V roce 1922 si na východ od Prahy založili štěrboholští občané k utužení svých junáckých těl i duchů Sokol. Jejich sportovní aktivity byly jako zlatou nitkou protkány rozličnými šibřinkami, plesy,veselicemi... Uměli žít ti staří rekové. Třpyt a sláva pozdějších fotbalistů SK-Viktoria Štěrboholy přežila i do dnešních časů. Klubovým centrem, kultovním svatostánkem i nálevnou v bezprostředním sousedství sportovního areálu je pro Viktorku hostinec U hřiště. Téměř nenápadný přízemní protáhlý domek je členěn pouze do dvou místností - výčepu a sálu, do kterého se vchází přímo zvenčí. Na vnitřní straně vstupních dveří jsou připevněny grafikony autobusů MHD včetně nočních linek. Udělejte si tedy představu o vašem zdejším pobytu a usedněte poté na jednu z mnoha židlí u stolů podél všech čtyř stěn. Stoly s prostíráním Radegastu jsou pro čtyři, ale také třeba dvanáct osob. Z reproduktorů sálem víc než ševelí "klasické hity", s nimiž se až rytmicky snoubí třeskot kulí od mohutného kulébru uprostřed místnosti. Úspěšné tažení štěrboholské fotbalové Viktorky křížem krážem pražskými přebory a turnaji, tažení ozdobené dvěma postupy, připomínají poháry ve skleněné vitríně v rohu lokálu. I když nutno podotknout, že ten poslední dole má spíše tvar džbánu. Radiátory žhnou, energií se rozhodně nešetří jak na hřišti, tak zde. U jednoho z dlouhých "apoštolských" stolů se večer v rozšířené a rozhicované "sestavě" hráčů i přátel prolévá cvičně hrdlo na počest úspěchů současných i budoucích. Při euforických trachtacích (hlavně po sobotních či nedělních utkáních) občas padne neuspokojivému rozhodčímu i gulášek do klína (číšník je totiž záložníkem domácích), tu a tam se vyhraní ostřejší slova názoru, která však záhy s oblaky cigaretového kouře odsaje ze scény mohutný nástěnný větrák. Jídelní lístek v hospodě U hřiště nevedou. Jen tabulka na stěně "dnes nabízíme" cosi inzeruje, ale čert ví, zda platí i tento rok. Celý sortiment nabídky vám však ráda zarecituje servírka, pro jiné své přednosti důvěrně nazývaná Mici. Přes den vše stačí zvládnout sama, až navečer jí pomáhá ztepilý jinoch. Co lze tedy pozřít? Dršťková polévka (14 Kč) je standardní úrovně. Máte-li chuť na něco malého, prosím - jsou tu bramboráčky (15 Kč). Přeskočme bezfantazijní, banální smažený sýr s tatarkou (45 Kč) či hermelínovou verzi (50 Kč) a pozdravme kuřecí řízek (68 Kč). Pokud chcete ztišit vaši gurmánskou touhu, sjednejte si vepřové panenky s pikantní omáčkou na houbách (též 68 Kč). Vkusně upravená porce chutná znamenitě. Příloha - americký brambor - je diskusním příspěvkem pana Slivky, který pod dojmem chvil osobně servíruje jídla přímo ze své kuchyňské sluje, podoben liberovi v nekompromisním a osamělém tahu na bránu. Osmělme se nyní vstoupit do výčepu, strategicky umístěného vpravo od vchodu v samostatné místnosti se dvěma stoly. Ten první a větší s nápisem "stůl štěrboholských příznivců" je zcela evidentně zadán kormidelníkům a papalášům SK-Viktoria Štěrboholy. Řeší a piluje se tu sestava, padají zásadní otázky, třeba zda tento večer zůstat u piva, či přejít na sekt? Druhý stolek je hájemstvím štamgastů a kibiců. Vše hlídá orwellovské oko televize nad výčepem. Exkurzi do Štěrbohol ukončeme kávou do skla (8 Kč) a odskokem na WC. Cestou tam chodbou za výčepem míjíte mohutnou načervenalou záplatovanou koženkovou sedačku připomínající "zadní lože" starého autobusu. Závistiví tvrdí, že tento fundus je v létě užíván jako VIP lóže u hřiště, na zimu pak zde supluje sofa lákající ke krátkodobému odpočinku "sťatého" našince před cestou domů. Samo WC voní lesním kvítím, leč kohoutek teplé vody navždy chybí. Milo posedět s těmito chlapáckými "viktoríny" U hřiště.
Restaurace U hřiště
Štěrboholy 26, Praha 10
Po-Ne: 11-23 hod., počet míst cca: 100
Radegast 10 10 Kč ****
Radegast 12 12 Kč ****
Kvalita obsluhy: ***
Celkový dojem: ***
Žádná hvězdička je nejméně, pět nejvíc. Útratu si autoři hradí sami, o hodnocení personál neví.
- středa 16. února 2000
