Přibližně jedna pětina příjmů domácností zůstává podle statistik v pokladnách obchodů s potravinami. Konkrétně - za měsíc utratí čtyřčlenná rodina se dvěma dětmi za potraviny a nealkoholické nápoje průměrně okolo pěti tisíc korun a za rok tato částka vyšplhá na šedesát tisíc korun. To je dost peněz. Kolik zboží za ně zákazník může nakoupit, záleží na tom, do jakého obchodu se vypraví. Nákup v obchodních sítích sice bude v průměru nejméně o deset procent levnější než v pultových prodejnách nebo samoobsluhách, ale i mezi obchodními řetězci se vyplatí vybírat. Na nákupu za tisíc korun tak podle výsledků půlročního srovnání cen provedeného společností Incoma mohl ušetřit zákazník Kauflandu devadesát korun, zatímco ten, kdo nakupoval v supermarketu Tesco, musel sto korun přidat.
Ceny mezi obchodními řetězci se liší až o devatenáct procent. Nejlevněji se nakupuje vedle hypermarketu Kaufland také v diskontní prodejně Penny Market a hypermarketu COOP Terno. "Kaufland je velmi úspěšný, patří v současné době k nejrychleji rostoucím obchodním řetězcům, jeho tržní podíl prudce stoupá," říká Ladislav Šípek ze společnosti Mag Consulting, která se zabývá poradenstvím v obchodě. Kauflandů je ale v České republice zatím jen třicet, takže většina lidí do nich musí dojíždět. Pokud je jedna cesta autem do Kauflandu delší než třicet kilometrů, o úspoře už se nedá mluvit, protože nastejno vyjde i nákup v některém z nejdražších hypermarketů Primě nebo TESCU. Ještě nižší ceny než v Kauflandu jsou v síti obchodů Makro, kde však mohou nakupovat jen majitelé živnostenských listů. Mezi supermarkety, které jsou průměrně o deset procent dražší než hypermarkety i diskontní prodejny, se cenami zákazník řídit nemusí - cenové rozdíly mezi nimi jsou nepa trné. Všechny počty však platí jen v případě, že je obchod nedaleko bydliště zákazníka. Každý kilometr vzdálenosti znamená jednak časovou ztrátu, jednak další náklady na dopravu, které při větší vzdálenosti obchodu mohou setřít výhodu nižších cen. "Řada lidí už z nákupů v hypermarketech trochu vystřízlivěla, právě proto, že si spočítali náklady na dopravu i ztráty času způsobené dojížděním i projížděním dlouhými uličkami," říká analytik rozvoje tuzemského obchodu Tomáš Hájek. To potvrzuje i Eva Pytlíčková z Prahy: "Dřív jsme každý týden jezdili do Hypernovy, protože se nám zdála levnější než obchody u nás. Zjistili jsme, že se nám to vlastně ani moc nevyplatí. Teď nakupujeme hlavně v blízké Bille, kde jsou některé věci ještě levnější, neutrácíme za benzin a hlavně neztrácíme čas." Pokud si někdo oblíbí nakupování v hypermarketech a má možnost si mezi nimi vybírat, měl by to udělat. Mezi nejlevnějším Kauflandem a nejdražší Primou je v cenách čtrnáctiprocentní propast. Naopak rozdíly mezi supermarkety nejsou výrazné - všechny se drží mezi sedmi až deseti procenty nad průměrnými cenami zjištěnými společností Incoma v uplynulém půlroce v obchodních řetězcích. To však samozřejmě neplatí pro každé nabízené zboží. Až sedmiprocentní rozdíl je v supermarketech u značkových výrobků - ty prodávaly v uplynulém půlroce podle zjištění společnosti Incoma nejlevněji v Delvitě a nejdráž v síti obchodů Julius Meinl. Jenom cenami zboží se však výběr obchodu nemůže řídit. Pro některé zákazníky z menších měst a vesnic, kteří nemají vlastní auto, je nákup v hypermarketech stále nedostupný. A i pro ty, co ho mají, je nevýhodný, pokud musí za nákupy překonat delší vzdálenost. Když má auto spotřebu sedm litrů na sto kilometrů a litr benzinu stojí třicet korun, za každý najetý kilometr vlastně jako by zákazník k ceně nákupu připlácel ještě 2,10 Kč za benzin. Supermarkety stále, byť mezi řetězci nejdražší, "bodují" nejhustší sítí prodejen a ještě v průměru o deset procent nižšími cenami, než jsou v pultových prodejnách a samoobsluhách. Od levných diskontů mnohé zákazníky zase odrazuje úzký sortiment zboží a skromnější prostředí. "Návštěvník diskontních prodejen sice ušetří, ale musí počítat s tím, že zatímco třeba v supermarketu bude vybírat z deseti druhů ovocných jogurtů, v diskontu jen ze tří," upozorňuje Tomáš Hájek. A hypermarkety? Zájem o ně roste nejrychleji, vedle přijatelných cen oslovuje nakupující také široká nabídka zboží a služeb, i možnost vyžití pro děti. "Návštěva hypermarketu představuje pro některé rodiny součást životního stylu, vedle nákupu se v nich najedí a využijí i dalších služeb, jako je například kadeřník nebo restaurace," vysvětluje Ladislav Šípek.
