"Řekla bych, že české firmy se ještě příliš zabývají pracovní dobou namísto její kvality. Přitom můžete trávit v práci deset hodin denně a odvést práci, jakou jiný člověk dokáže udělat za šest," říká personální manažerka společnosti Radiomobil Deborah Childsová, která před příchodem do střední Evropy pracovala v řadě západních zemí.
Potvrzuje to i srovnání produktivity práce - v Německu či Rakousku, kde se pracuje kratší dobu než v České republice, je produktivita dvou až třínásobně vyšší.
Kanaďan John Winkler, podnikový poradce pracující pro českou pobočku Deloitte & Touche, se navíc domnívá, že spousta času se v tuzemských firmách vyplýtvá. "Ve velkých podnicích lidé tráví osm a víc hodin denně v zaměstnání, i když nejsou zakázky. Na západě už podniky i odbory přišly na to, že nemá význam posílat lidi do práce, když není co dělat," říká Winkler.
Některé práce, zejména administrativní, se navíc podle něho dělají zbytečně a jen ze zvyku. "Lidé se například zapisují do knihy příchodů a odchodů, kterou nikdo nekontroluje," dodává. Co tedy lidé na pracovišti kromě práce dělají? Výjimkou nejsou pauzy na svačinu, na oběd, na cigaretu. Vedení Aera Vodochody se například ještě loni potýkalo s tím, že zaměstnanci trávili mnoho času v podnikové kantýně. "Zdálo se jim, že se tím ztrácí příliš velká část pracovní doby. Nakonec omezili provoz jídelny. Otevřeno je teď jen před začátkem pracovní doby a potom hodinu a půl během poledne," říká šéf odborů v Aeru Jan Borýsek.
V CIZINĚ JE OBVYKLÉ SE O PRÁCI DĚLIT
Odborníci uvádějí ještě jeden důvod, proč průměrný český občan tráví v práci i po odečtení přestávky na oběd dvaačtyřicet hodin týdně, zatímco v Německu či v Rakousku je to 40 hodin a ve Skandinávii či Beneluxu ještě o hodinu méně: "Zatímco v zahraničí je zvykem, že se kvůli vysoké nezaměstnanosti o jedno místo dělí třeba dva zaměstnanci s kratší pracovní dobou, u nás má naopak řada lidí dokonce druhé zaměstnání. Zkrácené úvazky jsou tu spíš výjimečné," vysvětluje sociolog Jiří Večerník.
Potvrzují to i zkušenosti Vladimíry Ryšánkové, která pracuje v Londýně pro CzechInvest. "Systém, jakým se práce rozděluje mezi lidi, je v britských firmách úplně jiný než u nás. Kromě nejvyšších manažerů je u většiny zaměstnanců nemyslitelné, aby pracovali přesčas. Je to pro firmy dost drahé, raději najmou někoho navíc, třeba na krátkodobý úvazek," říká Ryšánková.
DOBA SE ZKRACUJE HLAVNĚ PODNIKATELŮM
V posledních dvou letech začala doba, jakou tráví Češi v práci, mírně klesat. Týká se to přitom hlavně podnikatelů a živnostníků. Po celá devadesátá léta bylo totiž jejich pracovní nasazení daleko větší než u zaměstnanců. V roce 1993 trávili podnikatelé v práci skoro 56 hodin týdně narozdíl od 43 hodin, které odpracovali zaměstnanci.
"Nejhorší to bylo úplně na začátku, kdy jsem byl v práci od nevidím do nevidím a ještě jsem zaměstnal celou rodinu. Po několika letech se to trochu zlepšilo, ale i dnes pracuju dvanáct hodin denně," říká Tibor Sedin, majitel firmy vyrábějící razítka.
I když se rozdíly pomalu smazávají a podnikatelé dnes pracují zhruba 53 hodiny týdně, pořád platí, že lidé pracující pro vlastní firmu jsou v práci více než o deset hodin týdně déle než ti, kteří se nechávají zaměstnat.
Živnostníci i majitelé větších firem se shodují, že zhruba v roce 1995 či 1996 se jejich počáteční tempo práce pomalu zvolnilo. Naučili se lépe si zorganizovat čas, získali stálé zákazníky. Také hospodářská recese v posledních letech znamenala méně zakázek.
"Když něco děláte šest sedm let, nedokážete udržet to vysoké pracovní nasazení jako na začátku. Firma má zajeté koleje a už to ani není potřeba. V prvních letech jsem býval v práci i dvanáct hodin denně. Trávil jsem tam i víkendy. Teď sklízím ovoce," říká podnikatel, který v roce 1991 založil tiskárny.
ŽENY - PRACUJÍ MÉNĚ, NEBO VÍCE?
Velké rozdíly v pracovní době jsou na celém světě mezi muži a ženami. Česká republika v tom není výjimkou. Zatímco muži v roce 1998 uváděli, že v práci tráví obvykle 46 hodin týdně, ženy podle svých odhadů pracují o tři hodiny týdně méně. "Je to mimo jiné způsobeno tím, že muži pracují v jiných profesích než ženy a častěji mívají zaměstnání, které vyžaduje delší pracovní dobu. Muži obvykle věnují méně času péči o domácnost, a mají tak víc příležitostí přijmout časově náročnější práci," uvádí se ve studii Světové organizace práce.
Bohuslav Mejstřík z Českého statistického úřadu dokládá, že časově náročnější práce skutečně vykonává méně žen než mužů: "Do podnikání, které zabere daleko víc času než zaměstnání, se pouští přes osmnáct procent mužů, ale jen osm procent žen."
Podle Jiřího Večerníka se v posledních letech odborníci ve světě snaží započítat do pracovní doby žen i čas, který tráví péčí o domácnost. Chtejí tak získat lepší obrázek o tom, kolik práce se v zemi skutečně odvede. "Dnes je snazší spočítat, kolik času zabere a kolik stojí třeba úklid bytu, když se taková služba dá koupit u úklidových agentur," míní Večerník.
A kolik času tedy ženy tráví prací, pokud se započtou i neplacené činnosti v domácnosti? "Přesné číslo zatím neznáme, ale podle posledních odhadů by to bylo více než u mužů," uzavírá studie Světové organizace práce.
