Náš jídelníček není nejlepší

Češi jsou z Evropanů nejtlustší. Třetina je obézních, 66 % mužů a 54 % žen má nadváhu. Není divu, i když se náš jídelníček v posledních letech hodně zlepšil, stále není takový, jaký by si přáli odborníci.

"Rozhodně by měly ubýt tuky, i když za posledních deset let se procento celkové energie hrazené z tuků mírně snížilo. A měly by přibýt zakysané mléčné výrobky, všelijaké kefíry a nízkotučné jogurty. Měli bychom jíst víc čerstvé zeleniny a čerstvého ovoce," shrnuje nedostatky tuzemské stravy přednostka Ústavu preventivního lékařství Masarykovy univerzity v Brně Zuzana Brázdová.

Nevhodná strava může mít za následek i jiné nemoci, než je obezita. Souvislost nezdravého jídla s vážným onemocněním si lidé většinou uvědomují až ve chvíli, kdy zdraví ztrácejí. Přesvědčit člověka, který není nemocný, aby se lépe stravoval, není jednoduché. Varování většinou funguje jen tam, kde hrozí jednoznačné riziko.

"Když vám řeknu nejezte muchomůrku zelenou, protože se otrávíte, budete to respektovat. Ale když vám řeknu nejezte pořád ty hamburgery, protože za dvacet let budete mít vyšší riziko nádoru střeva, následek se vám bude zdát tak nejasný a vzdálený, že chování nezměníte okamžitě," vysvětluje Zuzana Brázdová.

V tuzemsku se k vyjádření výživového doporučení používá stejně jako ve většině evropských států forma pyramidy. Potraviny jsou rozděleny podle původu do několika základních skupin a je řečeno, kolik jednotkových porcí z těch skupin máme zkonzumovat denně. "Jednotková porce je obvyklé množství, které běžně konzumujeme," vysvětluje Zuzana Brázdová z Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně, autorka české verze pyramidy. "Když se řekne chleba, tak se myslí jeden krajíc, rohlík je rohlík, ovoce je jablko nebo banán, zelenina, to je velké rajče nebo mrkev."

Ve Francii by měla výživovou pyramidu co nejdříve nahradit výživová loď. Ideální režim stravování ve formě plachetnice vypracovali výzkumníci z Francouzské agentury pro bezpečnost potravin AFSSA. Proč si vybrali právě tento motiv? "Loď je dynamický model. Velikost každé části odpovídá roli a důležitosti různých složek každodenní stravy. Vyváženost lze vidět hned na první pohled," vysvětluje ředitel potravinové agentury Ambroise Martin, koordinátor projektu. "A pak, loď pluje po vodě, jediné nenahraditelné tekutině." Francouzští vědci si od nového grafické ztvárnění slibují, že bude lidem bližší.

Plachetnice má i svou interaktivní verzi (http://www.afssa.fr/). Každý si může po vyplnění dotazníku o svých stravovacích návycích vytvořit svůj vlastní model. Nedostatky a přebytky se zobrazí v deformacích trupu a plachtoví. Pak už nezbývá než srovnat kormidlo.

Změnit stravovací návyky znamená změnit myšlení

"Člověk by měl jíst to, co je pro něho zdravé. O tom není pochyb. Na druhou stranu by měl jíst jen to, co mu chutná. Když sám sebe vychová, aby mu chutnalo zdravé jídlo, má vyhráno," říká profesorka Zuzana Brázdová z Masarykovy univerzity v Brně, která se zabývá výzkumem stravovacích zvyklostí.

Může člověk vychovat sám sebe? Měl by se snad do zdravého jídla nutit?
Než se nutit do zdravé stravy, která mi nechutná, to je lepší ji nejíst. Zní to téměř kacířsky, jakoby proti vlasnímu oboru, ale má to svoji logiku. Nejprve je třeba změnit myšlení. Dokud člověk nebude přemýšlet o tom, že tento týden si ještě neprotáhl tělo a že je to stejně špatné, jako když snědl šest hamburgerů, tak se nic nezmění. Přemýšlet musíme nejen o jídle, ale i tom, co děláme, jak se pohybujeme.

Jak by měl tedy člověk o výživě uvažovat?
Výživa je strašně důležitá, ale pouze jako součást celého životního stylu, stejně jako spánek, prevence stresu, dostatečná fyzická aktivita. Nesmí se v lidském životě vyhoupnout na vyšší postavení, než jí skutečně náleží. Zdravotní fanatici jsou pak schopni umřít na infarkt, když nemají své tři jahody k snídani.

