Proto by neměla zapadnout zpráva, která říká, že v Číně se chystá (záchranný) balíček pro finanční sektor. Podle dostupných informací by vláda měla převzít špatné úvěry, které vytvořily speciální instituce lokálních vlád. A to ve výši 463 miliard dolarů. Pro srovnání: absolutně je to polovina toho, co bylo schváleno v USA pro záchranu bankovního sektoru USA (tzv. TARP).
Ano, absolutně polovina. Ale pokud zohledníme fakt, že velikost čínské ekonomiky je na třetině té americké, zjistíme, že balíček je vlastně jeden a půl násobek toho, co proběhlo v USA. Tedy docela dost, když si uvědomíme, v jakých problémech byl bankovní sektor USA.
Doplním, že poměr mezi cenou nemovitostí a disponibilním důchodem domácnosti v Číně je vyšší než v Japonsku před splasknutím jejich nemovitostní bubliny. V Pekingu to je dokonce 27:1. Průměrná domácnost bude splácet byt 27 let. Z minulosti víme, že splasknutí bubliny a recesi předchází uvolněnost měnové politiky, regulace a obezřetnost při úvěrování. V Číně je bublina. O tom nemůže být pochyb. A i přes zvyšování sazeb centrální banky Číny jsou měnové podmínky pořád uvolněné.
V Číně tak neustále roste riziko splasknutí bubliny. A náklady na záchranu bude masivně financovat stát, podobně jako v EU nebo USA. A to splasknutí bubliny, které může pochroumat křehké oživení u Velké recese. Čína bude dlouhodobým tahounem růstu světové ekonomiky. Ale nevyhne se recesím, protože ty patří k životu.
