Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Němci budou mít třetí přebytek v řadě. Češi raději státní peníze rozdají

  18:00aktualizováno  18:00
Čeští ministři se před volbami nebojí rozdávat ze státního. Ty německé brzdí ústavní zákon. Tuzemští politici se neostýchají a rozdělují peníze, přitom ale neřeší systémové problémy třeba ve zdravotnictví nebo školství. Zapomínají, že český rozpočet se hodně vychyluje spolu s hospodářským cyklem.
(Ilustrační snímek)

(Ilustrační snímek) | foto:  Tomáš Krist, MAFRA

Hospodářský růst, rekordně vysoká zaměstnanost a rostoucí soukromá spotřeba – to vše plní německou státní kasu takovým proudem, že sousedé letos nejspíš vykážou nejvyšší rozpočtový přebytek od znovusjednocení země v roce 1990. Bude už třetí v řadě.

Podobně příznivá situace možná nakonec dotlačí do plusu i letošní český rozpočet, byť jeho schválený návrh počítal se schodkem. Jenže zatímco Němci do budoucna plánují držet přinejmenším vyrovnaný rozpočet, Sobotkův kabinet se ve středu shodl, že eráru naordinuje i příští rok deficit ve výši 60 miliard korun.

Obě země přitom napřesrok na podzim čekají parlamentní volby. Ale zatímco čeští ministři neodolali a v časech růstu rozdávají na všechny strany, jejich německé kolegy hlídá ústava, která jim brání dělat v rozpočtu další sekery. Díky růstu však i oni přidají hodně peněz v sociální oblasti a na řešení uprchlické krize.

„Německo je, co se týče přístupu k fiskální politice, v Evropě spíše výjimkou,“ říká hlavní ekonom UniCredit Pavel Sobíšek. Pojistky, které mají držet politiky při rozdávání státních peněz na uzdě, mají v zákonech i další země, jako Polsko, Slovensko či Rakousko.

Důchody jdou nahoru

Česku taková brzda stále chybí, navzdory pokusům něco podobného schválit. A proto se tuzemští politici nijak neostýchají. Příkladem jsou tři stovky navíc pro důchodce, zcela mimo dlouhodobé valorizační schéma. „Nezatěžují tím jen rozpočet na příští rok, ale i všechny budoucí,“ upozorňuje Sobíšek.

Právě penze pouští státní kase žilou nejvíc, ale i tak bude tlak na zvyšování prostředků pro ministerstvo sociálních věcí pokračovat – Česko v tomto ohledu totiž stále za západní Evropou zaostává. „Lidé závislí na státu budou chtít pořád více. A budou tlačit hlavně důchody, aby šly nahoru. Jednou to skončí, že každý bude chtít mít garantovaný příjem,“ říká ekonom Aleš Michl.

Nicméně celková čísla o české státní kase zatím nevypadají na první pohled špatně, alespoň při srovnání se zbytkem Evropy. Loňský deficit patřil k nejnižším, země je také jednou z nejméně zadlužených zemí Unie. Celkový dluh se pohybuje pod hranicí 40 procent HDP, což je méně než v Německu.

Jenže jak upozorňuje ekonom Petr Zahradník, problém českého rozpočtu – na rozdíl od toho německého – spočívá v tom, že se hodně vychyluje spolu s hospodářským cyklem. Pokud se ekonomice daří, může být vyrovnaný, ale když přijde recese, díra v kase se dramaticky prohloubí.

Ve středu Evropy to není výhradně česká záležitost, polský či slovenský rozpočet je ještě křehčí. Ekonomové se shodují, že německým financím hodně pomohly změny pracovního trhu, tzv. Hartzovy reformy, v první polovině minulé dekády.

Jejich základem bylo motivovat nezaměstnané k větší aktivitě při hledání práce, zjednodušení i seškrtání dávek. Státnímu rozpočtu navíc ulevily i penzijní reformy. Německu zčásti pomáhá i určitý konzervativní přístup k investicím.

Výzkum, školství, zdravotnictví

Němci investují relativně málo, což jiné země kritizují. Naopak Česko sepisuje velkolepé investiční plány, ale nedaří se je naplňovat. Ministerstva nevědí, jak smysluplně investovat desítky miliard korun.

„Velkou zátěží je v Česku i systém zdravotnictví, hlavně kvůli nízké míře spoluúčasti pacientů,“ dodává Zahradník. Ta se v Česku pohybuje pod deseti procenty celkových výdajů na zdravotnictví, což je prakticky nejméně v Evropě. Celý systém to zatěžuje a vytváří prostředí morálního hazardu – lidé nemají takovou motivaci se o své zdraví starat, když se všechno zatáhne z veřejných peněz.

A byť se to vzhledem k nízkým učitelským platům nezdá, problém rozpočtu představuje i školství. Zatímco Německo dává na školství 4,3 procenta HDP, Česko 5,2 procenta. „Výsledky v mezinárodních srovnávacích testech studentů má Německo lepší. Ukazuje to, že nemůžeme do zdravotnictví a školství, ale ani výzkumu jen pořád přidávat, ale že musíme zlepšit, jak se uvnitř peníze rozdělují a kde mizí,“ míní Michl.

Přese všechno plní Česko pravidla Paktu stability a růstu (neboli dřívější maastrichtská kritéria). Řada zemí je stále nedodržuje. Ale jak se ukázalo před prázdninami, nikdo si nedovolí hříšníky přísně postihnout. Portugalsko i Španělsko trestům unikly.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.