To nám asi nehrozí, běžnější je spíš si s jídlem hlavu příliš nelámat.
Na základě historické výchovy bereme potravu pouze jako prostředek k přežití do příštího dne. Uvažujeme o potravě způsobem "leží tady, tak to sním". Když se zeptáte běžného českého konzumenta, co měl včera k obědu, tak to většinou neví.

Jsme vychováni v duchu "dobré prase všechno spase". Za dobře vychované dítě je považováno to, které sní všechno, co se mu předloží, nevybírá si a jí rychle. Ale že si nevybírá, je špatné, a že jí rychle, je špatně.

Kde se vzal tolik rozšířený názor "co je zdravé, to není dobré, a co je dobré, to není zdravé"?
Kořeny je možné najít v dětství. Dětem vytváříme v podvědomí jakési dvě množiny potravin. Do jedné jim ukládáme ty, které jsou pro ně nechutné - vlažné plnotučné mléko se škraloupem po ránu, mdlý špenát nevábné barvy, vychladlá ryba plná kostí. A o těch jim tvrdíme, že jsou hrozně zdravé.

Do druhé jim dáváme potraviny, které mají rády: čokolády, bonbony, slané brambůrky... A o těch zase tvrdíme, že jsou hrozně nezdravé. Zapomínáme jim v raném dětství vytvořit průnik těch dvou množin. Mohli bychom jim říci "Ty jahody jsou velmi zdravé", ale to jaksi neříkáme, protože jahody jsou v lednu strašně drahé. Takže když děti vyrostou, jsou později přesvědčeny, že všechno, co je zdravé, je nechutné.

BMI (body mass index), takzvaný index tělesné hmotnosti, je mezinárodně uznávané měřítko, které vyjadřuje tělesný typ člověka. Vypočítá se z váhy a výšky člověka.
váha (v kg) / výška2 (v m2)
BMI stav
pod 18,9 podváha
19 - 24,9 normální váha
25 - 29,9 nadváha
30 - 39,9 obezita
nad 40 silná obezita
A pak, je omylem dospělých, že malé děti chtějí být zdravé. Dítě, které je nemocné dvakrát do roka, může mít na nemoc krásné vzpomínky, protože mohlo zůstat v posteli, nemuselo psát diktát a vynášet odpadky. Jaký význam má pro dítě, když se řekne: "Když budeš jíst špenát, budeš zdravý." Proč by jedlo špenát, když nechce být zdravější?

Na našem vztahu k jídlu se hodně podepsaly socialistické školní jídelny. Jsou ty dnešní lepší?
Jsou školy, kde má kultura stravování velmi vysokou úroveň. A jsou školy, kde se pořád ještě lokty přilepíte na ubrus, maso napichujete ohnutou hliníkovou vidličkou a tácy jsou tak křivé, že polévku třikrát vylijete, než ji donesete na stůl. V takovém prostředí si nemůžete oblíbit jídlo, ani kdyby bylo sebechutnější. Sociální faktory, které na nás působí při vytváření preferencí, jsou totiž důležitější než sama chuť jídla.

Vztah k jídlu se však netvoří jen ve škole, ale především v rodině.
Však ta se také umí neblaze podepsat na stravovacích zvycích dítěte. Typická uspěchaná česká rodina je zvyklá řešit problémy s dětmi při jídle, protože je to jeden z mála okamžiků, kdy se sejdou všichni u jednoho stolu. První otázka u společného sobotního oběda: "Co jsi dostal z diktátu? Trojku? A co měli ostatní?" To stačí k vytvoření nepříznivé situace, která má vliv na vznik averze k běžným jídlům.

Nehledě na to, že čím je oběd slavnostnější, tím více se od dětí vyžaduje, aby se chovaly nenormálně. Někde se jim zakazuje u jídla pít, jinde nesmějí mluvit při jídle, opírat se lokty o stůl, houpat nohama. To všechno působí na vytváření vztahu k jídlu.

Český knedlíkový model už neplatí

O Češích se říká, že se stravují špatně. Je to skutečně s českým stravováním tak hrozné?
Především český model přestává existovat, představa české kuchyně se svíčkovou nebo vepřovou už příliš neplatí. Naše výživa se velice internacionalizovala, a navíc se i polarizovala, tak jak se polarizuje celá společnost. V dnešním způsobu stravování jsou obrovské rozdíly. Jinak se stravují zemědělci, jinak rodiny s malými dětmi, jinak zaměstnaní...

