"To pak nakupuji to, co už nezbytně potřebuji, třeba zimní boty až v únoru - v lednu na ně nemáme peníze a já chodím v polobotkách a předstírám, že jsem hodně otužilá.
Když už máme jen pár korun a do výplaty je daleko, navštívím 'svou zastavárnu' a dám tam pár zlatých šperků po mamince, které, jak mi přijde důchod a druhovi výplata, jdu zase vyzvednout," uvádí paní Horáčková. "A pořád mám ještě jednu rezervu v sobě - kdybych přestala kouřit, utratili bychom tak o pět set korun měsíčně méně," dodává.
Polovinu příjmů zaplatí rodina za byt
Tři tisíce čtyři sta korun platí domácnost za inkaso, průměrně pět set korun padne na dopravu, menší částky za drogerii a odívání. "Kosmetiku a drogerii kupuji jen tu nejnezbytnější, drobné prádlo peru v ruce zbytky mýdel, zjistila jsem, že spotřebuji polovinu saponátu na nádobí, když do vody přidám ocet. Ani do domácnosti nic nového nepořizujeme, žijeme z lepších časů.
Na sebe si v podstatě kupuji jen drobnosti, ledacos upletu. Kdybych ale například přišla o zimní kabát, byla bych hodně nešťastná," říká Jiřina Horáčková. I přes občasné přivýdělky není pro rodinu snadné vyjít s penězi: "Jediné štěstí je to, že nemáme děti. Můj druh pracuje na částečný úvazek jako promítač. O moc víc než osm tisíc korun měsíčně dohromady nedáme."
Finanční rezervu nemají, na spoření či penzijní připojištění jim nezbývají peníze. Jiřina Horáčková má v malíčku recepty na úsporné vaření: "Vařím špagety stokrát jinak, umím dobrou italskou omáčku z kečupu a točeného salámu. Maso míváme tak jednou týdně, nejčastěji kuřecí křídla. Jazyky máme ale mlsné, snažím se vařit pestře, občas si dopřejeme i nějakou dobrůtku."
Špatně se nemá také další člen domácnosti - nalezená kočka. "Chtěla bych být svou kočkou," usmívá se paní Horáčková, "v lednici se kolikrát krčí jen tři konzervy pro ni a jinak nic. "
Dovolenou neplánuje, v posledních letech ji trávila v Praze a ani ji to moc nemrzí. "Jen se musím usmívat, když si někdo stěžuje, že ji 'musí' trávit v tuzemsku, protože na zahraničí nemá, my nemáme peníze ani na tu domácí," říká.
Daleko hůř by s partnerem snášela, kdyby se museli vzdát svých koníčků - ona knih a počítače, on amatérského fotografování. "Počítač jsem dostala od známých, kteří si pořizovali nový, a na nákup filmů se peníze zatím vždycky našly, stejně jako na návštěvu výstavy. Rádi čteme, knížky si chodíme vybírat do tří různých knihoven," říká Horáčková.
Nezaměstnaná, ale bez podpory
Jiřina Horáčková patří mezi nezaměstnané už více než tři roky. Není jí nic platné, že má dvě maturity a ovládá počítač. Na rozdíl od ostatních lidí bez práce má navíc ještě jednu smůlu - v době, kdy její poslední zaměstnavatel končil, byla v pracovní neschopnosti, a když se začala shánět po zápočtovém listu, nebylo po firmě ani stopy.
Pro Jiřinu Horáčkovou to znamenalo jediné - zaměstnavatel jí dlužil delší dobu mzdu a neměla ani nárok na podporu v nezaměstnanosti. Spolehnout se mohla jen na necelé tři a půl tisíce korun částečného invalidního důchodu. Všední dny uplynulých tří let se sobě dost podobaly: skoro každý den se pokoušela o získání zaměstnání, odpovídala na desítky inzerátů, odeslala nespočet životopisů a protelefonovala tisíce.
"Do telefonu to často vypadalo nadějně, ale jakmile viděli, že jsem starší a beru částečný invalidní důchod, začali požadovat nesplnitelné," říká Horáčková. Nejčastěji ji proto od pohovorů doprovázela věta "My vám dáme vědět", ale většinou už se nikdo neozval nebo se dozvěděla, že dali přednost jinému uchazeči.
"Nakonec jsem vždycky sehnala nějakou krátkodobou administrativní práci, takže k invalidnímu důchodu mi přibylo v průměru každý měsíc tisíc až patnáct set korun navíc," říká Jiřina Horáčková. Když už se pomalu začala loučit s nadějí na nalezení zaměstnání, pomohla náhoda. Měla podobu kamaráda, který jí nabídl na částečný úvazek místo v administrativě. "Moc se do práce těším - už jsem při hledání práce zažila tolik ponížení, že jsem si je, myslím, vybrala najednou až do konce života," říká.
(Jména byla na přání rodiny změněna)
Charakteristika rodiny:
Jiřina Horáčková, 52 let, SŠ, nezaměstnaná druh Pavel Kavka, 52 let, SŠ, technik
Majetkové poměry:
malý obecní byt několik šperků po rodičích
Finanční rezerva:
0
Poslední dovolená:
doma v Praze
Poslední kulturní zážitek:
výstava Toyen
Domácí zvířata:
kočka