Ceny mezi obchodními řetězci se liší až o devatenáct procent. Nejlevněji se nakupuje vedle hypermarketu Kaufland také v diskontní prodejně Penny Market a hypermarketu COOP Terno. "Kaufland je velmi úspěšný, patří v současné době k nejrychleji rostoucím obchodním řetězcům, jeho tržní podíl prudce stoupá," říká Ladislav Šípek ze společnosti Mag Consulting, která se zabývá poradenstvím v obchodě. Kauflandů je ale v České republice zatím jen třicet, takže většina lidí do nich musí dojíždět. Pokud je jedna cesta autem do Kauflandu delší než třicet kilometrů, o úspoře už se nedá mluvit, protože nastejno vyjde i nákup v některém z nejdražších hypermarketů Primě nebo TESCU. Ještě nižší ceny než v Kauflandu jsou v síti obchodů Makro, kde však mohou nakupovat jen majitelé živnostenských listů. Mezi supermarkety, které jsou průměrně o deset procent dražší než hypermarkety i diskontní prodejny, se cenami zákazník řídit nemusí - cenové rozdíly mezi nimi jsou nepa trné. Všechny počty však platí jen v případě, že je obchod nedaleko bydliště zákazníka. Každý kilometr vzdálenosti znamená jednak časovou ztrátu, jednak další náklady na dopravu, které při větší vzdálenosti obchodu mohou setřít výhodu nižších cen. "Řada lidí už z nákupů v hypermarketech trochu vystřízlivěla, právě proto, že si spočítali náklady na dopravu i ztráty času způsobené dojížděním i projížděním dlouhými uličkami," říká analytik rozvoje tuzemského obchodu Tomáš Hájek. To potvrzuje i Eva Pytlíčková z Prahy: "Dřív jsme každý týden jezdili do Hypernovy, protože se nám zdála levnější než obchody u nás. Zjistili jsme, že se nám to vlastně ani moc nevyplatí. Teď nakupujeme hlavně v blízké Bille, kde jsou některé věci ještě levnější, neutrácíme za benzin a hlavně neztrácíme čas." Pokud si někdo oblíbí nakupování v hypermarketech a má možnost si mezi nimi vybírat, měl by to udělat. Mezi nejlevnějším Kauflandem a nejdražší Primou je v cenách čtrnáctiprocentní propast. Naopak rozdíly mezi supermarkety nejsou výrazné - všechny se drží mezi sedmi až deseti procenty nad průměrnými cenami zjištěnými společností Incoma v uplynulém půlroce v obchodních řetězcích. To však samozřejmě neplatí pro každé nabízené zboží. Až sedmiprocentní rozdíl je v supermarketech u značkových výrobků - ty prodávaly v uplynulém půlroce podle zjištění společnosti Incoma nejlevněji v Delvitě a nejdráž v síti obchodů Julius Meinl. Jenom cenami zboží se však výběr obchodu nemůže řídit. Pro některé zákazníky z menších měst a vesnic, kteří nemají vlastní auto, je nákup v hypermarketech stále nedostupný. A i pro ty, co ho mají, je nevýhodný, pokud musí za nákupy překonat delší vzdálenost. Když má auto spotřebu sedm litrů na sto kilometrů a litr benzinu stojí třicet korun, za každý najetý kilometr vlastně jako by zákazník k ceně nákupu připlácel ještě 2,10 Kč za benzin. Supermarkety stále, byť mezi řetězci nejdražší, "bodují" nejhustší sítí prodejen a ještě v průměru o deset procent nižšími cenami, než jsou v pultových prodejnách a samoobsluhách. Od levných diskontů mnohé zákazníky zase odrazuje úzký sortiment zboží a skromnější prostředí. "Návštěvník diskontních prodejen sice ušetří, ale musí počítat s tím, že zatímco třeba v supermarketu bude vybírat z deseti druhů ovocných jogurtů, v diskontu jen ze tří," upozorňuje Tomáš Hájek. A hypermarkety? Zájem o ně roste nejrychleji, vedle přijatelných cen oslovuje nakupující také široká nabídka zboží a služeb, i možnost vyžití pro děti. "Návštěva hypermarketu představuje pro některé rodiny součást životního stylu, vedle nákupu se v nich najedí a využijí i dalších služeb, jako je například kadeřník nebo restaurace," vysvětluje Ladislav Šípek.
