Exekuce se týkají dvou pohledávek, které měla u Fischera původně Komerční banka a které Komárek koupil v době, kdy se Fischerova cestovní kancelář dostala do vážných finančních problémů. - více zde
Předloni jste exekuci přirovnal k vykrádání bytu? Jaké je to teď?
Je to jiné, když už je to podruhé. Když si člověk podruhé zlomí nohu, cítí to jinak. Nedomníval jsem se však, že v rozmezí tak krátké doby si tím projdu dvakrát.
A začala už exekuce?
Nechce se mi o tom mluvit. Exekuce není příjemná věc, o to víc, když je nespravedlivá a nepodložená. A když mám platit za firmy člověka, který je zároveň jejich věřitelem. Na všech stranách se v této kauze objevuje stále pouze jedno a to samé jméno, a to je Karel Komárek. On mě v podstatě vyzývá, abych platil za jeho společnosti, což já důrazně odmítám. Já jsem si nikdy žádné peníze nepůjčoval jako Václav Fischer, já jsem to dělal pouze v dobách, kdy jsem chod společností stoprocentně ovládal. V září 2003 byly platnosti ručení pouze prodlouženy, avšak podle slibu pana Komárka pouze do okamžiku, než se společností ujme, a to se stalo o měsíc později, v říjnu 2003.
Máte to písemně?
Těch slibů mám písemně, že bych s nimi mohl tady...
... vytapetovat?
Ano. Ale skutečně.
Co tady vlastníte? Kde pracujete? Máte kancelář?
Ne, jsem tady na návštěvě. Mám několik kanceláří v Německu. V době mobilního světa je možné řešit spoustu věcí mimo kancelář.
Notebook vám nesebrali?
Není mým osobním vlastnictvím.
A co je v Česku vaším osobním vlastnictvím?
Já si myslím, že v tom spočívá i absurdnost kroku pana Komárka, protože on moc dobře ví, že můj majetek je zanedbatelný.
To není možné, vždyť jste měl velkou společnost.
Ale ta se dostala do velkých problémů a já jsem ji zachraňoval za cenu osobních obětí. Žádným majetkem nedisponuji ani v podobě nemovitostí, ani drahých aut.
Vy tady nemáte ani auto?
Ne.
Ani v Německu?
Nemám.
A jak se přepravujete?
Nechávám se vozit. Služebním autem s řidičem zpravidla.
To musí hodně stát.
Mě ne, jenom tu společnost, která mě najímá na různé činnosti.
Takže vám půjčují i ten notebook? Nezní to jako výsměch?
Jako výsměch může znít mně, že po mně chce pan Komárek zaplatit dluhy, které dluží jeho vlastní společnosti. To je jediný výsměch a paradox.
Kde si pan Komárek myslí, že máte peníze?
Nevím.
Sehnal byste je? Je to více, než jste kdy vydělal?
Určitě je to více, než jsem vydělal v Česku.
Před rokem a půl, když vše s panem Komárkem začínalo, se přitom mluvilo o ideálním spojenectví.
Já si myslím, že to ideální kombinace byla, ale jen do okamžiku, než pan Komárek přišel se změnou dohody. Původní dohoda zněla padesát na padesát. Já jsem se měl zabývat obchodem a marketingem a pan Komárek financemi. To byla geniální konstrukce, koneckonců si ji vymyslel on sám. Později přišel se změnou a domohl se jiného poměru, 75 ku 25. To byl začátek nedobrého vývoje.
Proč jste na to přistoupil?
Nic jiného mi nezbývalo, já jsem nebyl v pozici, ve které bych si mohl diktovat. Udělal jsem vše pro to, aby byla zachráněna značka i za cenu osobních ztrát. Pan Komárek pravděpodobně zatoužil po větší moci v cestovní kanceláři, ale já jsem přesvědčen, že to bylo velmi špatné rozhodnutí. Můj odchod byl začátkem nepříliš dobrého vývoje, kancelář ztratila část klientely. Navíc z ní odešli víceméně všichni odborníci a byli nahrazeni lidmi, pro které je cestovní ruch něčím novým.
Spory s Karlem Komárkem začaly s vaším odchodem z cestovní kanceláře. Myslíte, že proti vám nevystoupil ostře již dříve, protože jste u české veřejnosti oblíbený...
Já nejsem odpovědný za vývoj ve společnosti minimálně za posledních 12 měsíců. Tato společnost si po dvacet let vedla velmi úspěšně. Nejdůležitější je, že ty společnosti pan Komárek dnes ovládá a já na ně nemám žádný vliv a ty společnosti mi dokonce odmítají poskytovat informace, na které mám právo. Jedna z nich rozprodala nemovitosti v účetní hodnotě přibližně za půl miliardy a namísto, aby výtěžek použila na splacení úvěru, peníze přesunula neznámo kam.
Když společnost Komárka vstupovala do vaší firmy, jak a kdo zaplatil dluhy?
Je důležité říci, že pan Komárek koupil úvěry s velkým diskontem, zhruba za 55 procent nominální ceny 500 milionů. To byla jedna investice do celé té skupiny a potom už to bylo pouze běžné financování, o kterém už nejsem informován, předpokládám, že šlo o nějaký provozní úvěr ve výši několika sta milionů korun. Nebyl to pro něj špatný obchod a nechápu, proč se nyní domnívá, že bych měl jako ručitel platit za úvěry jeho společnostem.
