Podle zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) stála hodina služeb Weil, Gotshal & Manges 4 800 korun, o 1 300 korun více než u ostatních tří firem, s nimiž mělo v rámci velké zakázky ministerstvo uzavřenou smlouvu.
Nejdražší advokátní kancelář v této zakázce získala od ministerstva a podřízeného Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) ze všech peněz největší část: z celkové hodnoty 272 milionů korun fakturovala smlouvy za 209 milionů korun, tedy na 43 541 hodin práce.
Zbývajícími třemi kancelářemi byly Jansta, Kostka & spol., AK Kříž Bělina a AK Hartman, Jelínek, Fráněk a partneři.
Šlo o složité kauzy
Cena 4 800 korun za hodinu advokátních služeb patří podle oslovených právníků rozhodně mezi vyšší, ale nikoliv zcela neobvyklé sazby. U složitých případů se může cena vyšplhat až ke dvanácti tisícům za hodinu.
"Uváděná částka za hodinu právních služeb je cenou stanovenou na základě provedeného otevřeného zadávacího řízení," řekl mluvčí ministerstva Jakub Ptačinský.
Navíc rozporuje hodnotu smluv: celkem mělo jít o 117 milionů korun, a AK Weil, Gotshal & Manges z nich podle Ptačinského získala 79 milionů. Velkou soutěž ministerstvo vyhlásilo kvůli údajné úspoře.
Šéf AK Weil, Gotshal & Manges Karel Muzikář vysvětluje sazbu výjimečnou složitostí a náročností kauz. "Ve vztahu k hodinové sazbě vysoutěžené pro ministerstvo dopravy mohu sdělit, že výše této sazby v sobě již obsahuje podstatnou slevu poskytovanou naší kanceláří klientům z oblasti státní sféry," uvedl Muzikář.
Podle něj jeho právníci ušetřili státu miliardy korun například ve sporu s rejdaři či při řízení s Evropskou komisí o odebrání dotací na jednu z železničních staveb.
NKÚ se v témže výstupu o dálnici D3 pozastavilo nad tím, jakým způsobem ŘSD připravuje stavbu dálnic. Podle zprávy vzrostly od roku 2006 do roku 2010 náklady u 23 staveb o více než polovinu. Prodražení způsobují například chyby v projektu.
Třeba v úseku Mezno – Chotoviny se kvůli nedostatkům v projektové dokumentaci a neujasněnosti ŘSD o technickém a věcném řešení stavby zvýšila cena o 150 milionů korun. Závěr pokračuje výčtem řady dalších chyb.
Zapůjčení kamery nebo auta třikrát dráž než u konkurence
Kuriózní způsob myšlení některých státních úředníků ukazuje i zdánlivý detail: ŘSD požadovalo zapůjčení kamery na stavbu v hodnotě 35 tisíc korun. Stavební firma ji dodala a za půjčení si účtovala 75 tisíc korun. I na stavbě dálnice D3 musely stavební firmy dodávat ŘSD auta, aby měli státní zaměstnanci možnost jezdit na stavbu.
Půjčení pětice fabií včetně nákladů na palivo či pojistku vyšlo na 990 tisíc korun za necelé čtyři roky. Podle NKÚ je to příliš: externí firmy s vlastními vozidly si účtovaly za auto zhruba 330 tisíc korun.
Kontrolorům se nelíbí ani způsob zadávání zakázek: například malý počet uchazečů či rozdělení zakázek na menší. ŘSD kritiku odmítlo: podle mluvčí Niny Ledvinové jde většinou o nedostatky, na které samo ŘSD dlouhodobě upozorňuje.
