Pro Evropana, potažmo Čecha, zvyklého na poměrně usedlé a někdy i dlouhé televizní spoty, jsou japonské reklamy jako z jiného vesmíru. Hýří roztodivnými nápady, barvami, jsou ukřičené, dynamické, plné detailů, které na první zhlédnutí divák nemá šanci pochytit, a někdy je podbarvuje hodně infantilní hudba. Nejvýraznější spoty loňského roku přinášíme v bloku.
Podle reklamních odborníků, oslovených iDNES.cz, si má český reklamní průmysl z japonské reklamy rozhodně co vzít.
„Možná jsou nám nepochopitelné, ale že zaujmou, o tom není pochyb. Jsou našlapány bizarními nápady, kterých je v jedné japonské reklamě jako v celém českém reklamním bloku dohromady. Česká reklama se bere moc vážně. Vše se vědecky promýšlí, testuje, hraje na jistotu. Výsledek je pak ve většině případů nuda, nuda, šeď, šeď,“ myslí si kreativní ředitel agentury Young & Rubicam Miroslav Pomikal.
Seriál kultovní reklamyPovedené reklamy z domova i ze světa představila redakce iDNES.cz v seriálu Kultovní reklamy.  |
Na rozdíl od evropské či české se podle něj japonská reklama nebere tak smrtelně vážně a chápe, že jde především o zaujetí a odlišení se. „Všem českým reklamním tvůrcům bych doporučoval, aby nekoukali na japonské reklamy skrz prsty a nechali se inspirovat,“ dodává Pomikal.
Vysoké příčky v hodnocení dlouhá léta získávají například spoty na instantní nudlové polévky společnosti Nissin. V jedné ze starších reklam, oceněné i na festivalu v Cannes, honí dav animovaných neandrtálců pravěké ještěry. Jeden z loňských spotů z prostředí japonské školy se zase snaží zaujmou hrátkami s fyzikou - jeden z párů například kope s botou, která létá vzduchem a nakonec skončí v šatně.
„Japonská reklama je opravdu dost specifická. Zatímco obecně platí, že reklama je globální obor, který funguje podobně po celém světě a jednotlivá místní a kulturní specifika se často stírají, japonská reklama se obrací výhradně na japonského spotřebitele,“ říká Martin Charvát z agentury Konektor.
Proto také podle něj nadnárodní japonské firmy dělají jiné reklamy „do světa“ a jiné reklamy „domů“.
„Formu japonských reklam určuje také jiné mediální nasazení. Zatímco všude ve světě se bere jako standard televizní reklamy délka třiceti vteřin, proto se někdy také TV reklamě říká ‚umění třiceti vteřin‘, v Japonsku je standard dvacet vteřin, často také jen patnáct. To vede jednak k vyšší konkurenci - reklam se prostě vysílá více - jednak ke zhušťování a někdy až drastickému pointování reklam. Ale je to zábavné! Kdyby byly takhle zábavné české reklamy, vůbec bych se nezlobil,“ dodal Charvát.
