Nejlepší platy dávají banky a automobilky

I když průměrný plat v zemi se podle posledních statistických průzkumů blíží 13 500 korunám a mělo by být tedy běžné, že zaměstnaným lidem zůstává po zdanění přes deset tisíc korun měsíčně, málokdo se může opravdu těšit z takových příjmů. Podle statistiků totiž platí, že jen třetina lidí ve skutečnosti dosahuje průměrné či vyšší mzdy. Jak se tedy dostat k dobrému platu?

"Průzkumy jednoznačně ukazují, že člověk získá vyšší plat nejčastěji tak, že změní místo. Jen málokdy nabízejí firmy takový postup, jaký může člověk získat změnou zaměstnání," říká sociolog Jiří Večerník, který se zabývá rozdíly ve mzdách.

Kdo se tedy nechce spokojit s podprůměrem, rozhodně by neměl hledat práci v zemědělství, textilním průmyslu, ve školství či zdravotnictví. Tato odvětví tradičně vyplácejí nejnižší mzdy.

Loni byl vůbec nejhůře platícím odvětvím textilní průmysl. Zaměstnanci včetně manažerů tam brali průměrně 10 075 korun. Jen o málo lépe pak na tom byli zemědělci.

Na druhou stranu nejlepší platy nabízejí banky, automobilky, telekomunikační firmy a už tradičně energetické a těžební společnosti. V těchto odvětvích navíc platí, že i každoroční růst mezd je tam jeden z nejvyšších. Zatímco v celé zemi stouply hrubé platy průměrně o 6,6 procenta, telekomunikační firmy zvýšily mzdy svým zaměstnancům skoro o 12 procent. Banky pak zvedly platy skoro o desetinu.

Ani ten, kdo si najde práci v dobře platícím odvětví, by však neměl být překvapen, když se jeho mzda sotva vyškrábe na celostátní průměr. Většinou totiž platí, že čím je průměrná mzda v odvětví vyšší, tím větší rozdíly v platech se tam dají očekávat.

Například průměrný plat v bankách je sice přes 25 tisíc korun, pokladní za přepážkou však bere sotva polovinu této částky. Naopak vysocí bankovní úředníci mívají plat blížící se stovce tisíc korun.

"Hlavní příčinou rozdílů v platech uvnitř jednoho odvětví nebo jedné firmy je vzdělání. Daleko menší vliv má délka praxe či věk," vysvětluje Jiří Večerník.
To ovšem neplatí pro zaměstnance státu. Přestože mezi nimi je vysoký podíl vzdělaných lidí, platy ve školství či zdravotnictví stále více zaostávají za mzdami v soukromých firmách.

Průměrná mzda ve státní správě byla loni 12 060 korun, zatímco soukromé podniky vyplácely průměrně platy okolo 14 tisíc korun. V nejbližší době se přitom nedá čekat zmenšení tohoto rozdílu. Letos se mají platy ve státní správě zvýšit alespoň o inflaci, výhled do roku 2002 je však nejistý.

"I když vláda bude chtít kvůli popularitě před volbami zvýšit mzdy, počítáme s tím, že je v parlamentu v menšině a ostatní strany tomu budou bránit," odhaduje místopředseda odborů Milan Štěch.

Přitom soukromé podniky budou ve zvyšování platů určitě velkorysejší. "Mohou si to dovolit. V průmyslu i ve stavebnictví roste produktivita práce stále rychleji než mzdy. A dá se předpokládat, že v celém hospodářství loni stoupla produktivita práce o 5,5 procenta," spočítal ekonom Patria Finance David Marek.

Růst produktivity práce a díky tomu i mezd v soukromých firmách je však do značné míry vykoupen propouštěním. Loni přišlo o práci devadesát tisíc lidí, z nichž naprostá většina musela odejít právě ze soukromých firem. Ve státní sféře sice platy nerostou, zato propustila za uplynulý rok necelých 500 lidí.