Zuzana Brázdová není typický konzument, protože se výživou zabývá do větších podrobností než normální spotřebitel. Přesto lze na jejím příkladu ukázat, jak by měl člověk o stravě uvažovat: nenutit se do ničeho, ale přesvědčit sám sebe. "Nechutnají mi slaná jídla, protože jsem před lety uvěřila tomu, co hlásám - že nadbytek soli je velmi nezdravý," říká Zuzana Brázdová. "Stejně tak mi nechutná kůže z kuřete, protože je to pro mě cholesterolová bomba. V tom není žádná póza. Prostě si ji nedám ze stejných důvodů, jako si nedám cigaretu - chci být zdravá. Otázkou je, jak moc člověk chce být zdravý. Kdo nepociťuje touhu po zdraví, nemá moc důvodů nejíst mastnou stravu."
Příkladem může být konzumace zeleniny a ovoce. Údaje za celou populaci ukazují, že na tom vůbec nejsme tak špatně, spotřeba ovoce a zeleniny výrazně stoupla. Jenže my z našich studií víme, že se zvýšila jen v těch vrstvách obyvatelstva, které víc dbají na zdravou výživu. Na druhé straně existují skupiny lidí, u nichž se kvalita výživy za posledních pět let snížila ještě pod dřívější průměr.

Přesto se vás zeptám, jak daleko je typický český jídelníček od vašeho ideálu, co v něm chybí, co naopak přebývá?
U nás pořád panuje mylné přesvědčení, že konzumace obilovin, pečiva, těstovin a rýže je z hlediska prevence obezity a některých civilizačních onemocnění méně žádoucí. A proto je potravin z této skupiny v našem jídelníčku stále málo.

Naopak přetrvává představa, že potraviny živočišného původu, maso, uzeniny a masné výrobky mají cenný nutriční přínos a že je žádoucí jíst je několikrát denně. To však platí nanejvýš pro adolescenta, který má vysokou fyzickou aktivitu, dospělému člověku stačí jedna dávka, a i ta by měla být občas vystřídána luštěninami. V tom je největší rozpor.

Pak je ještě rozpor v sezonním kolísání spotřeby zeleniny a ovoce, protože pro spoustu lidí je cena překážkou. Takže v pozdně podzimních, zimních a časně jarních měsících chybí v jídelníčku zelenina a ovoce nebo je v něm ovoce, z kterého nejsme moc nadšení. Jablko je sice prima, ale z hlediska vitaminu C je naprosto nezajímavé.

Dá se jíst zdravě a levně?

Mnozí namítají, že zdravá strava je drahá. Je možné jíst zdravě a přitom levně?
To je ale omyl. Kdyby člověk vytěsnil ze své výživy všechny nezdravé potraviny a nahradil je zdravými, tak nepocítí téměř žádný finanční rozdíl. Když si dáte místo drahého salámu brokolici nebo květák, tak vás to přijde dokonce levněji. Když budete dětem dávat na svačinu ovoce místo sladkých tyčinek, které mimochodem velmi poškozují zdraví, tak vás to vyjde nastejno.

Nemáte pocit, že mladá generace považuje jídlo za něco, co je zbytečně zdržuje od života? Protože nechtějí strávit čas v obchodech a v kuchyni, našli takovou oblibu v rychlém stravování typu fast­food.
Je pravda, že v určité populační vrstvě mizí psychologická a kulturní funkce jídla a zůstává jen ideologická: mám hlad, tak se najím, lhostejno čeho. Generační rozdíl také existuje. Starší generace vyžaduje pravidelně oběd, pokud možno s polévkou, mladší nikoli. Spíš bych řekla, že vyměnila klasický oběd za občasnou večeři s přáteli. Proč ne? Není nutné mít každý den teplé jídlo, je možné docela dobře existovat i na obědech typu sendvičů a salátů.

Jde však o něco jiného. Když člověk začne jídlo přijímat ve spěchu a jenom sám, tak se zbavuje možnosti, aby mu potrava poskytovala ještě zcela jiné potěšení, a sám sebe ochuzuje. Jídlo je kromě jiného nástroj příjemné atmosféry a zjednodušení komunikace.

,