké celkové ceny, které za zboží zákazníci zaplatí. Obchodníci sice nabízejí slevy (obvykle kolem deseti procent), když se však k ceně připočte poštovné a balné, je částka nakonec o hodně vyšší než v běžném obchodě. Mohlo by se zdát, že člověk ušetří čas, který by strávil cestou do krámu či nakupováním, ale není to tak. Pošta většinou balíček domů nedoručí, ale nechá ve schránce lísteček, že si zásilku lze vyzvednout na jedné z jejích poboček. Frontám se tak nakonec stejně nikdo nevyhne. A k celkové částce musí v konečném zúčtování zákazník připočítat i peníze, které zaplatil za připojení k internetu a telefonní poplatky - vzhledem k tarifům Telecomu to není zanedbatelná částka.
Dalším problémem je placení. Standardem v Americe či v Evropě, kde internetové nakupování funguje, je používání platebních karet. To z testovaných obchodů umožňovaly pouze dva: knihkupectví Český Amazon a Virtuální obchodní dům. Všichni ostatní prodejci doporučují zaslání zboží na dobírku, což ho ovšem dál prodražuje. Některé obchody (například knihkupectví Vltava) umožňují platby převodem z elektronické Expandia Banky či jiného platebního ústavu - to je sice zajímavá služba, avšak určená jen malému okruhu zákazníků.
Termíny, v nichž internetoví prodejci zásilky doručují, jsou různé. Ne všichni mají nabízené zboží na skladě a musí je sami nejprve objednat. Spolehnout se na termíny garantované prodejcem je sázkou do loterie. Typická je například formulace "zboží vám bude doručeno na dobírku do týdne - v případě, že ne, pak v nejbližším možném termínu". Právní podklady pro vymáhání sankcí kvůli porušení smluvených pravidel jsou přitom nejisté - což platí pro obě strany. Nejrychleji došlo objednané zboží z knihkupectví Fiala, Vltava a Virtuálního obchodního domu (čtyři až pět dní). Nejdéle naopak trvala dodávka z prodejny Music Katalog (dvaadvacet dní). Z obchodu iShop objednaná magnetofonová kazeta vůbec nedošla. Ve všech případech šlo o zboží, které je v obchodech běžně v prodeji a k sehnání.
Veškeré zboží, které doputovalo k adresátovi, bylo v pořádku, nepoškozené a dobře zabalené - pouze z Mezinárodního obchodního centra přišla náhražka parfému v krabici od náplně do kopírky. Ne vždy ovšem balíček obsahoval fakturu či jiný daňový doklad - ten chyběl v zásilce z knihkupectví Eliška, Fiala a Knižní katalog.
Vinu na tom nesou jak provozovatelé obchodů, tak například i nekvalitní služby České pošty. Asi největším problémem jsou vysoké celkové ceny, které za zboží zákazníci zaplatí. Obchodníci sice nabízejí slevy (obvykle kolem deseti procent), když se však k ceně připočte poštovné a balné, je částka nakonec o hodně vyšší než v běžném obchodě. Mohlo by se zdát, že člověk ušetří čas, který by strávil cestou do krámu či nakupováním, ale není to tak. Pošta většinou balíček domů nedoručí, ale nechá ve schránce lísteček, že si zásilku lze vyzvednout na jedné z jejích poboček. Frontám se tak nakonec stejně nikdo nevyhne. A k celkové částce musí v konečném zúčtování zákazník připočítat i peníze, které zaplatil za připojení k internetu a telefonní poplatky - vzhledem k tarifům Telecomu to není zanedbatelná částka.
Dalším problémem je placení. Standardem v Americe či v Evropě, kde internetové nakupování funguje, je používání platebních karet. To z testovaných obchodů umožňovaly pouze dva: knihkupectví Český Amazon a Virtuální obchodní dům. Všichni ostatní prodejci doporučují zaslání zboží na dobírku, což ho ovšem dál prodražuje. Některé obchody (například knihkupectví Vltava) umožňují platby převodem z elektronické Expandia Banky či jiného platebního ústavu - to je sice zajímavá služba, avšak určená jen malému okruhu zákazníků.
Termíny, v nichž internetoví prodejci zásilky doručují, jsou různé. Ne všichni mají nabízené zboží na skladě a musí je sami nejprve objednat. Spolehnout se na termíny garantované prodejcem je sázkou do loterie. Typická je například formulace "zboží vám bude doručeno na dobírku do týdne - v případě, že ne, pak v nejbližším možném termínu". Právní podklady pro vymáhání sankcí kvůli porušení smluvených pravidel jsou přitom nejisté - což platí pro obě strany. Nejrychleji došlo objednané zboží z knihkupectví Fiala, Vltava a Virtuálního obchodního domu (čtyři až pět dní). Nejdéle naopak trvala dodávka z prodejny Music Katalog (dvaadvacet dní). Z obchodu iShop objednaná magnetofonová kazeta vůbec nedošla. Ve všech případech šlo o zboží, které je v obchodech běžně v prodeji a k sehnání.
Veškeré zboží, které doputovalo k adresátovi, bylo v pořádku, nepoškozené a dobře zabalené - pouze z Mezinárodního obchodního centra přišla náhražka parfému v krabici od náplně do kopírky. Ne vždy ovšem balíček obsahoval fakturu či jiný daňový doklad - ten chyběl v zásilce z knihkupectví Eliška, Fiala a Knižní katalog.
