Natalya Kaspersky se s manželem rozvedla, podíl ve firmě Kaspersky Lab prodala a v oboru začala podnikat sama. I díky tomu patří k nejbohatším ženám v Rusku. Její skupina InfoWatch se zaměřuje především na prevenci firemních úniků dat, pobočky má v Německu či Dubaji.
EY Podnikatel roku 2017 |
Na světovém finále soutěže EY Podnikatel roku jste si vybrala citát „Cokoliv se stane, nikdy se nevzdávej“. Co pro vás znamená?
Odráží můj životní příběh. Společnost Kaspersky Lab, kterou jsme založili s manželem, byla velmi úspěšná, měla stamilionové zisky a pobočky po celém světě. Jenže jednoho dne se vztah s manželem rozpadl – nemohli jsme spolu být ani v jednom pokoji. Nakonec jsme za pomoci právníka byznys rozdělili. Převzala jsem tehdy ztrátovou dceřinou firmu InfoWatch, která se zaměřovala na úniky dat, a manžel pokračoval pod jménem Kaspersky Lab. Musela jsem začít znovu od nuly.
Jak to myslíte?
Prevence úniků dat byl v roce 2007 zcela nový byznys a lidé moc nechápali, proč by za něco takového měli platit. Žádné postupy, které jsme používali u Kaspersky, včetně způsobu prodeje, nefungovaly. Navíc za rok přišla finanční krize. Naštěstí jsem měla dostatek financí, protože jsem prodala všechny akcie Kaspersky. A většinu z nich ve chvíli, kdy byla cena na vrcholu. Peníze jsem poté investovala do InfoWatch.
Co jste museli udělat, abyste se prosadili?
Podařilo se mi vytvořit poptávku, protože jsme hodně investovali do vzdělávacích seminářů. Když jsem začínala, měli jsme třicet zaměstnanců, nyní jich máme pětistovku. A než jsme se k tomu dostali, bylo to obtížné. Zlom přišel v roce 2012, od té doby jsme vzrostli na pětinásobek. Když jsme rozjížděli Kaspersky Lab, vše šlo jako na drátkách: trh rychle rostl, pracovní síla byla tehdy v Rusku velmi levná. U InfoWatch to bylo přesně naopak. Kdybych byla mladší a neměla tolik peněz, asi bych to vzdala.
Vystudovala jste technicky zaměřenou školu, bavily vás počítače odmalička?
Když jsem byla malá, chtěla jsem být veterinářkou. Jenže na biologii byla zapotřebí chemie, a té jsem nikdy nerozuměla. Proto jsem se rozhodla pro matematiku, v níž vidím logiku. Na začátku 90. let jsem si našla práci v obchodě s počítači a přesvědčila majitele, že musí prodávat antivirový program, který dělal můj tehdejší manžel. Tak to vlastně začalo.
Není běžné, že by IT společnost vedla žena. Pomáhá vám to?
Skvělý znalec marketingu Jack Trout, který bohužel před několika dny zemřel, naspal knihu Odliš se, nebo zemři. Musíte se od všech ostatních odlišit, nebo z trhu vypadnete. Pokud se na to podíváte z tohoto pohledu, odlišuji se víc než dost. Většina lídrů v mém oboru jsou muži.
Proč informační technologie přitahují tak málo žen?
Je to pro ně asi nudné. A je pravda, že muži jsou obvykle v technických znalostech a dovednostech lepší. Jsou to stereotypy, ale platí, že si chlapci hrají s autíčky a dívky s panenkami. Možná jsou technologie pro ně těžší.
Mohlo by se to s novou generací, která má odmalička v ruce mobily, nějak změnit?
Hraní si s mobilním telefonem nemá vůbec co dělat s tím, zda se člověk stane inženýrem, nebo ne. A myslím, že dokonce platí, že čím víc si dítě hraje s mobilem, tím je menší pravděpodobnost, že se z něj stane inženýr. Pokud chceme, aby děti uspěly v IT, odebrala bych jim – alespoň v těch počátečních fázích – elektronická zařízení.
Proč?
Jde o metodu, jak se učíme, jak přemýšlíme a jak sestavujeme algoritmy. K vytváření algoritmů nepotřebujete přístroje. Ty z nás dělají jen uživatele, ale svět potřebuje vynálezce, kreativní lidi. V ruských školách se informatika začíná učit nejdříve na papíře. Je to lepší přístup, než když všechny školy začnou dávat malým žákům počítače a tablety. Děti se musí naučit myslet a nesmějí být rozptylovány krásným novým zařízením.
