Nejradikálnější euroskeptici vybízejí k návratu bývalé drachmy nebo k zavedení nějaké formy méně kvalitního eura pro problémové státy. Země s pevnou rozpočtovou disciplínou by si ponechaly stabilní euro, a byly by tak chráněny před excesy svých sousedů.
Největší neznámou tohoto kroku je, jak by se méně kvalitní měna v předlužených státech zaváděla. Kdyby se plány takové akce dostaly předčasně na veřejnost, lidé by banky vzali útokem ve snaze vybrat ze svých účtů "kvalitní" měnu a zachránit své úspory.
"Nemohlo by to probíhat postupně, aby si Řekové eura nevybrali z bank a neposchovávali si je v hotovosti doma," říká někdejší ministr financí z Klausovy vlády Ivan Kočárník, který stál u dělení společné měny na samostatnou českou a slovenskou korunu. Sám si nedovede představit, jak by znovuzavedení drachmy mohlo probíhat. Akce by musela proběhnout nečekaně a prakticky přes noc.
Česko-slovenský rozchod
Když se před 18 lety dělila československá koruna, peníze se měnily jedna ku jedné a nikdo netratil. I přesto tehdejší centrální bankéři o chystané akci raději mlčeli. Bankovky se tenkrát kolkovaly, což byl časově i logisticky náročný úkol.
"Základní rozdíl je v tom, že když se dělila koruna, tak jsme ještě žili v dost plánovaném prostředí, kdy neexistovaly volné kapitálové toky. Stačilo na několik dní zavřít směnárny a tím se významně paralyzovala možnost spekulace," popisuje Oldřich Dědek, který tenkrát v Institutu ekonomických studií vypracovával studie proveditelnosti.
A že případný "řecký vyhazov" by byl mnohem dramatičtější než česko-slovenský rozchod, si myslí i Kočárník. "Rozdělení československé měny nebylo takové drama, jako by bylo případné znovuzavedení drachmy," říká tehdejší ministr financí Ivan Kočárník.
Na měnovou reformu se chystala i armáda
Nedávná česká historie zná však i jiný podobný případ, který zdaleka neproběhl hladce. Když komunistická vláda počátkem 50. let začala připravovat měnovou reformu, která měla drobné střadatele připravit o úspory, jednala v režimu nejpřísnějšího utajení.
"Špičky tehdejší Státní banky československé zasedaly z důvodu utajení dokonce v zahraničí," popisuje důkladnost příprav opavský primátor Zdeněk Jirásek, povoláním historik a specialista na měnovou reformu z roku 1953. Nové bankovky se tiskly v Moskvě a mince se razily v Leningradu.
"Zhruba 14 dní před reformou se začaly šířit různé zvěsti. Obyvatelstvo reagovalo zcela přirozeně a vykupovalo, co se vykoupit dalo," vysvětluje Jirásek. "V Bílé labuti byl třeba nedostatek zkušebních kabin a ženy si šaty zkoušely přímo ve výkladní skříni," popisuje jednu z mála zábavnějších stránek tehdejšího dění.
Komunisté na reformu připravovali dokonce i ozbrojené složky, které měly zasáhnout proti případným nepokojům. Obava to nebyla neodůvodněná. Výměnu peněz v poměru 1:5, popřípadě 1:50, pokud se jednalo o částku nad 300 korun, si lidé nenechali jen tak líbit.
Známý je případ demonstrací zaměstnanců plzeňské Škodovky. Ke střetům s policií či milicemi docházelo v Ostravě, Bohumíně, Orlové, Karviné, Praze a mnoha dalších městech.
Německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident Nicolas Sarkozy i proto chtějí udržet Řecko v eurozóně za každou cenu. Odborníci se tak shodují, že lídři Evropy Řecko padnout nenechají a část dluhu mu odpustí.