Rusové byli vždy považováni za dobré matematiky. Platí to dosud?
Jsou stále dobří, ale jsou tu pokusy změnit vzdělávací systém, který by to podle mého mohl zhoršit. Nemělo by se na něj sahat. Přesněji řečeno, mělo by se k němu přidávat navíc, ne ho měnit od základu. Protože pokud postavíte vzdělávací systém jen na nových technologiích, nemůžete uspět, protože nedokážete tak rychle reagovat. Vlastně vychováte inženýry se zastaralými znalostmi. Ale vy musíte vychovat takové, kteří budou schopni se adaptovat. Proto je třeba začít matematikou a fyzikou.
Je dnes internet bezpečný?
Není. Stoprocentní bezpečnost nikdy v IT nebude existovat. Počet virů roste exponenciálně, existují stále úniky informací, velké množství finančních podvodů. V Kaspersky Lab jsme počítali, kolik nových virů vzniklo. To dnes ani nemá cenu, jsou jich miliony. Přirovnala bych to k asteroidům. Tisíce asteroidů ohrožují Zemi, míří na ni, ale téměř všechny shoří při průletu atmosférou a zemského povrchu nedosáhnou. Antiviry jsou jako ta atmosféra – nedovolí převážné většině virů projít skrz, ale neexistuje žádná garance, že nějaký velký asteroid nakonec na Zemi nedopadne. Problém je, že nevíte, odkud může přijít a kam spadne.
Říká se, že ruští hackeři ovlivnili průběh loňských amerických prezidentských voleb. Co si o tom myslíte?
Opravdu věříte, že skupina hackerů by mohla ovlivnit názor stovky milionů amerických voličů? To není se současnými technologiemi možné. Mohou rozdělovat lidi třeba co se týče jejich nákupních preferencí. Ale nemohou řídit to, co si myslí.
Ani kdyby měli hackeři neomezené prostředky, třeba od vlády?
Ale co by ti hackeři mohli udělat? Sčítací systém nebyl nijak napaden.
Ale mohou třeba vytáhnout nějaká data, zveřejnit soukromé zprávy, jako se to stalo...
Demokraté měli dva úniky dat. První věc se přihodila Hillary Clintonové, ale ta sama porušila bezpečnostní pravidla, protože měla maily na soukromém serveru, kde nebylo možné zabezpečit data ve stejné míře, jako by to dokázala vláda. Takže se vlastně sama otevřela. A ta druhá věc, to bylo pochybení zevnitř. Souhlasím, že oba případy negativně ovlivnily její kampaň, ale nevidím tam žádné místo pro ruské hackery.
Řada antivirových společností nicméně tvrdí, že za většinou virů či útoků stojí lidé usazení v Rusku nebo na Ukrajině...
Většina hackerských útoků je neznámého původu. Jen zhruba u desetiny virů se zjistí jejich původce a ještě mnohem menší podíl lidí je kvůli nim zatčen. Z politického nebo mediálního pohledu však za všechny internetové podvody mohou ruští hackeři. Nedává to však smysl. Pokud by ruští hackeři byli tak silní, proč by po sobě nezametli stopy, aby nebylo možné je odhalit?
Co vaši zákazníci, lidé ve firmách, podceňují nejvíc?
Útoky mohou přijít zvnějšku, nebo zevnitř. A jak ukazuje třeba případ Clintonové, často se podceňují rizika spojená s riziky zvnitřku. Velmi často jsou útoky prováděny současně zevnitř i zvnějšku. Ti, kdo chtějí do systému proniknout, dokážou velmi často přesvědčit někoho uvnitř organizace, insidera, aby jim předal informace o tom, jak to uvnitř funguje. To se pak těžko odhaluje. Přitom podle našich reportů o úniku dat mají až dvě třetiny útoků původ právě uvnitř. Ta největší hrozba je uvnitř.
Které sektory jsou úniky dat nejvíc ohroženy?
Všechny, kde jsou nějaké citlivé údaje nebo velké zákaznické databáze. Banky, pojišťovny, zdravotnictví, telefonické společnosti. A také průmyslové podniky, které si dostatečně nechrání intelektuální vlastnictví. A vlády.
Vy spolupracujete s vládami?
Začali jsme před třemi lety, jak v Rusku, tak mimo ně. Zabezpečujeme IT bezpečnost například pro některé zemské vlády v Německu, usilujeme o získání kontraktu v Malajsii, kde budeme na podzim otevírat pobočku. Rozvíjí se to ale hodně pomalu, rozhodující je pro nás stále finanční sektor.
